Psychika
Ahoj, už vůbec nevím co mám dělat
Mám takový problém, no problém, on to v mém okolí nikdo moc nechápe, ale mě to prostě bolí Máma měla dva kluky z prvního manželství, pak si vzala mého tátu a měla mě. Jenže on jí celých sedm let co jsme tam byli mlátil, zamykal doma a znásilnoval. Když se mámě povedlo najít dobře placenou práci a byt, tak jsme utekli. Bylo mi asi kolem sedmi let. Od té doby jsem otce neviděla, nikdy mi nenapsal, nezavolal, nezeptal se na mě, prostě nic. Byla jsem celou dobu v pohodě, ale v patnácti, zřejmě pubertou, jsem to začala víc rozebírat a přemýšlet nad tím. Strašně mě všechno vzalo, probrečela jsem doma týdny a nedokázala jsem se s tím smířit. Už jsem vystřídala dva psychology(zároven psychiatry) a nic moc mi nepomohlo. Asi mi nebudete mít jak pomoct, ale už je to rok, sice už doma nebrečím, můžu normálně fungovat, ale jakmile slyším ...byla jsem s tátou, můj táta je táák úžasný a pod. je mi do breku. Stačí si na něj vzpomenout a je mi zase na nic. Můj přítel o tomhle ví, pomáhá mi, ale jen se mě ze začátku z nevědomosti zeptal, jestli bráchův táta je i můj a než jsem mu odpověděla už mi tekli slzy. Vůbec nevím co se mi to staloSnad jsem to napsala srozumitelně... Budu ráda za každý komentář, i když moc nevěřim, že se nějaký objeví
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.8.2011 22:05Myslím si,je to jen můj názor...že ti otec moc chybí,i přesto co tvé mamce dělal,ti celou dobu chyběl,jako otec. Chyběl a chybí ti pocit otcovské lásky,být tatínkovou holčičkou... Myslím si,že na tom není nic složitého pochopit. Zkoušela jsi se se svým otcem nějak spojit,nebo vyhledat ho?
-
6.8.2011 10:04Ahooj, docela ti rozumím, i já mám kamarádku, které se něco podobného událo. Ona si však otce vyhledala a promluvila si s ním. Zjistila tak i jinou pravdu z jeho strany a tak si udělala o celé situaci svůj obrázek, ale jelikož právě jako ty byla v dětství očitým svědkem hrozných situací, tak nemohla svému otci jen tak odpustit, i když ho to prý mrzelo. No ale teda promluvila si s ním o tom všem a pak jí spadl kámen ze srdce, aspoň uvnitř otci odpustila, ale nemají mezi sebou žádný extra vztah. Možná časem se to nějak posune dál. Poradím ti jen, promluv si s ním.
-
6.8.2011 10:09
ahoj, já bych ho asi nevyhledala, jestli je to násilník a třeba vůbec neví, kde tvá máti je, tak je tomu dobře, pokud se s ním spojíš, tak kde máš tu jistotu, že tvou máti třeba nenapadne? měla bys dál se sebou pracovat a smířit se s minulostí- navštěvovat dál psychiatry, chodit na terapie, obklopovat se přáteli, prostě to musíš časem pustit k vodě...mně se to sice řekne- já vím, ale opravdu bych ho radši nevyhledala, je spousta takových případů - viz. včera ve zprávách, kdy násilník ženu i zabil, takže bych se s ním já radši nespojovala, ale je to jen můj názor.
-
6.8.2011 17:50Já budu reagovat na to, co jsem se tady dočetla. Holky mají pravdu - tobě chybí otec. Ne ten, co mámu bil, ale mužský vzor, ke kterému bys mohla vzhlížet, který by ti dodal pocit bezpečí apod. To je asi jasné. Já pak ale nechápu, proč ti nebyli schopni dva psychologové pomoct. Co ti třeba poradili? V tuto chvíli by totiž opravdu byla nejlepší komunikace. Ale ne, abys mu odpustila, ale aby sis ulevila. Podle toho, co jsem se tady dočetla, je to ale asi moc riskantní. Z toho důvodu ti doporučuji jednu věc - zjisti si jeho adresu a napiš mu dopis. Nepiš mu, prostě mu jen napiš, jak moc ti ublížil, jak jsi jeho vinou nikdy nezažila otcovskou lásku a prostě se vypiš ze všeho, co tě bolí a trápí a pak mu to pošli. Nebo to zahrabej do země či to spal...prostě s tím dopisem udělej cokoli, co se ti bude zdát vhodné a bezpečné. Otcovská láska ti sice i pak bude chybět, ale přesto by se ti mělo aspoň trochu ulevit.
