Sebepoškozování

Ahoj, je mi čtrnáct. A před třemi lety jsem se začala sebepoškozovat. Po nějaké době jsem s tím přestala, dokonce si ani nevzpomínám, proč jsem to dělala. Jizvy nebyly ani moc velké, takže po čase mi na ruce zbyly jen světlé bílé čárky. Na začátku tohoto roku jsem to začala dělat zase. Všechno se nakupilo a já vybouchla. A lituju toho. To před třemi lety nikdo nevěděl, nevím jesli je to dobře nebo ne, ale když jsem s tím znovu začala tak jsem to někomu řekla. Nejdřív jsem to řekla já jedné své kamarádce a potom i ostatním, ale teď toho lituju. Je to moje věc a nikoho bych do toho neměla tahat, ale prostě jsem potřebovala aby to někdo věděl, ale nejspíš jsem to jen zhoršila. Už jsem se asi pět měsíců neřezala, ale občas mi to chybí. Ten pocit uvolnění, to že nachvíli přestane ta psychická bolest. Všechny ty důvody proč jsem to kdy udělala jsou pořád tu a nechcou zmizet. Něco se s tím snažím dělat, ale i já jsem jenom člověk a nikdy nebudu dokonalá. Kamarádi mi řekli, že jizvy zmizí a budu v pohodě. Ale ony nemizí, jsou tam, ošklivější než kdy před tím. Kvůli nim si musím dávat pozor na ruce, nemůžu nosit normální plavky, protože jizvy mám i na stehnu. Zrovna tyhle jsou hodně výrazné. Ani bych to neřešila, sice mám pořád deprese, ale bojím se budoucnosti. Třeba že mě kvůli tomu nikdo nebude chtít (přítel nebo manžel) a také návštěvy lékaře. Doktorka to může říct mámě. A to je to co nechci. Nechci ji zklamat. Zase. Chtěla jsem k někomu zajít a prostě to celý rozebrat a najít jádro problému a vyřešit to ale bojím se. Často mám deprese, ale už se neuchyluju k sebepoškozváním. Nic to nevyřeší, jen ti to na chvíli pomůže, ale potom s tím celej život žiješ. Co mám dělat, rposím pomozte. Beru cokoliv. Díky

• 31.07.2016 20:18:12 - full.avl změnila kategorie otázky