Problémy s rodiči
Ahoj, je mi 14. Doma mám občas problém s rodiči. Například dneska. Máme psa a ráno tam začel stěkat. Mama na mě začala řvát ať jdu k němu. Okolo 9 hodiny. Já ještě spala. Tak sem se zvedla a šla se oblíkat. A zase začala. Tak sem se ani nenasnidala a šla s nim na zahradu. Po 30 minutach sem šla domů že si vezmu michany vajíčka ktery táta udělala. Nebyly tam. Prostě mi nenechali. Tak sem se na ne trochu urazila. Pote sem sla se psem na procházku, natrhala si kytky do herbáře. Hledala jsem ty kytky na internetu, protože jsem nevěděla jak se jmenuji. Oni viděli že ti nevím a nešli mi pomoct, bylo jim to jedno. Byla sem na ně neštvaná a to sem se jich den před tim ptala jestli mi někdo pujde zítra ponoct... NE. Byla sem vztekla ale ne ze bych do něčeho mlátila. Dupala jsem jsem a to mámu naštvalo. Začlala mi vyhrožovat že mě dá na jinou školu a že se chovám jak spratek. A k tátovi, "tátu" necítím jako tátu. Prijde mi, že se ke mě nechová jak táta. Věčně naštvanej, neurotickej. Pravda, sem obcas drzá ale když mě něco štve, tak to dam najevo a jim to vadí. Říkají mi, že mě zkazila moje nejlepší kamaradka, ale ja si to nemyslím. Mam nejlepší prumer ze zridy a jim to nestaci. Štve mě to.. Nevím co mám dětal. Necítím se tu jako doma.. Mam tu i strach a věčně brečím kdyz na mě začnou křičet.. Dekuji za odpověď..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.8.2017 13:05Já bych se snažila víc s rodiči komunikovat. Zeptat se, proč na mě mamka ráno řve. Třeba si myslí, že v 9 už máš být dávno vzhůru (já osobně bych své dítě nechala o prázdninách spát dyl). A není pes tvoje starost? Nemáš ho třeba venčit automaticky, v dobu, kdy potřebuje. Ta snídaně by se mě taky dotkla, ale dá se tomu předejít. Říct, tak já jdu se psem, ještě jsem nesnidala, dala bych si pak ty vajíčka, můžete mi prosím nechat? S tím herbarem, podle mě ve 14 ti nejsou rodiče povinni pomáhat, tím, že si to najdeš sama, se nejvíc naučíš. Ale kdybych fakt pomoct chtěla, poprosila bych o ni. To, že teď dupes a ukazujes, že jsi naštvaná, nic nevyřeší. Vaši dost možná ani neví, proč tak vyvadis. Stejně jako ty nevíš, proč na tebe máma ráno řvala.
Jinak tohle životní období je náročné jak pro tebe tak pro rodiče. Časem to bude lepší, rozhodí tě min věcí a s vasima budes vycházet taky líp. Jen to chvíli potrvá. -
12.8.2017 14:35
S většinou zde napsanou holkama souhlasím a tebe se zeptám:
- nemáš s rodiči domluveno, že máš psa venčit a v jakou dobu? Chápu, že chceš spát, ale pochop i ty zvíře a rodiče, že pokud je něco tvoje práce, že rodiče to za tebe dělat nebudou a pes nepočká.
- když jsi viděla ty vajíčka, řekla jsi z by jsi si je taky dala nebo jsi to brala automaticky,že prostě samozřejmě jsou pro tebe taky?
- kytky do herbáře - když se na něčem domluvíš, tak rodiče to dodrží, ale nejsou vedmy aby věděli, že zrovna teď hned chceš jejich pomoc. Ty si máš o tu pomoc slusne říct a ne se vzteká a dupat. To dělají malý děcka ne 14 léta slecna
- rodiče taky mají někdy své starosti, o kterých ty nevíš a ty jim to zrovna moc neusnadnujes.
Měla by jsi se naučit trošku více kontrolovat a ovládat, protože v životě nepůjde vše podle tebe a nikdo nebude podle tebe skákat jak ty budeš pískat. Pokud si slusne řekneš o pomoc, pokud má druhý čas, rád ti pomůže, ale není to automaticky, že ty si usmyslis a vse budehned.
