Problémy ve vztahu a jiný muž
Ahoj holky... Teď je to vůbec poprvé v životě, co takhle někam píšu ale prostě se potřebuju strašně vypovídat a snad doufám že je tu někdo kdo taky už něco takového zažil a mohl by aspoň trošičku poradit, protože jsem se s tím ještě nesetkala. Budou tomu za chvíli 2 roky co jsem s mým přítelem a cca rok co spolu žijeme. Vždy jsem ho strašně moc milovala, je to vůbec první chlap do kterého jsem se tak šíleně zamilovala. Vím že on mě taky moc miluje, už jednou kvůli mě plakal... akorát že náš vztah je spíše jen o hádkách, vím že to není zdravé, dá se říct že se KAŽDÝ den kvůli něčeho pohádáme a může to být sebemenší blbost. On je velký nervák a dokážou ho vytočit strašné drobnosti, přijde mi že vše co udělám je špatně, že mu nic není dobré. Každý den po mě křičí, přitom se nechovám špatně... dělám si svoje - uklízím, vařím, prostě klasika. Akorát že mě pořad ponižuje, říká že jsem neschopná atd. Když už se pohádáme jako fakt moc, už se stalo že mi dal facku a často do mě třeba strkal nebo mě chytnul za vlasy a hodil semnou. Vím že už kvůli tady toho bude pro někoho jasná odpoveď a to rozchod, jenže já se pořád přes to neumím nějak přenést. Máme toho spolu vážně tolik prožitého, jsem na něho už prostě zvyklá a bolí mě u srdce že bych ho měla opustit i když cítím, že už ho tolik nemiluju a že se od sebe vzdalujeme. Nechci mu ublížit. A nastává tu s tím další problém a to ten, že když já jsem teď dá se říct nešťastná, tak se mi v životě zase objevil jeden muž, kterého jsem znala už před mým přítelem a měli jsme se strašně moc rádi a chtěli jsme spolu být ale předtím to prostě nešlo. A s ním se cítím šťastná, je strašně moc hodný a i po tom všem, že jsem se na něho předtím dá se říct vykašlala, mě pořád miluje a já cítím že taky k němu pořád něco cítím. Ale pořád nemám v tom jasno, můj přítel je sice takový jaký je ale mám u něho jistotu, vždy mi splnil vše co mi na očích viděl... dokázal se o mě postarat... rodiče ho mají rádi.. Je to pro mě strašně těžká a bolestivá situace a vůbec nevím jak s tím naložit. Mám strach že kdybych ho opustila, že mi nějakou dobu bude dobře s tím druhým a potom si uvědomím že mi chybí a chci se vrátit zpět k mému přiteli... ale už to samozřejmě nepůjde. Já si teď připadám strašně, protože mi příjde že ho podvadím, i když jsme spolu nic neměli. Spíš než radu bych asi i chtěla jen vědět co si o tom myslíte a předem děkuji za všechny odezvy... 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.4.2018 7:21
ponižuje Tě, uhodil Tě, opakované hádky.
To není partnerský vztah, ve které jsou si oba rovni a který by měl být. Ty doma pracuješ, a on ničí Tvoje sebevědomí. V tomto případě radím rychle pryč ze vztahu, ve kterém nejsi spokojená a který Tě ničí. Postupem času to bude jen a jen horší a pokud by přišly děti, tak to teprve bude těžké odejít. I z tohoto se budeš pár měsíců vzpamatovávat (a tím nemyslím rozchod jako takový, ale to chování, které ničí sebevědomí a člověka), ale je to pořád ještě reálné a oklepeš se relativně rychle. mně po rozchodu s exem trvalo několik let, než sem se z toho všeho dostala a přestala se ho bát - každé jeho reakce na to, co řeknu já (a to už jsme měli dítě, takže pravidelné kontakty). nečekej, až to přeroste v další krok, to co zažíváš je domácí násilí. a pokud máš někoho, kdo má o tebe zájem, tak běž kam Tě srdce táhne.
