Samota v prváku
Ahoj. Už na základce jsem byla hodně tichá, samotářská osoba. Měla jsem ale pár dobrých kamarádek. Teď jsem nastoupila do prváku na střední škole, ale připadám si hrozně osaměle. Sice se bavím s 1-2 holkama, i tak ale nezapadám mezi ostatní. Všichni se tak nějak baví dohromady, ale já nevím jak nebo o čem bych se s nimi bavila. Přitom bych chtěla, ale nemůžu se odhodlat. Jsem z toho smutná. Byli jsme i na adapťáku a přijdu si, že jsem promarnila šanci tam, když se všichni tak nějak oťukávali. Navíc všichni řeší, co budou o víkendu dělat, jak se půjdou opít. Já jsem ale vždy doma. Jako samotářce mi to ani tak nevadí, ale přijde mi, že se tak od nich stále vzdaluji. Doufám, že se to brzy zlepší...nebo to ty 4 roky budu muset přežít. Prosím, poraďte mi.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.9.2017 16:16
Ahoj, ja jsem letos odmaturovala a byla jsem to same. Nikdy jsem s nema nijaj nezacala bavit i sem po tom prestala touzit. Nepiju, nekourim, nechodim na zabavy ani diskoteky ci do hospod, o vikendech sedim doma sama a ver, ze se mi do skoly mezi tridu ani nechtělo. Ale pak jsem si zvykla, nijak jsem se s nima nebavila a nemam potrebu ani nikoho z nich videt. Byli uplne jini nez ja, ale ber to tak, ze je to vyzva. Ne pokazde budes v zivote v kolektivu lidi, kteri jsou fajn a sedi ti. Ja jsem se venovala skole, poslouchala ucitelu vyklad a ani na vylety jsem s nima nejezdila. Prostě byli jini nez ja a bavili se o chlastani a podobne, coz mne prislo smutne. Takze jsem chodila do skoly, abych se vzdelavala a kaslala na třídu, ale nakonec mne stejne brali, protoze jsem mela jednicky a chteli opisovat. Takze si nikdy nic spatneho říct mne do oci nedovolili. Ted jsem jako au-pair v Irsku a na tridu si ani nevzpomenu. Nebav se s nema na moc a na silu. Pokud si s nema nemas o cem povidat, tak zustan sama sebou a hlavne se nikdy nemen a neprizbusobuj jen kvuli tomu, aby se s tebou bavili. Ti spravni lidi te totiz budou milovat takovou jaka jsi <3
-
19.9.2017 16:38
Taky jsem 4 roky na střední byla víceméně sama, s jednou kámoškou, která ale neměla problém bavit se s ostatními. Pít mě s nimi nebavilo, nebyla jsem ani na lyžáku. Teď máme sraz po 10 letech a mně vlastně ti lidi ani nějak nechybí a vím, že si s nimi nebudu mít co říct. Ale mě to tehdy nějak moc ani netrápilo. Prostě jsem to brala tak, že se tam jdu učit, potom domů a nic víc. Dodneška vidím velký rozdíl mezi spolužákem a kamarádem. Ne každý spolužák musí být kamarád. Já mám kamarády někde jinde, spolužáci to nikdy nebyli.
