Rozpad vztahu po 15 letech
Byla jsem v kolektivu ženských a jedna se svěřila, že opouští po 15-ti letech svého muže. Děti nemají, závažné problémy taky ne (alespoň jak tvrdí - jen běžné občasné neshody). Chlapa nového taky nemá. Podle ní jí ve vztahu chybí láska, kterou k dotyčnému necítí. Podotýkám manžel jí miluje a snaží se jí získat zpět. Co si o tom myslíte? Udělala dotyčná dobře? A nebo to bylo unáhlené rozhodnutí?
Byla jsem v kolektivu, kde jsem byla se svým názorem za exota - takže by mě zajmalo, jestli to nebylo jen "babskou" sounáležitostí a nebo zda jsem skutečně exot 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.5.2012 9:02
Jelikož ji neznám, těžko můžu tvrdit, kde nastala chyba, ale pokud jí něco nevyhovuje, měli by to řešit a pak až, pokud je to nezvladatelné, by teprve měla manžela opustit.
-
18.5.2012 9:10
Podle me, kdyz uz se nekdo rozhodne odejit po 15 letech vztahu, nebude to zbrklym rozhodnutim. Pokud dotycna neni stastna, je lepsi, kdyz odejde. Chapu, ze jeji manzel to ted nebere jako vyhru, ale jednou bude. Dostane volnost, bude si moct najit zenu, ktera ho milovat bude. Pokud by zustala a nebyla stastna, nebude nakonec stastny ani on. Myslim, ze nazor na to muzeme mit kazda jiny, ale co je spravne rozhodnuti vedi vzdycky jen ti dva.
-
18.5.2012 9:24Já nevím no, asi bych nejdřív hledala kde je ten zakopaný pes - kde je ten problém, proč už nechce s ním být. Když žádný problém ve vzahu nemají. Trošku třeba vztah i něčím spestřit. A pokud ani to nezabere,tak není asi na místě se přemlouvat k něčemu co už není.
-
18.5.2012 16:57
Ahoj, tak tady se dá horkotěžko poradit, když ji neznáme
. My jsme spolu s přítelem 14 let. Je fakt, že se také hádáme jen kvůli blbostem - nebo hádáme, my se snad ani nehádáme, jen si tak nějak vyměňujeme názory ( máme 3 letého chlapečka a oběma nám záleží na tom, aby měl hezké dětství bez hádek rodičů - jasný, někdy se vzduch musí vyčistit a trochu se dohadujeme, ale snažíme se k sobě chovat slušně a neřvat na sebe).
Podle mě je v dlouhodobých vztazích problém to, že si ženská nezvykne na to, že opadla taková ta láska a chtíč. Za sebe můžu říct, že důležité pro mě teď je, abychom si s přítelem rozuměli jako kamarádi a partneři. Už to prostě není taková ta láska, kdy po sobě prahneme, ale spíš partnerské soužití a důležité je, jaký si ten společný život uděláme. Skoro každý týden si večer sedneme, dáme sklenku něčeho dobrého, všechno spolu pořešíme a je nám dobře.
Po 15 letech nebude rozchod tak jednoduchý, bude se jim stýskat....... Když se tak zamyslím, jak by bylo mě, těžko by se mi zvykalo být sama nebo s někým jiným po těch letech, co jsme spolu.
Podle mě by neměla balit kufr jen proto, že se necítí milovaná, třeba by stačilo si o tom promluvit, ale jak jsem už psala, neznáme ji a nevíme, jak to u nich doma vypadá....
Hezký den -
18.5.2012 9:59
No pokud tam maji nejake problemy a ona k nemu nic neciti nebo od nej neciti zajem a lasku,tak ji chapu a myslim si,ze to neni rozhodnuti ze dne na den,zrovna moje dobra kamaraka,který je 46let se predevcirem rozvedla po 20ti letech,placala se v manzelstvi dlouho,necitila od manzela ten zajem,doma byla za sluzku,lasku tak se rozvedla,ma novyho chlapa a zacina znovu,prece se nebude zahrabavat,kluky ma velky - 19let a 23let takže to taky rozsekla.
-
18.5.2012 12:01
Ahoj, těžko soudit, neznáme je a nemáme dostatek informací, ale dle mě se spíš jedná o "přechozený vztah". Taky jsem zažila takové vztahy, kdy zdánlivě ideální pár se po několika letech rozešel nebo rozvedl, paradoxně si většinou oba z páru našli partnera a brzo s nový partnerem pořídili rodinu. Někdo mi radil, že se máme s manželem blíže poznat než zakládat rodinu, k pořízení potomka jsme se rozhodli po roce společného bydlení, zrovna ta holčina, co nám to říkala se rozešla s partnerem asi po šesti letech, jejich vztah se nikam nevyvíjel a na to já teda nechtěla čekat. Takže tam ani nemusí být nějaké velké problémy, ale prostě tam něco chybí. Nevím, co bych řekla kamarádce, kdyby přišla s tím, že se rozvádí, je to její rozhodnutí a ona za něj nese pak odpovědnost. Ale možná bych se jí zeptala, co ji k tomu vede a asi bych si s ním promluvila, ale respektovala bych jeji rozhodnutí, přece jenom je to její život. Taky nemám ráda, když mi někdo kecá do mého. Mám jednu kámošku a mám ji moc ráda, ale někdy má tendence pořád říkat, co jak máme dělat, přece jenom je to můj život, taky řadu věcí dle mého nedělá ideálně a já ji do toho nekecám, taky je to asi jedinej důvod našich občasných hádek, i když vím, že to myslí dobře, tak mi to strašně vadí. Ale každej jsme nějakej.
-
18.5.2012 12:46ahojky..podle toho co píšeš, tak to vypadá, že už paní po tolika letech opadla zamilovanost..nemuselo se vůbec nic stát a už se prostě ve vztahu nudí, vše je stejné, nemají žádné cíle k realizování a tak jí vztah zevšednil..navíc ještě pokud nemají děti, tak nemají s kým "růst", koho vychovávat..myslím, že paní rozhodla dobře, proč být za každou cenu ve vztahu, ve kterém se nudí a není zamilovaná..sice se budou nějakou dobu oba trápit, ale pak to přebolí a oba můžou hledat jiné partnery se kterými budou šťastní..
a co týče tvého názoru, rozhodně nejsi exot..je to prostě tvůj názor a když jsi měla jiný než ostatní v kolektivu, tak to neznamená, že jsi jiná..každý si řeší situaci podle svého a ty bys jí zrovna řešila jinak než zmíněná paní..to přeci nic neznamená
