První návštěva gynekologa, sex a přísní rodiče
(Předem bych se chtěla omluvit za dlouhý text, ale je tam více otázek 
)
Ahojte, je mi 15 a mám přítele už asi rok. Někdy ve čtvrtém měsíci vztahu jsme se rozhodli mít sex. Možná se už chytáte za hlavu a říkáte si, že to ta holka měla poprvé moc brzo. A to je má první otázka, jaký máte názor na sex již v patnácti? A to, že jsem s někým spala už tak (dalo by se říct) brzo mi vůbec nevadí. Nelituji toho a jsem ráda že to mé "poprvé" bylo zrovna s ním.
Říká se, že se má navštívit gynekolog se začátkem sexuálního života. No a tohle jsem neudělala. přítel mi říká že ať si tam pro jistotu zajdu, abychom věděli, že je všechno v pořádku. Ale já se tam bojím jít, možná i taky kvůli rodičům, kteří si pořád myslí že jsem panna a s přítelem jsme si dali tak maximálně pusu. Kdyby matka zjistila, že jsem s ním už i spala, bylo by moc zle. Naše rodina je totiž trochu přísnější, hodně náboženská a tak nějak věří, že mé poprvé bude při svatební noci. Zároveň se tady dostávám k dalšímu dotazu směřovaným k přespávání u přítele. Jak jsem už zmińovala, jsme spolu asi rok a já u něj ještě nepřespala. Oba nás to štve protože bydlíme do sebe daleko a dojíždění taky něco stojí a já bych u něj někdy chtěla přespat, nestresovat se aby mi neujel autobus a prostě vedle něj usnout. Ale kdykoliv se matky na přespání zeptám, řekne, že o tom nechce ani slyšet. Abych to shrnula, mé dotazy jsou:
1. Názor na sex už v 15?
2. Kdy mám zajít ke gynekologovi a musí to vědět máma že k němu chodím?
3. Jak rodiče přemluvit na přespání u přítele?
4. Je takový přístup rodičů normální, nebo to přísné přijde jenom mně?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.4.2014 12:47
1. Myslím si, že je to vaše věc. Zákon vám to dovoluje, rozhodnutí bylo jen na vás dvou. Hlavně myslete na ochranu. To, že toho teď nelituješ, není relevantní. Člověk začně těchto rozhodnutí litovat až v pozdějším věku. To ukáže čas, jak na to budeš pohlížet.
2. Už jsi začala se sexem, měla bys gynekologa navštívit. Vzhledem k tomu, že nejsi plnoletá, musí to být se souhlasem rodičů.
3. Přemlouvání na přespání nemá cenu. Čím víc budeš přemlouvat, tím víc si budou rodiče představovat, co všechno spolu můžete dělat a zakazovat ti to. Plň si domácí i školní povinnosti, dokaž jim, že jsi zodpovědná. Pokud přítele neznají, pak jim ho představ. Ukaž jim, že i on je zodpovědný a milý mladík. Možná se časem nechají odměkčit.
4. Přístup rodičů je v tomto případě zcela normální a vůbec se jim nedivím. Jsi mladá, mají za tebe zodpovědnost a strach. -
27.4.2014 13:011. aspon, že jste počkali do těch 15ti
i když bych z toho u dcery nadšená také nebyla. a doufám, že jste se alespon dostatečně chránili. je to tvá volba a snad jí nebudeš někdy v budoucnu litovat. bohužel to začíná být standardem dnešní doby, což je škoda 
2. gynekolog - ano, ěmla by jsi tam jít a chodit na pravidelné rpeventivní rpohlídky. nejednás e jen o HA,a le o celkový zdravtoní stav. rodič-zákonný zástupce tě na první prohlídku musí doprovodit (zákon od roku 2012), nemusí však být přítomen vcyšetření, a ty můžeš lékaři o samotě říct, že už panna nejsi - vyšetřuej pak klasickým způsobem, ne přes konečník ženu, která sex neměla.
3.4. upřímně? já bych to dceři v tomto věku také nepvoolila. připadá mi to až příliš brzy. nepíšeš, jak dobře rodiče přítele znají. ale i kdybych tvého přítele znala rok, tak bych ti toto nepovolila. -
27.4.2014 14:12
Ahoj
1) Podle mého je na to brzy... Nechci se tě nijak dotknout, protože je mi teprve 20, takže nejsem zkušená máma od dětí, ani protřelá životem. Ale když si představím dnešní holku nebo kluka v 15 letech, tak mi to přijde, že mají sex jen proto, aby ho měli, ale nechápou/nemohou pochopit ten hlubší smysl toho... A to vím ze svojí zkušenosti, první sex jsem měla v necelých 17, po téměř roční známosti. Myslela jsem si, jak je to úžasné a skvělé, jak jsem za to strašně ráda, že to bylo poprvé s ním... pak uběhnou dva- tři roky, ty za tu dobu poznáš někoho jiného a dojde ti, jak se věci mají... A neřikám, že jsem již na konci toho "sexuálně - psychického vyzrávání", třeba se mám ještě kam posouvat dál. Ale chci tím říct, že za nějaký čas ti někdo jiný může ukázat, že to, co se ti teď zdá jak "dobrý, fajn, prima", vlastně vůbec dobrý nebylo a má to být úplně jinak...
