Rozchod?
Ahoj. Rada bych znala vas nazor a trochu se i vypovidala. Mam pritele, uzasneho. Takoveho, ktereho potkate jednou za zivot. On ma deti, ja mam deti. Spolecne se schazime temer od zacatku a nikdy nebyl zadny zavazny problem. Ale nyni jedno z jeho deti me zacalo odmitat. Nevime, kde je ten problem, muzeme se jenom domnivat. Proste uz se to dostalo do faze, ze premyslime co dal. Vim, ze pro nej jsou deti vsim, nejdulezitejsi. Respektuji to, ikdyz ja to mam postavene jinak. Navrhla jsem mu variantu , ze se budeme schazet bez nich pouze s mymi detmi, ze se to snad casem upravi. Anebo, ze se budeme schazet vsichni jako doposud, s tim, ze budeme trpelivy a snazivy. No anebo, ze se rozejdeme, coz by bylo bolestne. Vim, ze me ma pritel rad, ale bohuzel deti jsou pro nej vsim. Chapu to, ale zatroven si myslim, ze trocha trpelivosti a urcite bychom to zvladli. Mate nekdo s timto zkusenost? Opustil vas nekdy pritel kvuli detem anebo vy jste se kvuli detem rozesli s pritelem. Dekuji za vas nazor
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.6.2019 21:34Nemám skúsenosť, ale akokoľvek človek miluje svoje deti, musí myslieť aj na svoje šťastie. Nemôže im podriaďovať všetko vo svojom živote, to je... Nezdravé. Aj keď sú priorita č. 1.
Pokiaľ sa chce rozísť tak to samozrejme treba rešpektovať. Ale za mňa by to nebolo správne rozhodnutie, dieťa vyrastie, zmení sa a odíde a on čo, ostane sám aby vyhovel deťom? To je nezmysel
Dieťa s ním pravdepodobne aj tak len manipuluje. Možno sa stretáva s niekým, kto ho manipuluje proti tebe. Ja by som sa pokúsila prísť veci na koreň a vyriešiť to. -
1.7.2019 11:14v podobné situaci jsem nikdy nebyla, nicméně jak už někdo psal, děti jsou samozřejmě priorita, ale my nejsme /nebo bychom neměli být/ jejich otroky. Pokud mám vztah, ve kterém jsem šťasná, neukončila bych to jen kvůli tomu, že se to dítěti najednou přestalo líbit.
Nepíšete, zda jste to vůbec probrali s tím dítětem, proč se chování takto změnilo..tak je třeba začít..může to být nějaká blbost, někdo něco řekl, udělal, ale to dítě to vnímá jako strašné důležité nebo vážné...sami to nikdy nevykoumáte...no a pokud nebude chtít komunikovat a nějak spolupracovat na řešení problému, který s vámi má, tak bych mu prostě vysvětlila, že partner je pro mě také důležitý, je mi s ním dobře a jasně řekla, že ten vztah nemíním ukončit. Můžeme se stýkat jinak, jindy..pokud je to pro dítě důležité, ale nevzdala bych se toho vztahu. Podle mě by to byl pro to dítě /i pro ostatní vaše děti/ špatný vzor do budoucna, že ve vztazích se dá druhým takto manipulovat ke svému prospěchu a je to normální -
30.6.2019 22:18
Nepíšete, jak staré jsou děti, jestli si rozumí vaše a jeho děti spolu, jestli to dítě, které vás odmítá, je děvče, nebo chlapec, jestli se stýká se svou matkou, apod. Je tam určitě mnoho faktorů.
Taky záleží, jak o vás přítel mluví s dětmi a před dětmi.
Můj přítel má 4 děti a přijímají mě zatím dobře, dokonce i v pubertě, ale myslím, že třeba dívka by mohla na otce žárlit a tím pádem mě chtít vytlačit mimo. A pokud přítel neřekl dětem jasně, že si vás vybral a je to jeho rozhodnutí, můžou mít pocit, že mají spolurozhodovat o jeho životě. -
1.7.2019 5:48
tohle je strašně těžká situace. Také mám přítele, co má svého syna (15) a já mám syna (8). Přítelův syn mne ignoruje, jsem pro něj u nich doma něco jako služka, uklízečka a kuchařka a čeká, až se jeho otec probere ze zamilovanosti (jsme spolu přes rok). Tím, že je jeho matka mimo, tak aspoň ona nám ten náš vztah zatím nekomplikuje. Můj syn by syna přítele bral, ale ten se na něj ani nepodívá. Můj syn přítele vyloženě nemá rád, žárlí na něj, že mu bere maminku. Občas je to vcelku náročné, vidíme se takto všichni o víkendech co 14 dní. Pro nás oba jsou děti to nejvíc, co máme a pokud by byl nějaký zásadní problém, nejsnazší cesta by byla za vztahu odejít. Zatím nás to spíš celkem semklo a jako dospělí držíme spolu a hlavně spolu opravdu o všem mluvíme. Pokud je u vás opravdu velký problém, který neumíte vyřešit, možná by nebylo špatné zajít na poradu za odborníkem. Může to být přechodné období, možná dítě samo neví, co se sebou. Ono je to pro ty děti taky celkem těžké. Synův přítel ví, že vztah jeho rodičů nebyl dobrý, ale přesto by byl rád, kdyby byli spolu. Sám mu to přiznal, že když jsem u nich, tak je tam klid a pohoda, nic není problém, přítel je po letech konečně šťastný, ale máma je máma.
-
1.7.2019 8:14
situace není snadná, jak bylo řečeno chybí spousta dalších informací.
za mně ale takový vztah - pokud se máte rádi a je vám spolu dobře, nevzdávat.
ony děti jsou nevyzpytatelné a může to způsobovat i matka, která o vás nepěkně mluví, nebo "telecí" léta, kdy dítě odmítá někoho dalšího, protože mu bere jeho rodiče.
moje osobní zkušenost - manželova dcera 17 let mně na začátku přijala a vše vypadalo ok. až do chvíle, kdy jsme se měli brát a pak to po svatbě začalo. začala mně nenávidět přesně z toho důvodu - že jí beru otce.
zkusila bych spíš zjistit, proč nastal ten obrat, že vás jedno z dětí začalo odmítat.
rozchod nemusí být vždy ta nejlepší varianta, pokud děti mají nového partnera rády, dělá se jim v hlavě (hlavně těm menším) zmatek, protože najednou ten člověk, kterého si oblíbily, už zase do jejich života nepatří.
