Problémy v životě
Ahoj, omlouvám se vám všm že je to velmi dlouhé. Ale za poslední rok se toho tolik stalo že už nevím jak dál a byla bych velmi ráda za jakouko-li radu i kdyby byla proti mě negativní.. cokoli beru.
Tad tedy:
jsem 19letá studentka, celý život jsem válčila s rodiči.. Upřednostnovali mladšího bratra a já byla vždy ta špatná a podle našich ženská by měla být jen u plotny.. nikdy mě vlastní matka nevzala a nejeli spolu nakupovat, ke kadeřníkovi... nikdy jsem toto nezažila.. minulý rok vše vygradovalo když bratrovi dovolili kouřit a já byla proti strašná hádka.. další hádka ten den nastala když já chtěla našim maturantům na ples.. strašná hadka padlo tolik hnusných slov a mě v telefonu tata řekl at se seberu a vypadnu z baráku.. tak jsem šla.. odešla jsem minulý rok ke konci unoru z domu, nejdřív jsem šla k babičce ona mě má vždycky ráda nesouhlasila taky s výchovou rodičů proto se s nimi nestýká.. už minulý rok jsem měla problémy zdravotní.. samý angíny horečky bez ničeho.. ročník jsem proto nezvládla a musím ho opakovat na jiném gymnáziu... letos opakuji ale od zač škol. roku to bylo jen a jen horší 2-3 do měsíce angína horečky a ke konci dokonce záněty vaječníků, ledvin,močáku.. a až po tomhle vše v prosinci přišli na to že to můžou mandle.. vyndali mi je a zjistili že ne jen v tom byl streptokok ale i nějaká hnusná plísen.. proto jsem ještě potom brala nějaký svinstva další.. s našima to začalo být lepší, přijeli pro mě do nemocnice a byli jsme spolu na Vánoce, ale udělali mi snad ještě hnusnější zážitek.. na Vánoce jsme si sedli ke stromku a já tam od nich měla dva dárky.. hrnec a kuchařku... koukala jsem celý večer jak brácha rozbaluje mobil lyže..... jak všichni ostatní bylo mi do breku tak jsem potom odešla a mama za mnou přišla s nadavkama proč se s nima nebavím - řekla jsem ji to.. v tu ránu na mě začala řvát jakej jsem nevděčnej spratek... mě nešlo o bůhví jaký dary ale i kdybch tam měla blbý pastelky a nesedela a nekoukala jen na ostatní jak rozbalují...
Ten večer jsem ještě odjela.. dostala jsem pár dnů před Vánoci od babičky byt k Vánocům.. - zřejmě to byl ten důvod od našich.. mamka vždy dostávala dárky od babičky a dědy - kuchyn auto, vždy něco z vybavení a tři roky se už nevídají a po tom co se dozvěděli o tom bytu zavolali babičce a řvala na ní hnusně mama že co si to dovoluje když se na ní vykašlali a že ze mě dělají parchanta... přitom by ji měli děkovat.. mě od tý doby nic neplatili neviděla jsem od nich ani korunu vše finančně.. mi pomáhala babička.. NYní se i babička (mamka mý mámy) naštvala a spolu jsme byli u právničky,kvuli vyzivnému nebot mi nic neplatili a tři měsíce co jsem na ne byla hnusná mi zacali platit pouze 500/měs. prý nic víc neuvidím.. víte, už rok je to a já furt to psychicky nedávám že vlastní rodiče a chovají se takto ke mě... nikdy jsem jim v životě nic neudělala... minulý týden jsem byla u právnicky jenže ted mám další problém.. škola.. dva týdny jsem tam nebyla a jelikož jsem tam letos nova nevedela jsem o tom že do vysvedcení vše musí byt omluveno - vše v omluvnáku mám omluvený jen jsem ty dva týdny nebyla ve škole a podle spolužačky mi zato dali 3 z chování a podmínečný vyloučení... nikdy jsem v životě neměla jinou známku z chování než 1... nejsem žádnej flákař co by byl doma s nohama nahoře.. samý doktoři a přes týden jsem zvracela... podle doktorky už z nervů a poslala mě k psycholožce - jdu tam zítra 
jde o to že vše mám omluvený a oni přesto takto navíc se bojím že naši toto použijou u soudu - pokud nepřistoupí na dohodu a myslím že ne nebot z jejich příjmu právnička vypočítala že 6tis./měs. by mělo jít mě a na to zřejmě nikdy nepřistoupej.. z 500kč na tohle.. udělala jsem si trošku radost abych nebyla sama koupila jsem si štěně, jenže radost mi to moc nezvýšilo jsem na mrtvici pořád.. zítra narozeniny a tohle všechno do toho.. ve středu zkoušky z autoškoly z nich jsem taky vynervovaná nevím co mě to vlastně čeká, rodiče od kterých nic hezkýho neslýchám jen v telefonu nadávky a až jim to přijde od právničky ještě sprostější budou škola, za situaci prostě nemůžu.. Přítel kterýho jsem dva roky považovala o někoho o koho se můžu opřít jsem po 2 letech zjistila že je ženatý, že mi celý roky lhal.. a ted mi od jeho starý chodí smsky typu at chcípnu.. Nemůžu zato že jsem nemocná a psychicky přestávám už všechno zvládat..