Ale jak už padlo výš, jste pod zákonem a hlavně: stalo se, stalo a to už nikdo nikdy nevrátí.
2) Ke gynekologovi určitě zajdi. Já tam byla někdy hned na začátku vztahu, protože jsem měla panickou hrůzu z otěhotnění a bála jsem se, že budu čekat miminko i z líbání
. Takže jakmile se začalo něco dít na sexuální rovině, okamžitě jsem šupajdila k doktorovi. Zároveň jsem si odnesla i léky, protože jsem měla nějakou mykózu, o které jsem vůbec nevěděla, takže i proto je to dobré .
Jinak, nyní to tvoje máma vědět už musí, "za mě" ještě nemusela, ale přesto jsem jí to řekla. S rodiči jsem měla víceméně vždy ten rodičovský vztah spíše špatný, nikdy jsem se moc nesvěřovala, nikdy jsme si nějak víc nepovídali. Mámě se to nelíbilo, říkala, že mám času dost, i když jsem jí vysvětlovala, že se ještě nic neděje a v nejbližší době ani nebude, nechtěla o tom ani slyšet. Takže jsem na gyndu šla, matka o tom věděla, ale spíš se tvářila, že nic nevidí, neslyší...
3)Tak s tímhle jsem taky měla problémy a trvalo to dobrý rok, než mě naši pustili (cca okolo těch 17 let). O to víc mě to mrzelo, protože jsme spolu v tu dobu ještě vážně nic neměli, oni si mysleli asi bůhví co, při tom nám šlo jenom o to, lehnout si spolu do postele, pustit si film, usnout spolu a vedle sebe se probudit. Jak nevinné. Naši i říkali, že je to ostuda, takhle mladou holku pouštět k nějakýmu klukovi, co si o mě a o nich asi jeho rodiče pomyslí... No nevím . Na druhou stranu můj táta vždy říkal, pokud spolu budeme chtít spát, tak to můžeme i přes den. Ale přes mamku vlak nejel dlouho.
Snažila jsem se dělat všechno, mít uklizeno, dobře se učit, pomáhat doma, vycházet s rodičemi... A když byla doma dobrá nálada, tak jsem to vždy zkusila a jednou to vyšlo.
4)Je to normální! Ne všechno, co smí dělat lidi v tvém okolí není správné a pro ně to nejlepší.
Zkusím ti dát takovou malou radu, já nad tím vždy přemýšlela spíš takto a nějak jsem to zvládla. Když budeš něco chtít a nebudeš moct, pamatuj na to, že ne navždycky ti bude 15 nebo 16. Za chvíli budeš dospělá, pak se všechno umoudří a bude to lepší. Já se před 19. narozeniny s tou mojí první známostí rozešla, brzy jsme začali chodit s mým současným, který je o šest let starší a už nebyl problém. Nyní je to dva měsíce, co spolu bydlíme, za našimi jezdíme jednou za 14 dní o víkendu na oběd a posedět, popovídat. Já jsem spokojená, protože pro mě v posledních dnech bylo žití s rodiči neúnosné, jsme s přítelem a žijeme si poklidný život, baví mě se starat o domácnost, vařit a vidět, že jsme oba spokojení. A i s našima se to úplně zlepšilo, normálně se bavíme, zasmějeme se, s mamkou si v týdnů párkrát zavoláme. I když asi už z nás vyloženě kamarádi nebudou...
Tak přeji pevné nervy, a opravdu. Mysli pozitivně, nebude to takhle na vždycky a nic ti neuteče.
Hezkou neděli -
27.4.2014 12:49
1. V dnešní době je dobře, že jste počkali aspoň do těch 15
2. Ke gynekologovi bys určitě zajít měla, už jen proto, že jsi začala žít sexuálním životem. Od loňského května je zákon, který říká, že ti máma musí podepsat souhlas s vyšetřením, u prohlídky však už být nemusí.
3. Když si vzpomenu, jak jsme s přítelem začínali, tak jsme se poznali v květnu a poprvé jsem u něj spala na Silvestra, a to ještě tak, že chudák musel spát na zemi. Pak o velkých prázdninách spal on u nás, když jsme byli na zábavě, a po delší době už jsme u sebe přespávali, ale jen když právě byla nějaká oslava, Silvestr, zábavy apod., takže tak 4-5x do roka. A až po 4 letech vztahu, když jsem nastoupila na VŠ a jezdím domů jen na víkendy, tak už je samozřejmostí, že u nás každý víkend spí.
Ale teď teda k věci, má máma mi vždycky říkala, že spát spolu můžeme i přes den, takže je úplně zbytečné, aby mi zakazovali přespat u něj přes noc, tak zkus říct mamce leda něco takového, ale netuším, jak by to u vás zafungovalo, abys pak třeba nedostala domácí vězení nebo něco podobného. Jinak mě nic nenapadá.