vztah po letech není sice už tolik plný zamilovanosti, ale měla by v něm být láska a vzájemná úcta a respekt k tomu druhému (i jeho názoru). strach tam rozhodně nepatří. jakmile je tam strach z toho druhého a z jeho reakce, tak tam není láska a důvěra. Je tam podřízenost a v tom se celý život žít nedá. Vše se jen a pouze stupnuje, až tě to zatlačí tam, odkud se vyhrabat nedokážeš a budeš hledat vinu jen sama u sebe (což už ted děláš - vždyt přece se chovám dobře, tak proč to dělá?).
zamysli se a zkus sama sobě odpovědět, co by jsi řekla kamarádce, která by ti stejnou věc vykládala o sobě. co by jsi jí doporučila? -
5.4.2018 6:03Ahoj něco podobného jsem řešila.....Byl to taky despota......ono to jde po kouskách.....Mě začal zakazovat i boty na podpadku, sukně, chození do společnosti protože byl šíleně žárlivý, pak mě uhodil jen jednou teda. Za ty 2 roky co jsme spolu chodili ani jsme spolu nežili jsem stratila uplně svoje seběvědomí. Měla jsem pocit že jsem ošklivá, že mě nikdo chtít nebude, Potom jsem ho podvedla s jiným a on se to dozvěděl a já mysela, že už konečně bude konce toho vstahu, ale on mi to odpustil.......Pak jsem seberala veškerou sílu a podporu jsem měla mojí mámi která věděla jak se chová a rozešli jsme se. S milencem jsme se pak taky rozešli, ale nikdy jsem rozchodu nelitovala......Byla jsem celkem ještě mladá 20 let našla jsem si potom o 2 roky pozdějš svího partnera, který je hodný milí nikdy mě neuráží, nikdy by mě neuhodil a mám spolu krásného ročního chlapečka.....Chce to jen sílu. On se nezmění je to despota......Mám takového dědu a tchána......Bud to se stím naučíš žít protože to tak to bude celý život nebo sebereš odvahu a odešjdeš a věř že nebudeš sama dycky se najde hodný chlap a co víš třeba to stím co se oběvil víjde a budeš mít krásný život. S despotou to vždy bude těžké
Kdybych si měla vybrat dnes tak radši budu sama než s chlapem co mě ponižuje a vše mi zakazuje to je můj příběh a moje zkušenost věřím že se rozhodneš zprávně ať už budu tvá vobla jáká koliv -
5.4.2018 6:53
Já vím, že rozchod je zdánlivě to nejzbabelejsi řešení a že jsou lidé, kteří ho automaticky doporučují i ve chvíli, kdy si partner třeba po sobě neuklízí ponožky, ale v tomhle případě bych byla jednoznačně pro ukončení vztahu, ať to bolí sebevíc. Tento typ partnera, jehož popisujes, je manipulátor a despota, kterej v tobě zašlape poslední zbytecky sebevědomí. Znám takový případ ze svého okolí. Lidé, kteří spolu jsou iks desítek let, jsou na sebe zvyklí, jak píšeš, nejspíš se i nějakým zvráceným způsobem milují, ale... Ze ženský je totální troska věčně na neurolu, nemá žádnej osobní život, jen maká v práci, pak musí rychle domů, kde obskakuje exmanžela (ano, exmanžela, páč se s ní rozvedl, aby nebyl za paroháče, páč je navíc chorobně žárlivý a má pocit, že žena se mu neustále ku.i). On jí akorát nadává, uráží, podezírá z nevěry. Ano, občas mají i světlé chvilky, kdy zdánlivě fungují jako harmonický pár, ale nemine týden, aby se brutálně nepohadali, eventuálně nepoprali. Řeknu ti, život na hovno. Ikskrat jsem paní premlouvala, ať od něj odejde, nikdy to neudělala, nemá prostě už sílu, a to je myslím špatně. Pokud takhle chceš žít, ok, zůstaň, pokud ne, utni to co nejdřív. Každý další měsíc a rok z tebe udělá větší a větší trosku.
-
5.4.2018 9:59
Ahoj, vím jak ti je. Můj muž mě sice nikdy facku nedal, ale jinak to bylo dost podobne. Ale u mě to bylo o to těžší že jsme spolu byli 8 let a máme dvě děti. Pak se najednou zjevil přítel, přišel ve chvíli, kdy jsem ztratila naději a byla smirena s tím, že tak prostě dozijeme. Nebudu lhát, odejit bylo nejtěžší, nejbolestivejsi a to nejsmutnější, co jsem kdy v životě zažila. Už jsme od sebe přes rok a pořád to někdy moc bolí, ale přesto nepřišel okamžik, kdy bych toho rozhodnuti litovala. Jen nedocházej kvůli tomu druhému víš, Ale kvůli sobě, protože vztah s tím druhým může taky krachnout, muzes využít toho, že se teď máš o koho opřít ale nesmí být ten, kvůli koho to děláš, to by pak mohla přijít ta lítost žes udělala chybu
-
5.4.2018 6:53
Já vím, že rozchod je zdánlivě to nejzbabelejsi řešení a že jsou lidé, kteří ho automaticky doporučují i ve chvíli, kdy si partner třeba po sobě neuklízí ponožky, ale v tomhle případě bych byla jednoznačně pro ukončení vztahu, ať to bolí sebevíc. Tento typ partnera, jehož popisujes, je manipulátor a despota, kterej v tobě zašlape poslední zbytecky sebevědomí. Znám takový případ ze svého okolí. Lidé, kteří spolu jsou iks desítek let, jsou na sebe zvyklí, jak píšeš, nejspíš se i nějakým zvráceným způsobem milují, ale... Ze ženský je totální troska věčně na neurolu, nemá žádnej osobní život, jen maká v práci, pak musí rychle domů, kde obskakuje exmanžela (ano, exmanžela, páč se s ní rozvedl, aby nebyl za paroháče, páč je navíc chorobně žárlivý a má pocit, že žena se mu neustále ku.i). On jí akorát nadává, uráží, podezírá z nevěry. Ano, občas mají i světlé chvilky, kdy zdánlivě fungují jako harmonický pár, ale nemine týden, aby se brutálně nepohadali, eventuálně nepoprali. Řeknu ti, život na hovno. Ikskrat jsem paní premlouvala, ať od něj odejde, nikdy to neudělala, nemá prostě už sílu, a to je myslím špatně. Pokud takhle chceš žít, ok, zůstaň, pokud ne, utni to co nejdřív. Každý další měsíc a rok z tebe udělá větší a větší trosku.
-
5.4.2018 19:47Ste spolu 2 roky a podľa teba máte toho spolu veľa prežitého? A tým myslíš čo, že ťa mláti, že na teba stále kričí? Viem, že je to tu dosť nepopulárne, ale v tomto štádiu by som mu dala na výber: buď si vstúpi do svedomia a prestane sa správať ako tyran alebo odídeš. A nemysli ešte na to, čo bude potom, či by si bola s tým druhým alebo nie, s ním by si - ak aktuálny vzťah skončí - mala začať od nuly, tráviť spolu čas, chodiť von, spoznávať sa... Nie hneď vhupnúť do vzťahu. Sústreď sa v prvom rade na vzťah, ktorý máš, lebo rozmýšľanie o tom, čo by bolo keby ťa zbytočne bude miasť v racionálnych krokoch, ktoré potrebuješ aktuálne urobiť. Láska bohužiaľ nie je všetko...
-
6.4.2018 6:31
Těšíš se na něj nebo chodíš domů s pocitem co zase bude?Ono záleží na Tvé povaze,já osobně bych po facce odešla,protože zastávám názor,že je chlap silnější ne proto,aby ubližoval,ale aby chránil.Jsme s přítelem spolu 2roky a čtvrt,těšíme se se na sebe,milujeme se,pečujeme o sebe a podle mě by tak měl vypadat vztah a hlavně jsem špatná,samozřejmě není nic dokonalé,taky si vyměníme názory,ale neřveme po sobě a už vůbec by na mě nevztáhl ruku. Seš mladá,takže určitě není potřeba se bát samoty a ani ta nějaký čas neškodí.Hlavně si musíš srovnat co chceš Ty,jestli to risknout a třeba být zase šťastná nebo zůstat a čekat jestli se něco změní (ale aby se z tho čekání nestal zvyk). Hodně odvahy a přeju ať to dobře dopadne.
