Rodinné problémy
Přeju pěkné dopoledne všem. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát do poradny, ale situace je taková, že už vážně nevím, co mám dělat, tak zkouším všechno.
Moje situace je velice neobvyklá, řekla bych. Je mi 25, rok mám přítele, posledním rokem studuju a bydlím u rodičů. Problém je takový, že moje máma nedokáže zkousnout to, že jsem už dospělá, samostatně smýšlející osoba a jedná se mnou jako s dítětem. Stejný problém jsem měla i s předchozím vztahem, avšak tehdy mi bylo 18 a brala jsem to tak, že jsem "málo dospělá" a proto se o mně bojí a všechno mi zakazuje. Avšak teď je situace jiná. Musím říct, že přítel je hodný, rozumný kluk, který se ke mně chová úžasně, s rodiči se zná, i když k nám moc nechodí, protože se to mámě nelíbí. Abych to tak popsala, tak se jí nelíbí nic. Nelíbí se jí, když spolu jsme, nelíbí se jí, když spolu někam jedeme, když spolu prostě chceme trávit čas. Řekla bych že v 25 už bych si mohla určovat co chci. Třeba teď už je doma týden dusno, protože jsem si dovolila strávit s ním minulý víkend. Ani nechci popisovat, co to bylo za scény. Tím, že jsem si udělala věc podle sebe, jsem "docílila" toho, že je doma dusno, hysterie a prostě nepříjemná atmosféra. Když se sbalím, že se jedu s přítelem na chvíli projet, projít, odreagovat, už je to špatně, že utíkám. Ano, utíkám. Mám zásadní dilema v několika věcech. Přítelovy rodiče nám poskytli 3 místnosti "na vejminku" po jeho babičce. Už před několika měsíci jsme si to začali lehce upravovat s tím, že tam budeme občas přes víkend (o tom, jaké scény z toho dělá máma nemluvím, o tom, že jsem tam několik víkendů byla tajně už taky ne) a pak třeba na nějaký čas, než vymyslíme, co dál. Jak jsem říkala, tak studuju vysokou školu, poslední rok. Občas nějaká brigáda, doučování, zatím nemám žádný stabilní příjem, ale od září doufám v normální práci. Jenže září je daleko a moje situace je zoufalá teď. Nevím, co mám dělat, protože doma nevydržím, dusná atmosféra je skvělé studijní prostředí. Přítel už několikrát navrhoval, že bychom se přestěhovali tam už teď. Jsem si jistá, že s ním chci být, chci se osamostatnit, doufám v to, že by to přispělo k vyčištění vzduchu doma a vztahy s mámou by se zlepšily, i když to moc pravděpodobné není. Omlouvám se za dlouhý příspěvek a děkuji za jakýkoli názor či radu.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
20.4.2020 11:38Podľa mňa útek nič nerieši, áno vzťahy sa časom zlepšia, ale fakt to nie je riešenie. Keď bude príležitosť ťa zase kontrolovať tak ťa bude kontrolovať, bude ti kecať do rozhodnutí. Za mňa sa jej treba postaviť a ukázať hranice. Je to bolestivé pre obe strany, akoby prestrihnúť pupočnú šnúru, ale niekedy nám rodičia nedajú inú možnosť a z ich strany tento krok nepríde. Ja som mala tiež tak asi 25 keď som mame povedala dosť, týždeň sme sa nerozprávali a potom sa to zlomilo. Odvtedy máme naozaj dobrý vzťah, samozrejme stále je mama, ale keď jej poviem, že si to vyriešim sama alebo že je to moja vec tak to rešpektuje. Pochopila, že som dospelá a poradím si v živote aj bez nej. 😉
-
20.4.2020 14:20Ja jsem precetla cca tretinu prispevku a moje rada zni - odstehovat se, bud sama nebo rovnou s pritelem a osamostatnit se. Mama casem uvidi ze se o sebe dokazes postarat a nebudes muset poslouchat tyhle "kecy". A pritele pak taky casem zkousne.
Na druhou stranu, pro rodice zadny nebude ten pravy pro jejich dceru, takze to taky ber trosku s rezervou
-
20.4.2020 16:31Sama sis odpověděla. Odstěhuj se za přítelem a omez kontakt z matkou tak, abys vytyčila hranice. Lidi se k nám chovají, jak my jim dovolíme.
-
20.4.2020 11:59
Ahojky, měla jsem stejný problém, rodiče nenáviděli mého přítele, přitom byl skvělý a strašně hodný. Nesměla jsem nic, i když jsem už byla plnoleta, doma neustále hádky, protože všechno co jsem udělala, bylo špatně, přišlo mi, že pro rodiče snad nejsem dost dobrá. Časem to už prerostlo v to, že jsem dostala neskutečně servano i za blbosti, že jsem třeba nechala hrnek od čaje ve svém pokoji.
No nevydržela jsem to a odstěhovala se už v 18 letech, i když jsem studovala ještě střední školu a zvládla jsem to. Našla jsem si brigádu a přítel mi trochu finančně pomohl, platil nám veškeré jídlo, takže ja prispivala jen na nájem. Takže jak vidíš, určitě se to zvládnout dá, vůbec pokud jsi na vysoké, tam máš víc volného času, aby sis mohla privydelat. Rodiče na me byli samozřejmě naštvaní ze začátku, ale časem mi začali volat a ptát se, jak to finančně sama zvládám, jestli netrpím hlady atd. A pak jsme se společně dohodli, že mi budou měsíčně posílat aspoň nějaké peníze, vzhledem k tomu, že jsem byla stále student. A dnes musím říct, že je náš vztah o hodně lepší a začali mě konečně brát jako dospelou. S mámou si dost často volám a kecame spolu klidně i hodinu, stala se z ní v podstatě moje nejlepší kamarádka. Takže já bych Ti odstěhovani určitě doporučila, vůbec pokud ti je už 25. S nájmem byste to hádám neměli zas tak těžké, když by to bylo někde u přítele rodičů, tak z brigády to podle mě utahnes. Přeju hodně štěstí. -
20.4.2020 23:07
Proboha! Je Ti 25 let, jsi dospela zenska. Ja mela v 25 dostudovanou VS, byla jsem vdana, tehotna a staveli jsme dum. Normalne se osamostatni, v pohode to zvladnete....neboj se
-
21.4.2020 9:42Ja měla něco podobného s otcem, odstěhovala jswm se a naše vztahy se o dost zlepšily, nebe a dudy oproti predtim
