Psycholog/psychiatr/terapeut - ano nebo ne?
Ahoj, taková možná podivná otázka, ale jak poznáte, že potřebujete odbornou pomoc a jenom nevyšilujete? Moje spolužačky říkaly, že chodí k psychologovi s tím a tím, ale mě to vždycky přišlo jako blbost, protože tam chodily s problémy, které by si dokázali vyřešit i samy. Jenže já se teď necítím moc dobře. Možná to je tím, jak se to teď všechno nahromadilo. Právě jsem totiž odmaturovala a říkala jsem si, že bude všechno super, protože se mi to povedlo na poprvé a k tomu z grafiky, které jsem se chtěla věnovat, za jedna, ale realita je taková, že po krásných posledních prázdninách nemám práci. Chtěla jsem se věnovat té grafice, protože mě opravdu baví, učitelé říkali, že má maturitní práce byla ta nejlepší za dlouhou dobu tam a pracovala jsem i na reálných projektech pro menší i známé firmy, ale tady prostě nic není. Firmy přes známost mají plno, jiné nabídky jsou nejméně 60km od mého bydliště nebo je prostě nemohu vykonávat, protože nemám 6 let zkušeností. Což je opravdu špatné, protože zjišťuju, že asi nic jiného neumím, když jsem se vždycky věnovala jenom tomuhle.
A samozřejmě peníze potřebuje každý, aby se vůbec mohl hnout. Bohužel, naproti mamce, taťka je takový, že do mě radši rýpe, že nemám práci, než aby mě nějak podpořil. Bohužel, je ten typ člověka, kterému je velmi těžké se zavděčit.
K tomu všemu mám problémy s láskou. Někdo se mi teď líbí, já jemu prostě ne. Těžko se s tím vyrovnávám a tak z toho všeho mám prostě blbou náladu a přijde mi, že se vůbec nehnu, i když bych strašně moc chtěla. Třeba, já se strašně těším na vlastní byt. Ne na to, až budu od rodiny pryč, ale na to, že to bude moje. Budu si tam moc zvát přátele, celé si to tam vyzdobit po svém a tak. A chtěla bych se někam podívat. V životě jsem nebyla na dovolené letadlem, takže by bylo super to zkusit, ale prostě místo toho sedím v pokoji a nevím jestli mám dřív brečet, že nemám práci, i když jsem myslela, že mám tak velkou šanci se uchytit, nebo že mě nemá rád ten, koho já ano. Kamarád mi řekl, že bych možná mohla zkusit zajít za terapeutem prostě si jen popovídat. Jenže pak otočil, že radši za psychologem, že terapeut není tak dobrý. Jenže já v tom ani nevidím rozdíl. Když už bych se odhodlala, že potřebuji pomoc, jak mám vědět, koho potřebuju? A stačí se prostě objednat u nich nebo potřebuju snad doporučení od doktorky? Stojí to moc? Mám tolik otázek, až se mi na to chce vykašlat, ale když už mi to řekl kamarád, možná prostě v pohodě nejsem a něco bych dělat měla, ale zase, potřebuju to vůbec? Máte vy nějaké zkušenosti?
Související články v encyklopedii
-
Cesta k poznání vlastního těla
Měření bazální teploty
Měření bazální teploty je jeden ze způsobů symptotermální metody, který umožňuje ženám poznat své tělo a zjistit, kdy u nich dochází k ovulaci. Poslouží všem, ať už jako antikoncepční metoda či pomůcka při snažení.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.10.2018 8:37
a je nutné hledat práci jen v tom daném oboru, i když chápu, že by jsi nejraději?
další věcí je, že pokud jsi z nějaké vesnice/malého města, že tam těch nabídek bude výrazně méně než ve větším městě a je potřeba se smířit s tím, že dojíždět budeš.
mám kolegy kteří běžně dojíždí 60 a více km. prostě i když mají blíž velké město, tak práce tam v oboru není a tak za prací dojíždí.
přestan se utápět ve vlastní sebelítosti a stanov si a nebo se smiř:
chceš mít práci v oboru - tak budeš muset prostě vstávat dříve a dojíždět.
chceš mít práce bez dojíždění - tak vem co se nabízí v blízkosti.
třetí varianta je, že prostě budeš "ta bez práce" a na toto ti psycholog asi moc nepomůže. -
15.10.2018 12:28
Zbytečně se netrap. Jsi mladá a pokud budeš chtít, jendou práci v oboru najdeš. Je rekordně nízká nezaměstnanost. Zkus najít něco co by tě alespoň trochu bavilo, nemusí to být v oboru. Přijdeš na jiné myšlenky, zjistíš o čem je zapojit se do pracovního procesu a můžeš mezi tím hledat cestu k oboru, který tě baví. Podle mě, je původ tvých problémů jen v tom, že nemáš práci a jsi v deziluzi po dokončení školy. Můžeš dělat i na vlastní pěst. Vše se teprve ukáže. Hodně štěstí a netrap se. To nikam nevede. Potřebuješ hlavně vyplnit čas a přestat se utápět v marnosti.
-
15.10.2018 12:40
Ahoj - to, zda člověk potřebuje odbornou pomoc, si určuje každý sám - co je pro jednoho banalita, která nestojí za zmínku, může být pro jiného životně důležité. Pokud máš pocit, že by Ti to mohlo pomoct, pak by Ti to skutečně mohlo pomoct. Existuje lékařská péče, kterou poskytuje psychiatr - ta v dnešní době zahrnuje především lékovou první pomoc a pro Tebe je určitě zbytečná. Pak existuje psychoterapie a psychologické poradenství. Psychoterapie je často doplňkovou nebo i hlavní pomocí pro lidi s hlubšími problémy - deprese, úzkosti, opakování nevhodných vzorců chování apod., psychoterapie jde víc do hloubky, není to jen popovídání, zabývá se zasunutými traumaty a může být i dost nepříjemná (i když efektivní). Psychologické poradenství je zpravidla jednorázovější a může Ti pomoct zorientovat se ve Tvé současné situaci - právě psychologické poradenství by asi bylo vhodné pro Tebe. Osobně si myslím, že je dobré, když je odborník jak psycholog, tak kvalifikovaný psychoterapeut dohromady, ale nejdůležitější jsou recenze jiných lidí. Ceny jsou různé - i podle oblasti, existují i kliničtí psychologové, které hradí pojišťovna, ale s tím já osobně nemám dobrou zkušenost a myslím, že pro tebe je to i zbytečné. Z toho co píšeš, to nevypadá, že potřebuješ dlouhodobou terapii, spíš si jen promluvit s někým, kdo Ti ukáže jiný pohled a pomůže Ti vyznat se sama v sobě. Doporučení nepotřebuješ.
-
15.10.2018 17:01Odborníci tvrdí, že každému by prospělo alespoň jednou za život projít psychoterapií. Můžeš se objednat i sama. Existují i psychologové placení pojišťovnou. A pokud bys potřebovala někoho jiného, on ti to sám doporučí (ale rozhodnutí bude opět na tobě).
-
16.10.2018 8:41
Souhlas s tim dojížděním... Jak dlouho bys tech 60km jezdila? Bydlim v Praze, praci mam v Praze a stejne jsem dojizdela hodinu... Pokud by to byla prace, co by se mi libila, klidne bych tu hodinu dojizdela. Nehlede na to, ze si pak muzes v blizkosti prace najit podnajem. Dokud nemas deti a starost o rodinu, dojizdeni bych fakt neresila. Ja to ted zacinam resit, jak budu stihat vyzvedavat deti ze skoly, skolky a hodinu dojizdet... Ale pred detma to bylo v pohode. Aspon si udelas praxi a za 2-3 roky se muzes zkusit poptat po praci v oboru v blizsim okoli.
V praci dojizdi plno lidi i pres hodinu, z okolnich vesnicek...
Prijde mi, ze jsi to mela v hlave hezky srovnane, tak v tom pokračuj
krasne jsi odmaturovala, ted si najdi praci, trochu nasetri, pak se muzes odstehovat... Uzivat s kamarady, cestovat... Ideal tak se toho drz, nic neni v zivote zadarmo, treba to chce obet v podobe toho dojizdeni. Rodice neres, aspon vis, jak se ke svym detem ty chovat nebudes 
a laska... Nechce te, jeho blbost... Mas ted pred sebou tolik novych zkusenosti, kde budes potkavat tolik novych lidi... Uvidis, ze brzy najdes nekoho lepšího, kdo o tebe bude stat taky
S psychologem apod. neporadim, nemam zkusenost... Me pomaha ten problem v hlave jakoby nekomu odvypravet, nekolikrat... Vzdycky tam objevim neco noveho... Snazim se pak na to podivat z nadhledu, z pohledu nezaujate osoby... A casem se s tim srovnam...
Drzim palce at je brzy lip
