Říct, či ne?
Ahoj, mám přítele rok a stále ve mě drží jedna taková nepříjemná věc - když jsme se s přítelem bavili ze začátku vztahu o tom, jakou jsme měli minulost ( vztahy, úlety… ), tak jsem mu neřekla vše - pár měsíců před tím, než jsme spolu začali chodit, jsem měla dvakrát úlet, který byl jako naprostý omyl, byla jsem ve svém tmavém období kdy jsem se nenáviděla po rozchodu a hledala jsem se, jenže tohle byly opravdu strašné omyly a lituju toho neskutečně, takže jsme si řekli s těmi danými, že to nikomu říkat nebudeme ( ale bohužel určití lidé to ví.. ). Byla jsem vždy fakt hodně opilá a nepamatuju si to z 99%. Přítel mi o podobné zkušenosti také povídal, jenže já mám strašný strach a výčitky. Nikdy předtím jsem nic takového netropila, měla jsem jeden vztah 3 roky, který skončil tím, že mě přítel podváděl, dostalo mě to na kolena absolutně, takže jsem prostě začala blbnout, stydím se za to doteď. Nepřeju si, aby si o mně přítel myslel, že jsem bůhvíjaká coura, vím, že taková nejsem, ale bojím se, že když to neřeknu já, tak se to třeba někdy náhodou dozví on, protože známe poměrně podobné lidi, třeba, že to náhodou ujede.. říkám si, jestli mám sebrat odvahu já a upřímně to říct, nebo si to nechat pro sebe.. na jednu stranu chci být strašně upřímná, na druhou si myslím, že se nemusí vědět vše a že mi přítel také určitě o něčem neřekl ( jsme oba na tohle hodně citliví.. ). A jak se chovat podle vás v případě, že se to k němu dostane jinak, než ode mě? Lhát, že to je blbost ( skrz nevědomost ) nebo mu to říct a riskovat, že to ponese špatně? Já věřím tomu, že by to unesl, kdyby na to přišlo, jen se velice bojím.. je mi 20.
Děkuji moc za názory a rady.
K.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
8.9.2021 6:43Každý kostlivec jednou ze skříně vypadne a přeci jen to bude vypadat lépe, když to příteli řekneš sama. Každý jsme udělali nějakou chybu, ze které jsme se poučili a šli dál. Bývalý přítel ti prostě ublížil a reagovala jsi špatně, ale jsi jen člověk a minulost je minulost. Teď by jsi třeba reagovala jinak. Jednoduše řekni, že jsi se mu to bála říci, ale že nechceš mít žádná tajemství. To by mohl ocenit.
-
8.9.2021 8:26
Já bych to zas neříkala. Nemusí vědět všecko a každý máme nějaké to svoje tajemství, na které nejsme pyšní. A kdyby se to náhodou dozvěděl, tak bych řekla, že se za to stydím a nejradši bych byla, aby se to nestalo a proto jsem mu o tom neřekla.
-
8.9.2021 23:11Za mě bych neříkala. Stalo se a partner o Tobě nemusí vědět vše. A není to o upřímnosti. Prostě jsou věci, kterými nechceme ublížit a komplikovat si fungující vztah. Proč by to měl vědět? Kde je hranice co vše musí vědět? Kdy jsi dostala menzes? Kdy jsi měla první pusu? První sex? Ne jsou věci, co není třeba řešit předem. Zapomeň na to, ulítla jsi, proč ne... je to pryč. I kdyby se to k přítelovi doneslo, lehce řekni, ano to se stalo, bohužel. Fakt jsem tenkrát ulítla... samotná jsem toho dost litovala... Jestli je přítel rozumný, nebude to řešit, každý jsme něco zažili. Vážně zapomeň na to co se stalo... "strašná upřímnost" ve vztahu není moc zdravá. Věř mi... ... ale... pokud se tím budeš stále trápit, tak Ti nic jiného nezbude, aby jsi si ulevila, avšak pak bez záruky, jak zareaguje přítel. Oni moc o záletech vědět nechtějí, a Ty určitě také ne.. držím palce
-
8.9.2021 10:19
Já jsem před svým současným vztahem měla mnoho úletů, později mě to trápilo, styděla jsem se, musela se s tím vyrovnat sama. Až když jsem se s tím vyrovnala, našla jsem i odvahu to říct vše příteli. Tak mi spadl kámen ze srdce. Teď už mě to netrápí, vzpomínám na to jako prostě na část života, která mě posunula dál
