Respekt v partnerství
Hezký den holky, po delší dobu si tu jdu k vám pro dotaz. Můj životní problém je ten, ze absolutně nemám k lidem respekt... Bohužel to mnohdy ani tak nemyslím, ale proste řeknu něco urážlivého,nevhodného a lidem to pochopitelně vadí. Výjimkou je pouze můj zaměstnavatel, to je jediná pozice člověka, kterého respektuji. Dost často jsem to slýchávala od rodičů, ze nemám respekt, nevážím si ničeho, ale tak nějak mě berou takovou jaká jsem ,což je super, ale přeci jen bych pro to chtěla zkusit něco dělat. A nakopnul mne právě přítel, který by byl rad kdybych to alespoň omezila na nějakou snesitelnou úroveň a byla proste lepší žena. Problém nastává právě v případě partnera... jsme spolu aktuálně necelé 2 roky a rádi bychom miminko. Máme skvělý vztah a jediný co nás brzdí a co příteli na mě hoodně vadí je právě ten nerespekt. Říká, ze nechce, aby jednou tohle se dělo před našimi dětmi a tak jdu k vám pro radu. Opravdu mi na našem vztahu záleží a není to tak,ze bych neměla respekt k příteli, protože bych jej neměla rada, nebo ze by on měl u jiných respekt. Mám to zkratka takhle u většiny lidí a nevím co s tím. Máte některá podobnou zkušenost? Byla by škoda zahodit skvělý vztah kvůli tomuhle, když vše ostatní je fakt takový jaký by mělo všude být.
Budu ráda za postřehy a co rady co by mohlo pomoci.
Děkuji a mějte se hezky 
)
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.2.2021 5:30Nebude to lehké. Musíš začít hlavně u toho, že než něco plácneš, tak si to musíš rozmyslet, aby to toho člověka nějak neurazilo či mu to neublížilo. Kolikrát když má člověk rychlejší pusu než mozek, tak pak bývají střety s lidmi časté. Také jsme měli v práci kolegyni, která když něco vypustila z pusy tak netušila, jaké to bude mít následky a opravdu to lidi uráželo. A nejhorší bylo to, že si to vlastně ani neuvědomovala. A partnerovi se nedivím. Když budete vychovávat děti a ty jim ukážeš, že k partnerovi nemáš respekt a účtu, tak mu mohou skákat po hlavě, protože to budou vidět u tebe. Takových rodin znám také několik a opravdu bych takovým ženským nafackovala.
-
1.2.2021 9:57
Jak píše macicekkajik . Musíš se v té hlavě zastavit a pusu mít víc zavřenou, než něco plácneš. Mám takového manžela a vím, že je to věc jeho rodičů a výchovy a prostředí, v němž vyrůstal. Jednoduše pro něj jsou všichni lidé neschopní blbci, ženy jen bezcenné slepice. Když byl malý, nikdo mu neřekl, že má pozdravit, poprosit, poděkovat, nic z toho. Velký vliv na něj měl v dospívání i starší známý. A ten známý jen vykládal o druhých, jací to jsou blbci a ženy střídal jak ponožky a vyprávěl mu, jak je to bezva a že si za to mohou samy, když jsou takové slepice. Manžel kopíruje jen to, v čem vyrůstal. A jelikož mám zkušenosti se sebetřednými lidmi, tak u mě narazil. Je to sice asi špatně, ale zezačátku jsem mu dělala mám u a neustále ho upozorňovala, když se někomu vysmál, jen protože se mu něco nepovedlo, nebo byl ten člověk nemocný a nebyl soběstačný apod. Brzy po sobě se nám narodily děti a postupně zjišťoval, že jsou odrazem jeho chování a ani jemu neprojevovaly respekt, nebo několikrát byl u toho, když mě starší syn poslal někam a klidně si potom odešel za dědou. Začalo to dost přerůstat přes hlavu. Dokola a donekonečna jsem mu vysvětlovala, čím to asi je a musí začít od sebe a upravit chování, jinak se dožije toho, co děti vidí teď, jak se chová ke svému otci, jak o něm mluví a nerespektuje ho. Tohle je na celý život a není úplně možné takového člověka předělat, jen to vsunout do pozadí, aby to tolik neškodilo. Manžel po sedmi letech začal víc přemýšlet a vnímat, co kdo si myslí, řekl, vyslechne si názor druhého, ale pořád má lidi za podřadné, a to se opravdu nikdy nezmění. Jelikož podniká a musí občas s někým mluvit, tak jsem mu zezačátku hlavně vysvětlovala, že se tohle chování vůči druhým jednou může obrátit vůči němu a nikdo s takovým člověkem pracovat nebude, tak ať radši zavře pusu a mlčí, nechá si svůj názor pro sebe. A hlavně lidi si mezi sebou řeknou, kdy koho potkali a když je někdo magor, tak se mu jednoduše vyhnou, byť je v práci dobrý a schopný. A taky to chtělo změnu v chování i z mé strany. Ne, že bych byla nějaká teď sprostá, ale víceméně se mu musím postavit a být trochu tvrdší, setřít ho. Zezačátku mi každý vykládal, jaká jsem chudinka a litovali mě, že žiju s takovým floutkem. Protože jsem neuměla být taková sekera, ale časem jsem se naučila a dneska už chudinka, která se lituje, nejsem. Chudinky s takovým člověkem nevydrží vůbec. nevím, jestli ti to pomůže. Z vlastní zkušenosti vím, že je jinak takový člověk schopný se nějak přizpůsobit, ale né změnit. Musí mít vedle sebe silnější polovičku, která to ustojí bez výtek a bez lítosti toho člověka setře ve chvíli, kdy je třeba.
