Proč mi rodiče i ve dvaceti letech stále říkají, co můžu a co ne?

Otázku položila: Anonymní uživatelka #310332 3.7.2015 0:48

Ahoj :) Není to zase tak dávno,co jsem sem podobný "dotaz na svůj problém" psala, ovšem vzhledem k tomu, že moje situace je stále stejná, potřebovala bych nějaký další názor.
S přítelem jsem přes 2 roky (oběma nám je 20), studujeme VŠ, oba bydlíme u rodičů, samozřejmě. Na první pohled je vše v pořádku, vztah bez problémů, já si s jeho rodiči rozumím perfektně, on s mými zdá se taky... a v mých rodičích je právě ten zádrhel. Na mojí mámě je přímo vidět, a já to dokonce i cítím, že jí vadí. Ne, že by ji vadil konkrétně on, myslím, že by jí vadil kdokoliv jiný, s kým bych byla. Vadí jí už jen ten fakt, že někoho mám. Před ním se dokáže přetvařovat, usmívá se...ale já vím, že doopravdy to tak není. Nejraději by byla, abych napořád zůstala ta malá 10tiletá holčička, která bude jen doma. Tím se dostávám k dalšímu problému.
Přestože jsme spolu už relativně dlouhou dobu, nemůžu u něho spát, samozřejmě, že ani on u mě. Zezačátku bych to pochopila...neznali ho, báli se o mě. Ale teď? Je mi 20 a už mě nebaví se ptát na to, co smím a co ne (chápu, že u rodičů bydlím, živí mě a musím alespoň trošku poslouchat,ale ...). Je mi líto, když od svých kamarádů slyším pravý opak. Jistěže, i jemu to už začíná vadit. Nejde mi pouze o spaní...jde mi o ty další neshody. Mámu třeba zajímá můj názor, ale jakmile ho řeknu, je všechno špatně. A naše klasické "holčičí problémy?" .. nikdy jsme je spolu moc neřešily (něco jako sex je pro mámu úplné tabu a já něco takového přeci nemůžu dělat!). Stejně jí musí být jasné, že úplně ve všem mě přeci nikdy neuhlídá a měla by si připustit, že už je mi 20. Ale je vážně nutné,abych se ve dvaceti letech ptala rodičů úplně na všechno? Proč si nemůžu někdy prostě udělat něco, co chci já? Nebaví mě se s nimi neustále hádat...a v klidu? To právě s mámou nikdy nejde. Jsem poslední dobou docela zoufalá...nechci se hádat ani s nimi, ani s přítelem.... Děkuji za všechny vaše názory a omlouvám se za moc dlouhý příspěvek :)

  • 03.07.2015 12:21:33 - full.avl změnila kategorie otázky
  • 03.07.2015 12:21:33 - full.avl změnila titulek otázky

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Tak tuhle situaci ti vubec nezavidim. Ja to vubec neznam. Od 16 jsem byla na intru a potom hned na kolejich a pak jsme sli s pritelem do pronajateho bytu. Normalne bych mamu postavila pred hotovou vec. Ne ze bych se ji ptala,zda muzes spat u pritele,ale proste bych ji to oznamila. Rekla ji,ze nekam jdete vecer a pak prespis u nej a tecka. Ja bych se s tim neparala. Pokud budes cekat,nez ti to dovoli,mozna se nedockas a prijdes o fajn kluka.

  • Ahoj, asi takhle, bydlíš u nich, takže chtěji, abys respektovala jejich pravidla. Že ta pravidla jsou dost přísná a že zapomínají, že už jsi dospělá, je věc druhá. Za mě, odstěhovat se, vzduch se pročistí, uvidí, že jsi dospělá a dokážeš se o sebe postarat sama. Jediné, co by možná pomohlo by bylo, v klidu si sednout a promluvit si. Ale je třeba, abys byla věcná a vystupovala opravdu jako dospělá. Nicméně uspech nezaručuji, doopravdy pomuze, az se osamostatníš a nebudeš na nich zavislá.

  • Obávám se, že Ti nikdo nic nového neporadí - ono totiž moc možností, jak tuto situaci řešit, není..
    1. Zkusila bych to nejprve po dobrém, věcně a v klidu si s s mamkou promluvila a v případě neúspěchu navrhla rodinnou terapii (tuším, že o promluvu jsi se pokoušela několikrát,ale pro jistotu tento bod stejně uvádím).
    2. Pro klid doma - vzdáš se svého soukromého života a budeš žít podle představ rodičů. Je možné, že se Ti podaří udržet rodinnou atmosféru,ale za cenu obětování vlastního života. Pokud to trvalo doteď, není moc pravděpodobné, že se to někdy v budoucnu změní.
    3. Půjdeš s rodiči do konfliktu a budeš si žít po svém,ale za cenu dusné domácí atmosféry. Je možné, že rodiče budou časem akceptovat, že jsi dospělá (nebo také ne..)
    4. Zkusíš se osamostatnit - nevím, co studuješ, ale je tu možnost např. nalezení práce a přechodu na dálkové studium (sama znám ze svého okolí několik případů - ne každého financují rodiče).

    Ve Tvých dvaceti letech rodiče defacto porušují zákon (Listina základních práv a svobod - "Svoboda pobytu a pohybu zaručena" a "Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života"), vyživovací povinnost rodičů navíc nekončí Tvým případným odstěhováním. Je mi jasné, že řešit přes paragrafy to asi nechceš, ale myslím, že je dobré to vědět.

  • Alenkka3.7.2015 10:04

    asi by to chtělo popřemýšlet jestli by nestálo za to mamce říct situaci,jak se cítíš a co by ji chtěla, pokud to nebude respektovat udělat rázný krok, odstěhovat se třeba k příteli, každopádně to nejdřív prober v přítelem, abys měla kam jít, najít společný řešení, chápu, že tě rodiče vidí jako jejich malou holčičku, ale to přeci nejde donekonečna. mamka musí pochopit, že jednou chceš mít svůj vlastní život a který máš už věk. Pokud cítíš, že se dokážeš o sebe postarat tak se neboj velké změny i když třeba mamka bude naštvaná, časem se srovná :-)

  • petulinkaa133.7.2015 20:02

    Ve 20ti letech bych se urcite neptala.Já nastesti mela tyhle roky od 15ti svobodnejsi,nebydlelo se mi doma spatne,nemuzu si na nic stezovat,ale stejne jsem rekla,ze v 18ti odchazim :-D a v 18,5 odesla :-) zkus popremyslet,ze byste si s pritelem treba nasli brigady,pripadne praci ( muzes i pri VS) a svuj byt,nikoho se ptat nemusite a muzete si zit sami,v tvym veku uz jsem byla vdana a fakt si neumim predstavit to co mas doma.Uprimne uz bych si zaridila zivot podle sveho,vek na to mas :-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 464 otázek, kterým se dostalo 272 344 odpovědí a 410 239 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist