Proč jsem vždy jen kamarádka?

Otázku položila: Bývalá uživatelka #148674 29.12.2014 13:47

Ahojte,

je mi dvacet let a jsem relativně komplikovaná osobnost. Měla jsem a stále mám problémy v rodině a možná právě proto jsem začala hledat svého životního partnera. Problém je v tom, že si rozumím více se staršími partnery (25+), pro které jsem zase moc mladá a nezkušená - měla jsem pouze jeden krátký vážný vztah, po kterém jsem se rozhodla, že budu hledat muže vzdělané, minimálně s maturitou. (A nejde mi o papír, jde mi o shodu a v názorech na život a zábavu, postoje,..., ve všech tomhle jsme se s ex dost rozcházeli a myslím si, že částečně za to mohlo i to, že studoval druhé učiliště a tam se povětšinou hodně flirtuje, chodí do klubů a hospod apod., prostě zábava v partě a já na to moc nejsem). No, a když nějakého toho sečtělého muže poznám, většinou mu bývá více než oněch zmíněných 25 a má nepoměrně více zkušeností než já. Většinou takoví oceňují, že jsem relativně sečtělá, chytrá, rozumná, ale... nikdy nepřiskočí ta jiskra. A to mě hodně trápí. Já vím, že to není moje chyby, není to ničí chyba, nicméně kvůli těm psychickým problémům v rodině, které zde nebudu specifikovat, mám nízké sebevědomí a nevážím si toho, a proto neustálém přemýšlím, co dělám špatně. Myslím si, že oni dotyční to dokážou vycítit a proto se do mě nezamilují. Je to začarovaný kruh.

Budu moc vděčná za všechny vaše rady.

Žany

Opravdu jsem se zkoušela seznámit i se svými vrstevníky, ale nevyšlo to. Většinou jsem na ně až příliš vážná. A ještě jedna důležitá informace - seznamuji se přes internet a vždy pečlivě zvažuji, s kým se setkám. ;-)

Je škoda, že už nikdo neodpovídá. Myslím si, že je to zajímavé téma a každý ho vnímá ze svého hlediska, což je právě to obohacující. :) Žany

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • No, já si teda myslím, že je hloupost třídit muže podle vzdělání.. Vzdělání ti nezaručí kvalitu člověka a ani neurčí, že budete mít společný zájmy. To je takový dost povrchní přístup. Možná přestaň k seznamování přistupovat tak věděcky, dělat výběrový řízení a prostě se sejdi s tím, který ti bude sympatický. A hlavně, nehledej. Prostě to přijmi jako možnosti seznámení a nikde není určeno, že to musí být hned za účelem vztahu. Vůbec neřeš vzdělání, pobav se s nima o zájmech, to je přece konec konců úplně normální a na schůzkách buď uvolněná a přirozená. Ono to přijde, neboj :-)

  • Přesně vím, jak se cítíš. Já jsem taky kolem osmnáctky až čtyřiadvacítky měla období, kdy jsem pro všechny kluky byla jenom kamarádka. A strašně mě to štvalo. Zatímco já jsem se vždycky do nějakýho zamilovala a malovala si romantické zítřky, on mi utekl s jinou a ani ho nenapadlo, jak moc mi tím ubližuje. A když už jsem se některýmu přiznala, že se mi líbí, pak jsem obvykle slyšela: Jsi super holka, kámoška, ale nemiluju tě. Teď když se nad tím zpětně zamyslím, přijde mi, že jsem se nechovala moc jako ženská. Byla jsem hodně soběstačná, vzdělaná, přemejšlivá, se smyslem pro humor a připravená poradit každému a pomoci v každé situaci. Pařit mě nebavilo, flirtovat taky ne, neuměla jsem ze sebe udělat naivku, takže jsem vlastně vypadala, jako že nikoho nepotřebuju a nehledám. Navíc jsem měla nízký sebevědomí a taky jsem nebyla žádná královna krásy. Víc než móda nebo šminky mě zajímal hokej, cestování, práce nebo škola. Tak nevím, asi ti to nepomůže, ale věz, že se to jednou dozajista zlomí. Zkus si víc věřit a uvidíš, ono to přijde.

  • V šestnácti jsem chodila s čtyřiadvacetiletým klukem, v devatenácti jsem měla muže o devatenáct let staršího a teď mám manžela, který je starší o dvacet jedna let :) S věkovým rozdílem si tedy nelam hlavu. Lidé jsou sice zlí a budou tě podezřívat, že jsi s tím mužem jen kvůli penězům (i když to tak vůbec není), ale to ti může být jedno. Ty víš jak to je a ostatní ať si trhnou nohou ;) Podle maturitního vysvědčení chytrého člověka nepoznáš, to určitě víš. Myslím, že jsi to spíš špatně napsala, než že bys to tak myslela. Prostě chceš muže na úrovni a k tomu určitý všeobecný rozhled a nějaká ta kupa znalostí patří. To, že nepřeskočí jiskra je víc otázkou chemie než čímkoliv jiným. Zkrátka nemá dobrý genetický fond, aby ti byl dobrým partnerem a budoucím otcem tvých dětí. Nezbývá než hledat někoho, kdo se k tobě hodí nejen povahově, ale i geneticky, pak chemie zafunguje a očekávaná jiskra přeskočí. Jen pozor, aby z toho potom nebyl požár :D Nemá cenu být s někým, kdo ti nevyhovuje (je moc mladý, neimponuje ti, je moc "hloupý") jen proto, abys splnila očekávání rodiny a okolí. Já si svůj vztah také musela vyvzdorovat, ale už jsme spolu šťastní pět let, máme dvě děti a lidé kolem konečně začínají chápat, že jsme takhle spokojení...

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 370 odpovědí a 410 244 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist