Rozchod s přítelem za blbých okolností - jaký na to máte názor?

Ahoj, nedávno se se mnou rozešel přítel. Je mi 18 a jemu 23. Plánovali jsme spolu budoucnost, jak spolu budeme bydlet, až půjdu za rok na vysokou, budeme mít domek, děti a vlastně úplně všechno. I přes to, že náš vztah byl od začátku složitej, jeho bouračka, stalking a vyhrožování od mého bývalého, lidi nám to nepřáli. I přes jeho práci (něco jako finanční poradce), kdy pracoval i o víkendu, pendloval mezi různýma městama (hlavně KV-Praha, kde měl i byty) jsme spolu byli a měli se rádi. I v posteli bylo všechno v pohodě, až na můj orgasmus, ale na tom jsme pracovali. V jeho práci se vyskytly problémy, musel platit nějaký penále za podřízenýho a tak neměl moc peněz. V březnu začal jezdit v Praze přes Uber, takže přes týden byl v Praze, v pátek jezdil k rodičům, kde jsem s ním byla a v pondělí zase jezdil zpátky do Prahy. Už co se vyskytly problémy s prací byl hrozně nervózní, protivnej a skoro se nesmál. Myslela jsem si, že je to prací, on pak přiznal, že si to taky myslel. Jenže tenhle týden jsme se v pondělí ráno rozloučili, že se uvidíme v pátek. Už o víkendu se choval divně, ani mi nechtěl oplatit pusu a pomalu na cokoliv jsem řekla mi řekl, že fňukam, jednou mi i řekl, že jsem jak jeho máma (řekla jsem mu, že se mu po zemi válí špinavý ponožky). V pondělí odpoledne zmizel, ani mi neřekl, že už jede do Prahy, jenom po cestě napsal, že je na cestě a pak když dorazil tak "jsem v praze, jdu ven s klukama". Další 3 hodiny jsem o něm nevěděla, pak přišel, že šel na pivo, což nikdy nedělal, skoro nepil. Všechno bylo v pohodě, až zase v úterý večer, že je toho moc apod., celej večer jsem ho utěšovala, že jsem tu pro něj vždycky, napořád, nic mi neřekl. Ve středu dopoledne jsme si normálně psali, pak zase zmizel. Ozval se až večer, že je zase zpátky tady, že je toho hodně a poslední kapka byla, že tátovi přišly výsledky od doktora. Že toho má na srdci hodně a chce mi to říct osobně a ještě ten den nebo spíš zítra se staví (středa nebo čtvrtek) a pak už zase nebyl. Ozval se až asi v 11 večer. Že byl v úterý na pohovoru, o kterým mi neřekl, protože si myslel, že ho nevezmou, ale vzali ho. Ve středu ráno, když se dozvěděl to o tátovi, tak to vzal, zase mi o tom neřekl. Jenže ta práce je v Praze a v Brně, takže by to znamenalo vztah na dálku. Řekl mi, že už takhle, když jsme se viděli o víkendu, tak byl nešťastnej, že si myslel, že to je jenom prací. Takhle bysme se viděli jeden víkend v měsíci. Takže se se mnou přes chat rozešel. 3 dny jsem zvracela, brečela a spala jenom díky práškům na uklidnění, předtím jsem byla nemocná a zhubla jsem ještě víc než při nemoci. Ale pořád mi píše, prej si chce psát, nechce mě ztratit úplně a rozchod v "dobrým" byl lepší řešení, než kdybysme se rozešli až kdyby vztah na dálku nevyšel. Z toho co píše je vidět, že toho začíná litovat. Mám na sebe dávat pozor a mám chodit jenom s někým, kdo na mě bude hodnej a bude mě mít rád. A že tu vždycky bude někdo, kdo mě měl tak rád, že mě nechal jít, abych byla šťastná. Fakt hrozně mi chybí a je vidět, že asi i já jemu. Zajímalo by mě co si o tom myslíte. Já jdu za rok na vysokou do Prahy. Řekl mi, že by se mnou mohl zase chodit, kdyby se naše cesty potkaly. Dokázaly byste s ním zase chodit, kdyby vám udělal tohle? Nikdy mi nelhal, jenom mi zatajoval, že pořád kouří, ale to sme si pak vysvětlili a říkal mi o tom (nesnáším kouření). Že by mě podváděl si nemyslím, protože ho bývalá dlouho podváděla a je hodně proti nevěře. Práci prý potřebuje: Nemá ani floka, máma je invalidní a táta má rakovinu. Jak sám řekl. To chápu, ale já bych stála při něm. Mám pořád víc a víc pocit, že stejně dřív nebo později budeme spolu. Dokázali byste mu věřit, že něco takovýho neudělá znova? Já vážně nevím, na jednu stranu bych ho chtěla zpátky, na druhou stranu bych ho nejradši už nikdy neviděla.