Rodiče se furt hádají, a má 6letá sestra je z toho celá špatná...
Ahoj potřebuju poradit co mám dělat s mojí ségrou. Moji rodiče tvrdí, že rozchod je nemorální a že když se jednou vzali, tak budou tiše trpět dokud jeden z nich nezemře protože je to morální. Každý večer se dlouho hádají a ošklivě na sebe křičí, a nejvíc to odnáší moje sestra, který je šest let. Já jsem to měla celé dětství a vím moc dobře, co to je. Každý den mi usíná v náručí s brekem a upíná se na mě čím dál tím víc. Volá mi i do školy. Hrozně se uzavřela dosebe. Ještě v létě si pamatuju, jaká to byla veselá holčička, byla jsem na ní moc pyšná. A ted brečí dokonce i ve škole, s nikým se nebaví a nechodí ani na kroužky, prostě se úplně vyčlenila. To by ještě nebylo to nejhorší, jenže ona se začala stranit i příbuzným. Moje teta má čtyři děti ve stejném věku jako je moje ségra a MÍša (moje sestra) Si s nimi hodně rozumněla. Ale ted, když někdo přijde, schová se ke mě a třese se, dokud zase všichni neodejdou. Myslím, že jsem to měla začít řešit už dávno, ale opravdu nevím jak. Snažila jsem se to vysvětlit mamce, ale ta řekla, že přeháním a jsem hrozná hysterka....což jsem moc nepochopila. Za tátou ani nejdu, nemám s ním vůbec dobrý vztah. On není zlej, jenže já mám z dětství zafixováno, že on je ten nepřítel. I ted, když už je mi patnáct, nedokážu ovládnout svoje pocity a chování vůči němu. Když už se blíží třetí hodina, jeho příchod z práce, a mamka se začíná uzavírat do své ložnice(už když jsem se já narodila tak oni měli oddělenou ložnici) A já se rozklepu strachy, prostě to nejde ovládnout. No ale to jsem trochu odbočila, jenom se strašně bojím, aby moje ségra neměla nějaké trvalé následky, opravdu je to s ní hodně špatné. I když mě nic až tak hrozného není, až na to že si všude strašně špatně zvykám a mám neustále pocity méněcenosti,jak říká doktor, no a jsem hrozně nesamostatná a nic si nedokážu zařídit. Moc si přeju, aby moje sestřička takhle nedopadla. Minulé léto jsem si jásala, že jsem vyhrála, míša je veselá holka, co se nestraní ostatním, a už nikdy nebude jako jsem byla já a nebude muset trpět v koutě. To jsem se ale spletla. PORADTE MI PROSÍM, co by jste na mém místě dělali vy? ..tohle se už opravdu dlouho nedá vydržet....Díky a promintě za chyby nebudu to po sobě číst nebo budu zase bulet....
Související články v encyklopedii
-
Každodenním hýčkáním ke kráse
Pravidelná péče o pleť
Pokud toužíte mít pleť zdravou a hezkou, je nutné se o ni pravidelně a dobře starat. Teprve až každodenní „údržba“ Vám přinese ovoce.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.2.2013 20:48
ahoj, je skvělý, že se o sestru tolik staráš a zajímáš. taky bych si zkusila promluvit s někým dalším z rodiny (babičkou?) nebo bych zašla za dětskou doktorkou, ať už Tvojí nebo ségřinou. nebo je ještě možnost zajít za ségry učitelkou do školy nebo školky a promluvit s ní, měla by být schopná Ti poradit, možná by promluvila s rodičema, třeba doporučila psychologa. Možná úplně nejlepší by bylo zajít do PPP - pedagogicko psychologické poradny (na internetu najdeš, kterou máte nejblíž) a poradit se s nimi. když už by s rodiči nebyla rozumná domluva, možná by Ti aspoň poradili, jak pomoct ségře, aby se s tím vypořádala co nejlíp. držím palce a opravdu je skvělý, že se snažíš sestřičce pomoct!
-
25.2.2013 19:42Promiň, ale chování tvých rodičů je sobecké, hnusné a bezohledné....pokud tě mamka neposlouchá, co takhle to probrat s babičkou? nebo někým, kdo je ti z rodiny nejbližší?! tvoje malá sestřička už to očividně dost odnáší a opravdu, pokud to tak půjde dál, tak může mít psychické následky do budoucna...je od tebe hrozně milé,že se o ní staráš a takhle se strachuješ....máš někoho v rodině, komu věříš a kdo je ti hodně blízký? pokud ne, zeptala bych se tvého dětského lékaře, jak se máš k sestře chovat, jak v ní zkusit odbourat strach z okolí a její uzavřenost....akorát teda si myslím, že bohužel jestli jsi nezletilá to lékař bude chtít řešit s rodiči a pošle vás k dětskému psychologovi, což nevím, jak by na to reagovala mamka, když si myslí, že přeháníš....ale třeba by ji to konečně otevřelo oči!!! co ta babička, nebo děda nebo někdo? co myslíš?
-
26.2.2013 12:59na tvém místě bych to zkusila probrat s nějakou tetou, či babičkou a pokud by to tudy nešlo, zašla bych klidně za třídní učitelkou sestřičky a svěřila se jí. Moje máma dělala učitelku na prvním stupni zš a děti se jí často samy svěřovaly s tím, jak to je u nich doma. Docela zajímavé bylo, když děti jednou dostaly za úkol nakreslit rodiče a sourozence jako nějaká zvířata, maminky byly nejčastěji krávy a to pak z dětiček lezlo, co se u nich doma vlastně děje a jak se titulují rodiče. Učitelky mívají pro děti pochopení, zvlášť ty na prvním stupni, většinou jsou to taky maminy od dětí a když se přijdeš poradit, tak tě určitě nevyhodí. Je moc fajn, že jsi sestřičce oporou a že se upnula aspoň na tebe, jste obě ve věku, kdy to hodně vnímáte. Postoj rodičů asi nejde komentovat. Podobně žili rodiče mého expřítele, jen se nehádali, ale nemluvili na sebe. S rozvodem počkali, až budou mít děti dospělé a budou mít vlastní rodiny a speciálně můj ex to nesl velice špatně, i když se rozvedli někdy v jeho třiceti letech. Vycházeli spolu mnohem líp jak před rozchodem, navštěvovali se, viděli se denně a moc dobře si pamatoval, jaká atmosféra mezi nimi panovala, když byl malé dítě, ale stejně se z toho jejich rozchodu zhroutil a i když je sám rozvedený, tak rodičům jejich rozchod nikdy neodpustil.