Takže moje rada zni-nauc se komunikovat se svým okolím, do budoucna to budeš potřebovat. -
12.8.2017 15:24
To, co popisuješ, je úplně normální reakce rozbouřených hormonů nastupující puberty. Dobře si to období pamatuju,mlátilo to se mnou neskutečně , kroutím teď nad sebou hlavou a říkám si, jak to se mnou naši mohly vydržet
a děsím se toho, až mi k tomuto telecímu období dospějí moje děti. Zvláštní, že do určité doby jsou rodiče prostě tví rodiče a zničehonic je z mamky macecha a táta jakoby ani nebyl tvůj.... chyba, změnila ses ty, vaši jsou pořád stejní a taky jen reagují na tvoje chování, taky si musí zvyknout, že se jejich dcera teď radikálně mění. To, že jsi teď urážlivá, věčně na ně naštvaná a přijde ti, že ti všechno dělají naschvál, je normální stav, který ještě chvíli potrvá, musíte to nějak přežít 
mně nějaké dobře míněné rady v tomhle období vůbec nepomohly, až do 18-i let jsem se cítila, že jsem v právu já a že se mi ve všem křivdí. Čest mým rodičům, že to se mnou jaksi zvládli a nedopustili, abych se moc urvala ze řetězu a nenávratně zvlčila.
-
12.8.2017 12:11Myslím, že tohle jsou normální problémy náctiletých, neboj vyrosteš z toho
-
12.8.2017 12:55
To že si teď málo rozumíte je dáno věkem. Zkus si vybavit, jak jsi vnímala mamku a taťku, když ti bylo šest. S největší pravděpodobností byli středobodem tvého světa. Pořád tě milují a i pro ně je náročné mít doma puberťáka. Máma, kterou dříve pohádková víla je najednou v tvých očích trspná. A táta? No ten je nemožnej. To je jasný. Mluv bez vzteku o svých pocitech. Že sis chtěla dát taky vajíčka a mrzí tě, že ti nenechali. Že jsi potřebovala pomoci s rozpoznáním kytek. Zeptej se jich v klidu, co je naštvalo, rozčílilo. Proč ti nepomohli, proč chtejí, abys změnila školu, že se tam cítíš dobře a snažíš se.
-
18.8.2017 22:50
Ahoj, někde je to nastavený tak a někde tak. Chápu, že jsou prázdniny, ale mně i o prázdninách naši říkají, že vstávám pozdě, i když vstanu v 8:30
Oni byli prostě zvyklí jinak, Co se psíka týče, pokud jste si ho pořídili s podmínkou, že se budeš starat hlavně ty, nedivím se, že byla naštvaná. Pes, který je v 9 ráno zavřený doma, je chudák.. Snídani si snad můžeš udělat sama, tak ti prostě nenechali vajíčka, no to se toho stalo. A co se herbáře týče - proč si o pomoc neřekla hned a čekala? A neměla třeba mamina práci s něčím jiným? Nebylo by fajn mamce dopoledne pomoc třeba s přípravou obědu nebo s úklidem? Ona by pak na oplátku pomohla tobě. Já třeba dřív musela pomáhat, nějdříve drobná pomoc, s vyšším věkem jsem začala dělat i sama obědy. Dnes je to pro mě úplně normální věc, hlavně o prázdninách - ráno vstanu, udělám sobě a mladšímu bráchovi snídani, po snídani uklidím, začnu vařit, po obědě sklidím a je to. Nedělá mi to problém, "vycvičila jsem se", uvařeno mám dle náročnosti, uklizeno během chvilky, takže si během toho stihnu třeba psát chvilku s kamarády, nebo koukat na film, poslouchat písničky, číst si, ... Rodiče tě mají rádi, jenomže v pubertálním věku je to těžké pochopit. Já jsem ráda, že mě naši nenechali jen tak se poflakovat a připravili mě do života. Zastanu dost věcí a nedělá mi to problém. -
12.8.2017 22:06
Bežné problémy.