Prosím o jakýkoli Váš názor.. Omlouvám se potřebovala jsem se už vypovídat
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.2.2014 18:40Ahoj, je mi smutno z toho, jak se někteří rodiče chovají ke svým dětem, když by je měli chránit a opatrovat a být jim oporou. Ale Tvá duše si je jako své rodiče vybrala z nějakého důvodu. Vím, že to co píšu se neposlouchá lehce a že oprostit se od toho, co Ti rodiče dělají není tak jednoduché, ale klidu dosáhneš teprve tehdy, když jim odpustíš a odstřihneš se od nich. Pak se taky zlepší Tvuj zdravotní stav. Angíny jsou způsobeny tím, že tě moc dusí něco, co nemužeš vyslovit, zasekne se to v krku a nejde to ven. Taky jsem se mívala několikrát ročně. Já bych začala tím, že si budu každý den říkat, že jsem vděčná rodičům za to, že mi dali život. Že jsem jim vděčná za tvrdou školu života, protože to pro mě znamená, že už mě v budoucnu máloco rozhodí. Tohle si říct je strašně moc těžké, ale když to dokážeš a budeš to myslet vážně, moc se Ti uleví. Pochopila jsem, že u rodičů už nežiješ, potom jim nějakou dobu nezvedej telefony, když víš, že jsou na Tebe akorát zlí. Nebo jim naprudko řekni, že dokud s Tebou budou mluvit takhle, tak že s nimi v kontaktu být nechceš a záleží jak se k tomu postaví. Pokud budou "pyskovat" přestala bych jim ty telefony brát, ale třeba tě překvapí, jakou mou kamarádku, ta to měla doma obdobné, nebojím se říct ještě horší a když se takto matce postavila, tak ta byla tak zaskočená, že od té doby se opravdu chová jinak. Pokud by v telefonátech sklouzávala k nadávání, telefon típni a zase ho pár dnů nezvedej. Tví rodiče se musí naučit jednat s Tebou s úctou, jinak se vzdávají práva s Tebou být v kontaktu. Ono bohužel na hrubý pytel, platí jen hrubá záplata. Co se týče přítele, tomu se také pokus odpustit. Jeho žena je zahořklá, neštastná, ví, že její muž ji nemiluje a žít v takovém svazku musí být opravdu peklo. Ty jsi jen její hromosvod a tohle si k Tobě dovoluje jen proto, že Ty jí to dovolíš. Tam bych asi zvolila způsob, který radí Mortemiss a změnila si číslo tak, aby o něm nevěděl ani Tvůj ženatý bývalý. S čím rozhodně nesouhlasím je braní prášků na uklidnění. Dlouhodobě ničemu nepomůžou, akorát Tě utlumí. Ta situace je potřeba vyřešit, ne se nechat utlumit tak, aby si ostatní dělali pořád co chtěli na Tvůj úkor. Nikdo za Tebe Tvé bitvy nevybojuje, spolehnout se můžeš stoprocentně jedině sama na sebe. Je třeba začít myslet na sebe a začít si pomalu budovat sebevědomí. I kdybys to měla zpočátku předstírat, postupně to přijmeš jako vlastní a už nedovolíš nikomu, aby Ti ubližoval. Velkou oporu máš v babičce, jestli jsem to pochopila správně, to je dobře. Tak držím palce a neboj se, bude to dobré. Hlavně pamatuj, že svůj osud si určujeme sami a ostatní se k nám chovají tak, jak jim to my dovolíme, takže za sebe bojuj a vyhraj!
