Šestinedělí
Ahoj, ráda bych se zeptala, jak zvládáte/prožíváte šestinedělí. Já jsem vycucaná jako citron, kojím ve dne v noci, zápolíme s prdíky. Včera jsem si po půlroce dala opět kafe, a málem to se mnou v noci švihlo, jak jsem odvykla...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
26.11.2011 11:51U nás bylo šestinedělí opravdu očistec. Malý byl hodně plačtivý, trápily ho prdíky a do toho byl dost hladový. V noci jsem kojila po dvou hodinách. První týdny jsem spala jen cca 4 hodiny denně, usínala jsem u tlačení kočárku. Neměla jsem malého komu půjččit na vození, babičky nejevily zájem. Časem se to začalo pomalu lepšit, ale pořádně jsem se nevyspala do roku věku malého. Navíc jsem v šestinedělí neustále bulela. To bylo vysilující. Brečela jsem i u filmů pro děti, manžel z toho byl hotový. Ale časem se to zlepšilo. Musíš se zakousnout a nějak to přežít, ono ti nic jiného ani nezbývá. A pak, jak se měsíce překulují, začneš mít od miminka i jinou odezvu, než jenom jekot
Úsměvy, překulení, žvatlání atd. Dnes, když se za tím ohlédnu, se tomu už jen usmívám /malému jsou dva roky/. A pěvně věřím v to, že můj druhý potomek bude anděl, stejně jako děti mých kamarádek. A jestli nebude, nevadí, hlavně aby bylo miminko zdravé. Hodně si teď pouštím Modré z nebe, které dávají na Markíze. Když vidím příběhy lidí, co všechno je potkalo, tak si říkám, že nevyspání a totální vyčerpání díky malému řvouněti, je vlastně překrásná záležitost. Hlavně, když je miminko zdravé. A my taky. Včera jsem se zrovna dívala na příběh mladých lidí, kterým zemřela holčička, když jí byly 4 měsíce. Nepodívala se ani z nemocnice domů. Absolvovala šest náročných operací, narodila se bez jedné srdeční komory. Nezvládla to, zemřela. A tak si říkám, když se malý vzteká a neví co by, je protivný, tak ať, hlavně ať nám přeje zdraví. -
26.11.2011 10:25Ono to zalezi na povaze miminka.. Moje beruska byla uzasna, hodna, kdyz ji bolelo brisko jen se zakroutila, my ji pritiskli nozicky k brisku, ona se vyprdela a byl klid, zadny plac kvuli tomu. Papala pres den co 3-4 hod a v noci se bud jednou vzbudila kolem druhe nebo spala az do peti (to vstava manzel do prace) ja jsem stastna maminka uplne od poceti doted
male je ted 9 mesicu a je porad stejne uzasna. takze ja se sestinedelim nemela zadny problem 
zvala jsem rodinu a kamosky a tak a i jsem dost jezdila na navstevy za novopecenou babickou a tak to je proste o miminku si myslim... -
26.11.2011 11:40
Pro nas byl záhul prvni mesic, maly porad plakal uz ani nevim jestli vic z hladu nebo prdikama. A ja na tom taky nebyla nejlip, takze prvni mesic hruza, ted uz je to parada oproti napr me svagrove ktera ma rocni malou a doted vstavaji |3x za noc. Chce to mimiskovi pomoct (ja davala infacol a lactobacily,vlastne davam dodnes) a i tobe bude lip. Ona ta psychika taky dela hodne, zkus mimiskovi nejak pomoct a i tobe bude lip.
-
26.11.2011 19:25
tak já se nezastavila prvního půl roku. Rodila jsem na císaře, nějak nám se synem všechno dýl trvalo, bojovali jsme s kojením, což se nakonec podařilo, ale za cenu kojení ve dne co hodinu, v noci co dvě, což už byla úleva. Malý je totálně nespavé dítě, dvacet minut spánku mu stačí na další tři hodiny aktivity. Od toho jsem s ním téměř od narození jezdila 2x týdně na rehabilitaci, denně jsme doma museli 4x cvičit Vojtovku, no prostě masakr. Do toho výhružky od otce malého, jak mi ho soudně sebere, no bylo veselo. Trápily nás koliky až do půl roku, syn hodně zvracel mlíko, takže pořád jsem jen převlíkala, prala, žehlila, kojila...
Po půl roce se to trošku uklidnilo, naplno se rozjely soudy, ale masakr s kojením se zlepšil s podáváním příkrmů.Koliky ho přestaly trápit jak jsme začali s příkrmy, zvracení tím taky ustalo a celkově bylo už se synem víc veselo.
Teď mu bude rok a stále kojím, přes den se jemu naplno věnuji, v noci doháním resty.