4. U mě třeba rodiče věděli, že jsem zodpovědná, a když se na to okolí koukalo divně, že v 15ti mám kluka, tak jim říkala: aspoň vím s kým je a kde je, kdybych jí to zakazovala, tak mi řekne, že jde za kamarádkou a bude s ním. Nedokážu to asi porovnat, protože já jsem měla vždy benevolentní rodiče. Možná na jednu stranu je dobře, že ti všechno nedovolí, ale v dnešní době si stejně najdete možnost, jak rodiče obejít.
Ale zase chápu, pokud jste rodina nábožensky založená, tak to pro ně asi už teď je těžké, že máš přítele shodou okolností bydlím na bytě se spolubydlící, které je 20 a taky chce sex až po svatbě rozdíl mezi vámi dvěma je, že ona s rodinou souhlasí, kdežto ty jí trochu vzdoruješ.
Držím palce ať to dopadne tak, jak má -
27.4.2014 13:01Tak já zkusím přidat svůj názor, čistě osobní, můžeš si z toho vzít, co chceš
já o panenství přišla v necelých 17, měla jsem tehdy stejný pocit jako ty, že to tak bylo správně a že toho nelituju. Až o několik let později jsem zjistila, že opravdu hezký milostný život jsem začala mít až po dvacítce, že to předtím jsem si mohla klidně odpustit. Že až s věkem přišlo nějaké hlubší uvědomění vztahu díky sexu ( nevím, jestli ti to dává smysl). Každopádně nejsi pod zákonem, pokud se zodpovědně chráníte, je jen na vás, co děláte. Ale taky musíš nést následky, v tvém případě riziko, že se to dozví máma. K druhému dotazu, na gynekologii bych si být tebou určitě zašla, v tvém věku, bez ohledu na to, že žiješ sexuálním životem, bys měla na preventivní prohlídku a takhle to můžeš podat i mámě, že holky v tvém věku už chodí. Do ordinace s tebou nepůjde a lékař je vázán lékařským tajemstvím, takže o tom, že nejsi panna nikomu neřekne. Ke třetímu dotazu- jediná možnost je komunikace, musíš si s rodiči promluvit, vysvětlit důvody, proč chceš, aby u vás přítel mohl někdy přespat ( samozřejmě ne sex!, ale třeba, že chcete večer do kina a že pak přespí na gauči). Ale mělo by to být spíš v ojedinělých případech, za sebe si myslím, že na to, aby u vás spal přítel každý víkend, jste prostě ještě mladí. Já nejsem nijak přísná, ale své dceři bych to taky v 15 nedovolila.Tví rodiče mají právo se rozhodovat, jak to cítí, ale měli by být schopní ti vysvětlit, proč to tak je a jak si to představují v budoucnu, třeba v kolika letech by ti to dovolili atd. -
27.4.2014 13:58
1. sex v 15ti? proc ne
ja to mela stejne a nelituji a to bylo jeste dva mesice pred 15tymi narozeninami,taky nelituju,dodne tvrdim ze jsem stastna ze on byl ten ,,prvni"
2.na gyndu si urcite zajdi,nemas se ceho bat,delas to pro sebe,takze v klidu,kazdy ma na zacatku strach,ale je to v pohode uvidis muzes jit sama
3. to asi nepremluvis,v 15ti to malokterá mamka dovoli,me to mamka dovolila v 16ti,ze o tom vedela,mela jsem kluka který bydlel 100Km odeme,ale byla jsem i vycurana (spim u kamradky ze) nemelo by se to,dnes to vim,ale ona pravdu vi taky,nemela jsem tak prisny rodice jako ty,takze neporadim,holt budes muset pockat do 18ti nebo pritele predstavit rodine a treba povoli
4.no dle meho neni a je,je to pul na pul,strach a nejakou hranici by meli mit kazdy rocide,ale vecny zakazovani nikam taky nevede.jak ja rikam,nejvic chutna zakazane ovoce,takze mela jsem kamaradku co ji taky rodice vse zakazovali a dneska kde jsem ja a ona to vsechno dohani co v puberte nemohla,clovek stejne druhyho i dite neuhlida ac chce nebo ne,musel by ho drzet pod zamkem,ale spis bych zkusila pritele privest,predstavit a pozvolna se ptat a treba povoli -
27.4.2014 22:571. Se sexem v 15 problém nemám, pokud je dodržen dostatečně zodpovědný přístup.
2. Tvá máma to vědět musí, bez ní tě dr nevyšetří, nicméně se nemusí dozvědět podrobnosti, jen potřebuješ její souhlas.
3. Rodiče nepřemluvíš. Jsi opravdu mladá na přespávání u někoho. Já jsem začala přespávat u přítele až v 18 a i tak jsem si to musela vybojovat.
4. Je to normální. A věř mi, že v době mobilních telefonů to máme lehčí než ty, co dospívaly v době před mobily. Protože nás si rodiče můžou zkontrolovat jednoduše (mě máma nahání neustále, i když je mi už 27 a mám vlastní rodinu, život, domácnost), bez něj bych si svobodu vybojovávala daleko hůř.