-
2.2.2014 18:15Ahoj, celé jsem si to četla a musím ti říct jedno, nevzdávej to! Své rodiče už zřejmě nezměníš, budou si stát za svým. Určitě se drž babičky, to s těmi soudy bude složité a musíš počítat s tím, že se to může táhnout i několik let. Psycholožka by ti měla ulevit, možná ti předepíše i nějaké prášky na uklidnění. Důležité je, aby si začala chodit do té školy a myslela na budoucnost. Musíš si najít někoho, třeba kamarádku, se kterou si budeš moci popovídat a svěřit se jí, to taky pomáhá. Trošku jsem nepochopila to, jak si mohla chodit dva roky s někým a nevědět, že je ženatý, ale to je jedno.... Na tvém místě bych si koupila novou sim kartu, nebo blokla číslo jeho manželky, aby ses zbytečně nestresovala.
-
2.2.2014 21:30Ahoj, všechno zítra psycholožce řekni, kdyby tě chtěli poslat k psychiatrovi vůbec se nebraň. Nemáš se za co stydět. Školu neřeš, vyřeší se to, máš omluvenky, doktoři ti dosvědčí že v takových stavech nejsi schopná být ve škole. Přítele si najdeš nového, buď "ráda", že jsi to zjistila teď ne až bys s ním čekala třeba dítě po 10 letech. Na smsky se vyser, třeba si vyměň číslo. Rodiče ti platit musí, jestli chtějí nebo ne. Pokud soud vyměří a oni nebudou posílat vyžadovanou částku, může u nich zaklepat i exekutor. Vůbec ničeho se neboj!
Hlavně, když něco nevyjde teď, vyjde to jinde a jindy. Teď si asi říkáš, že tu jen blbě kecám a vidím všechno jednoduše. Opak je pravdou... 10. 1. 2014 jsem vylezla z psychiatrické léčebny. Vím jak se cítíš, ale neužírej se tím. Že tě tvoji rodiče nemají rádi? Jejich chyba! Neví o jak skvělou dceru přichází!!! -
2.2.2014 18:13vzpomínám si, že jsi tady před časem psala.
nemohla by babička přijít do školy a že by se to tam vysvětlilo, že jsi byla nemocná? s tím, že bydlíš u ní a aby se ta známka z chování a podmínečné vyloučení upravilo.
nemyslím si, že by rodiče měli právo na toto. a minimálně by ti měli doplatit dlužné výživné za celý rok. mohlo by být že by jsi šla do kompromisu 4000 Kč, tobě to pomůže, ukážeš, že máš dobrou vůli dohodnout se mimosoudně, a oni si určitě spočítají, že kdyby to šlo k soudu, zaplatí za ten rok víc
s tím přítelem je mi to líto, ale bohužel jsou i takoví, co mažou med kolem pusy a skutek utek -
2.2.2014 19:02Je to fakt hrozný coi píšeš. Jen tedy mě napadla otázka, máš byt = placení, pořídila sis psa = pes taky docela stojí, jídlo,očkování atd, děláš autoškolu = cca 10tisíc.. To ti všechno zaplatila babička? Nebo máš nějakou brigádu, z který to financuješ? Zase na takovou bídu si nežiješ tak špatně. Ale co budeš dělat, až tu jednou babička nebude? Vzhledem k tomu,že chodíš na gymnázium, zřejmě půjdeš dál i na vysokou, ne? Tož asi nějaké zaměstnání je v nedohlednu.
Nechci, aby sis myslela, že to myslím nějak špatně, to vůbec, protože takové chodvání od vlastních rodičů si dítě nezaslouží. Jednou jsi jejich dítě a vůbec by nemělo existovat, aby rodiče se soudili s vlasním dítětem. Psycholog ti určitě pomůže, vypovídáš se a bude ti líp. Drž se
