Problémy se sebevědomím - dospívání, puberta, váha, vztahy..

Ahoj. Chci se tak trochu poradit a možná i z nějaké části svěřit se svým problémem. Jde o to, že mám extrémně nízké sebevědomí. Nevěřím si v ničem, nic se mi na sobě nelíbí a chyb bych na sobě našla stovky. (Velký nos, malé oči, délka vlasů, váha, tlustá lýtka a stehna, špíčky na bocích, postava a tak dále.) Z toho asi trochu vyplývá, že co mě trápí kromě sebevědomí je i můj vzhled a váha. Nejsem hubená a moje jediné dvě kamarádky jsou. Možná i kvůli tomu mám nízké sebevědomí a takové ty dny, kdy se hroutím a jen brečím. Ony jsou obě hubené, mají dlouhé a krásné vlasy jako jsem si vždy já přála, velké oči a jsou krásné. Jelikož k sobě máme hodně blízko jsem si všimla (a to ani kdybychom neměly, toho si nejde nevšimnou), že o ně je velký zájem. Já se ani nedivím. Jenže problém je ten, že já nejsem. Asi jsem úplný opak toho, co se klukům líbí. Jsem tichá a uzavřená, neumím se projevovat ani mluvit s lidmi. Ve škole o přestávkách jen sedím v lavici a koukám do prázdna a tak nějak si žiju uvnitř sebe. Spousta lidí říká, že kluci mají rádi sebevědomé holky se smyslem pro humor a i kluci říkají, že jim záleží na tom, jaká holka je a ne jak vypadá. Jenže já si myslím, že to pravda není. Přeci jen to, čeho si na vás kdo všimne jako první, pokud vás potká na ulici není smysl pro humor nebo inteligence, ale právě vzhled. A samozřejmě jako snad každá dívka v mém věku taky mám chlapce, který se mi hodně líbí. Teď nejde o to, že bych stoprocentně věděla, že se mu nelíbím. Spíše to díky nízkému sebevědomí už rovnou vylučuji. A taky nejde o to, že bych pro něj byla 'neviditelná'. Právě mi jeho chování přijde zvláštní. (začal mě sám od sebe zdravit, psal o mně a to tom, když jsem ho nepozdravila, mé kamarádce, dívá se na mě a dívá se mi i do očí, když se na něj podívám já, tak neuhne pohledem. Když jdu třeba po cestě ze školy kousek za ním, často se otáčí a dívá se na mě.) Jelikož je tento rok na naší škole naposledy, asi bych se někdy i vyhecovala a zkusila s ním promluvit, jenže pak zase přijde zdrcené sebevědomí a předhodí mi veškeré mé chyby, pro chování toho chlapce najde stovky vysvětlení, aby mi dalo najevo, že se mu nelíbím a já pak zase sedím a přemýšlím nad tím, co by mohlo být. A tak se chci poradit, jestli nevíte, jak si zvýšit sebevědomí. Vím, že to asi zní hloupě. Takové ty věci jako říct si každý den ráno před zrcadlem, že mi to sluší a říct si, jaké věci jsou na mě hezké, prostě nedokážu. Už je to se mnou na takové úrovni, že tohle prostě nezvládnu. Taky jsem četla, že třeba někdo, kdo se trápil svou váhou to prostě hodil za hlavu a kila pak šla dolů atp. Zajímalo by mě, jestli si myslíte, že to takhle opravdu funguje? Už jsem si taky několikrát říkala, že to nebudu tolik řešit a trápit se kvůli tomu, prostě naučit se se sebou žít. Jenže to se ve mě ukazují i pesimistické stránky a ty mi zase říkají, že tohle stejně fungovat nemůže. Tak se chci zeptat na váš názor, jestli si myslíte, že bych se těmito způsoby mohla naučit mít se ráda a popř. co bych měla zkusit a tak. Děkuju moc .

• 22.06.2016 21:42:47 - full.avl změnila kategorie otázky