Snad mi porozumíte....
Tak MS dorazila... Tak se miminkování odkládá na někdy příště.
Byl to první měsíc kdy jsme se začili s přítelem milovat bez kondom a možná už to bylo na konci plodných dnů, ale stejně si člověk říkal, že co kdyby to vyšlo hned na poprvé.
Je to zvláštní, jak se v člověku změní to myšlení.
Věřím, že mě tu někdo porozumí, ale člověk měl takové smíšené pocity.
Na jednu stranu trošku líto, že to nevyšlo a strašák je vše OK, na druhou stranu úleva, že ještě můžu to a tamto... Zní to divně já vím. Na mateřství se hrozně těším a bude to úžasný, ale takový to hledání sama sebe. To že už to necháme na přírodě se změnilo před nedávnem a tak člověk asi tu situaci to rozhodnutí musí pořádně přijmout.
Zase na druhou stranu... MS dorazila přesně na den, což je v mém případě úžasný. Dřív jsem s tim měla hodně problémy, takže děkuju za to.
Takže závěrem... nejsem nešťasná, že to hned "napoprvé" nevyšlo. Jen mě samotnou překvapily ty pocity...
Tak děkuju za vyslechnutí kočky a hodně štěstí a klidné mysli 
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.1.2011 6:39Jojo, měla jsem to úplně stejné
V listopadu jsem si myslela, že jsem v tom a najednou jsem začala tak blbě přemýšlet...No jo, jenomže co ten výlet na jaře s přáteli? Mohla bych jet? A teď se mi změní úplně celý život. A zároveň mi to pak bylo strašně líto, že to nevyšlo. No a v prosinci už jsem to nedostala. Jenomže když už jsi v tom, tak to ta hlavinka zase všechno přeprogramuje a teď už jsem jenom šťastná. Na výlet chci jet i tak a nebojím se, že bych byla nějak vypíchnuta ze společenského života, protože spousta mých kamarádek je letos těhotných. Teď už jen krásné pocity a těšení Držím palečky, aby to vyšlo co nejdříve. Mě se povedlo 4. měsíc, kdy jsem to tak trochu vypustila a řekla si, že to začnu řešit až v létě, ale nevím, jestli to mělo vliv -
27.1.2011 13:20Ahoj Berlar, taky mám takové pocity, tak tě naprosto chápu. Ale asi to bude tím, že jsme na začátku, my se snažíme 3 měsíce. Myslím, že holčiny, které se snaží, půl roku, rok a více už tyto pocity nemají. Bude to dobré a až bude ten správný čas, tak to přijde, uvidíš
-
27.1.2011 8:52
Ahoj, taky jsme to tento měsíc začali zkoušet, teď jsem v očekavání zda menstruace dorazí nebo ne..nechám se překvapit...když tak zase v únoru využít ovulace
)
držím palečky... -
27.1.2011 9:11
Berlar, vím, jak se cítíš...My jsme s přítelem miminko úplně neplánovali, i když jsme dělali všechno pro to, abychom ho měli
D Takže od května loňského roku jsme si přestali dávat pozor, antikoncepci jsem nebrala už delší dobu z důvodu zdravotních problémů. Kvůli údajně neprůchozímu levému vejcovodu a zjizvenému pravému vaječníku kvůli opakovaným vstřebaným cystám, nám doktorka říkala, že to rozhodně nepůjde rychle...a tak jsme si řekli, že se třeba povede za rok, co my víme...Každý měsíc jsem ale poctivě čekala na MS a říkala si, co když to vyšlo. A když přišla, přišel zvláštní pocit smutku. Po každém sexu jsem myslela na to, jestli se tam potkají ty s ocáskem s vajíčkem...a najednou v srpnu mi bylo nějak divně, jinak, ještě před plánovanou MS. Když mi těhotenství potvrdil první test, půl dne jsem nezadržitelně plakala a nevěděla jsem proč. Nebyl to ani pocit štěstí ani pocit smutku. Byl to nezvyklý pocit. Najednou jsem si začala uvědomovat, co bude všechno jinak, o co přijdu, cestování, svůj život, náš život s přítelem...a do dnes vlastně nevím, jaké to bude. Nadšená těhulka nejsem, ale zklamaná také ne. Všechny nové zážitky přijdou až po porodu a pak teprve budu mct posoudit, jaký je ten "nový" život ) -
27.1.2011 18:33Ahoj, my se snažili dýl a vždycky, když mrcha dorazila, byla jsem strašně zklamaná a stupňovalo se to. Nejhorší to pak bylo v cyklu hned potom, kdy mi má nejlepší kamarádka řekla, že je už na začátku 5. měsíce. To jsem byla několik dní úplně na dně (tajně jsem doufala, že těhu budu dříve). Hned v tom dalším cyklu jsem pak otěhotněla. Radost jsem měla, ale že bych nějak vyšilovala a skákala radostí do stropu to ne a nezlepšilo se to doteď (končím první trimestr). To malé v sobě beru jako objektivní fakt, který jako by se mne ani netýkal. Emočně to se mnou vůbec nehází, dokážu řešit a plánovat věci s vizí toho, že za půl roku bude vše jinak, ale to je vše. Jako by to dítě nosil někdo jiný než já. Pravda je, že těhu si moc neužívám, nevolnosti ustupují až teď, nemůžu dělat spoustu věcí, jíst má nejoblíbenější jídla, je to zatím samé odříkání, takže o nejkrásnějším období v životě ženy se nedá moc mluvit. Těch 9 měsíců bych si prostě klidně odpustila a přeskočila je. Nevím, jestli se to během těhu ještě zlomí, možná ne. Vím ale, že až se to malé narodí, budeme ho oba bezmezně milovat, dáme mu to nejlepší, co dokáže, všechno to zvládneme a budeme si to všichni strašně užívat. A věřím ostatním, kteří už to zažívají, že to přes všechny nesnáze, které určitě nastanou, bude to nejlepší, co se nám v životě přihodí. Tak už aby to tady bylo
))
