Rozchod a co dál...
Ahoj, s přítelem jsme tri roky, máme roční mimi,ale poslední dobou zjišťuju, že nám to přestává klapat co se sexu týče ale i po jiných stránkách vztahu. Je zlý, cholerik, žárlivý, nechci aby se to podepsalo na mé dceři, když se hádáme dceři se věnuje,ale je tam to ale" něco mi v tom vztahu chybí,nechci takto žít.. začínám přemýšlet že odejdeme, vzatý nejsme co udělat aby jsme to finančně zvládly atd, jde mi o to byt v klidu.. jenže je to těžký jentak odejít..kdo neco takovýho udělal a zvládl to?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.1.2018 7:44
V dnesni dobe je moderni, ze kdyz se neco rozbije, lidi to vyhodi a koupi nove. Bohuzel to aplikuji i na vztahy. Kdyz nefunguji, jdou od sebe.
Co takhle vyzkouset nejdrive odbornou pomoc? Snazit se hodne mluvit? Jen na dovolenou ve trech? Proste to zkusit?
Tri roky jsou strasne moc kratka doba, tyhle stavy vetsinou nevyhnutelne prijdou, protoze opadavaji ruzove bryle, nehlede na to, kdyz se vam po dvou letech narodilo miminko.
Treba ma pritel nejaky zkryty vztek, neco ho stve, ale ikdo se ho na to nezeptal.
Radim tomu dat sanci a nebrat hned diteti sanci na uplnou rodinu. Nasi se rozvedli a ja jsem tim trpela hodne hodne let. Vyrostla jsem bez taty a pak jsem si hledala chlapy, co mi ho nahrazovali a byly to pekelny vztahy. Zkuste to. Mala je dulezitejsi nez si myslite. To co ji do zivota davate se ji nekolikrat vrati.
Samozrejme nevim, co za vasim vztahem vse je, ale pouhe neklape to v tom a v tom podle mne neni duvod k rozchodu. -
4.1.2018 19:17
zaráží mě tvoje otázka na konci. proč se nezeptáš "kdo něco takovýho zažil a překonal to?". naprosto souhlasím s Ewy, napsala to opravdu výstižně. nic není zadarmo, ani dobrý láskyplný vztah. zamilovanost příjde sama, ale o lásku se musí pečovat, starat a budovat ji na pevných základech. láska je o rozhdonutí se. prožila jsem něco podobného, cholerik jsem u nás já, ale žít s flegmatikem je pro mě peklo když mlčí a nic s ním nehne. v sexu nám to neklape a to "ale" mezi námi bylo dlouho a občas se objeví i teď. chtěla jsem utéct, ale co z toho?? hledat nového tátu pro svoje děti? ony přece tátu mají, tátu co se o ně zajímá, stará, platí složenky a má je rád. mají domov, jeden domov. a já přece nesu odpovědnost za svoje činy. vzala jsem si manžela dobrovolně, děti s ním mám taky dobrovolně a jsem zodpovědná za jejich život dokud nebudou dospělé. já si tu zodpovědnost na sebe vzala dobrovolně když jsem dobrovolně otěhotněla. bylo by opravdu nefér a hnusné vůči dětem se té zodpovědnosti vzdát kvůli nějakému "ale". hodně mi pomohla knížka "Pět jazyků lásky". není to jednoduchý ani po jejím přečtení, jenže dobré věci nejsou zadarmo. možná vám nestačí jen knížka a potřebujete odborou poradnu, nevím, ale rozhodně to nevzdávej. utéct ze vtzahu můžeš vždycky.....
-
4.1.2018 9:26
Mela jsem to trochu jinak...s byvalim jsem byla 5 let pak jsme planovane pocali...jenze on od zacatku co se tehu tyce vybavicky a vseho nezajem. Vsichni me uklidnovali ze chlapy.hold takovy jsou ze az bude mala na svete bude to jine...ehm mesic pred tp mi oznamil ze ma takrka pul milionu dluhy exekuci na uctu a nema na nic...musela jsem jit bydlet na azylovy dum... bydlela jsem tam pul roku...dostat ho tam nebo proste vubec ze by dojel za malou ci zamnou nehrozilo...pak kdyz jsem se s tama po pul roce dostaka tak jsme sli opet bydlet spolu jenze me doslo ze potom vsem to zvladnu sama a jeho nepotrebuju..tak jsem mu rekla at jde (kdyz jsem bydlela na azylaku on bydlel u kamarada a pak u matky) ja dostala byt od mesta. On platil vyzivne to uz jsme se dohodli na socialce jeste pred porodem. A kdyz se pak odstehoval bylo mi fajn...lip nez s nim....