Snaha o miminko
Ahoj holky, jdu si k Vám asi spíš pro vyslechnutí. S manželem přes rok snažení o miminko. Nyní začínáme kolečko testů - UZ, horm. profil, manžel spermiogram atd. Vy co jste toto absolvovaly, jak jste to zvládaly? Já vím, že mnoho lidí mi dolů napíše, že se snažili o dítě několik let a že to nemám řešit atd... Ale je mi nějak ze všeho smutno a úzko. Každá MS je pro mě taková bolavá, protože samozřejmě pořád každý měsíc věřím a doufám. Tak budu ráda, za Vaše zkušenosti a přeju všem co se také snaží, aby se podařilo a brzo jste se radovali z miminka!!
- 08.06.2020 18:52:07 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.6.2020 12:20Náročné hlavně psychicky je to pro každou z nás které se nedaří a která si tím vším prochází nebo prošla, my jsme absolvovali možné i nemožné, nechaly za to všechno spousty peněz, zkousely 4x umělé oplodnění pomocí inseminace,několikrat injekce s hormony nebo tabletky s hormony, do toho pořád různé vyšetření každý měsíc sledování ovulace, menstruace a spousty peněz za vitamíny pro oba, a verdikt byl že my dva přirozeně dítě mít nebudeme ze jediná cesta je ivf.. Hrozně jsme to obrecely v té době jsme se snažily přes 2 roky a nakonec jsem otěhotněla na vánoce přirozeně nečekaně bez léků bez ničeho,takový malý zázrak který se nám v létě má narodit
takže držím palce naděje je vždy a cesta je to dlouhá trnitá ale nejlepší je evidentně se na to úplně vyprdnout a ne snažit se 
-
5.6.2020 12:48
Přidám dost podobnou zkušenost,podzim 2014 potrat v 7tt,potom dlouho nic,nic a nic.Jaro 2016 CAR,inseminace 3x,umělé oplodnění 1x,bez úspěchu. Hrozná depka.Nechali jsme to být, na dovolené 2017 jsme si řekli, že teda zkusíme další umělé, ale jiný CAR.Na konzultaci si nás pan doktor poslechl,co máme za sebou a řekl, že pokud jsem jednou otěhotněla přirozeně, že není důvod, proč by TO nemělo jít. Že do půlroku jsem těhotná. To byl říjen, naplánoval jen podpůrné injekce ovulace,v listopadu nic,v prosinci velký šok,protože jsme dostali opožděný vánoční super dárek,dvě čárky na těhotenském testu!A úplný happy end...když bylo malé 10 měsíců, překvapení,my čekali druhé.Jak se říká, bylo pohnojeno
Vždy se na holčičky dívám a říkám si,že kdyby mi v té největší depce někdo řekl, že za 3 roky budu mít dvě děti, zaťukám mu na čelo...takže hlavu vzhůru a držím palce,moc přeju,ať to vyjde!Náročné to je a dá práci se z toho nezhroutit. Těžko radit,co pomahá,protože NEMYSLET na to fakt nejde... -
5.6.2020 13:18Ahoj, neboj, to půjde.. My čekali 5 let, mezitím 3 x IVF, 5 x inseminace..Nic. Potom poslední embryo a bylo to. Ale nakonec se neudrželo. V té chvíli jsem řekla, že s tím končím. A ejhle, další měsíc jsem otěhotněla přirozeně. Malá má skoro dva roky a ejhle
na Vánoce bude sourozenec Nehaž flintu do žita, dělej, co myslíš, že musíš a ono to nějak vyjde. Držím palce! -
5.6.2020 15:02
My se snažili přirozeně rok, mezitím si manžel nechal jen zkontrolovat spermiogram a já chodila na folikulometrie a nechala si udělat hormonální profil. Vše bylo v pořádku, jen folikulometrie mě frustrovaly, ale to bylo tím, že si mě nebyli schopní objednat na správné dny.
No ale furt nic a řekli jsme si, že až to bude teda celý rok, tak asi zkusíme konzultaci na CAR Kolem mě mi všichni řikali, ať neblbnu, že jsem přeci mladá (=27), tak nemusíme spěchat. No, nereagovala jsem na to moc vlídně...
No a právě ten dvanáctý pokus, kdy to měl být rok, jsem tak nějak vzdala, protože jsem měla jet na hory s mamkou bez manžela, a ovulace mi měla vycházet až po odjezdu, navíc jsem tam chtěla popíjet víno a chodit do sauny, tak jsem to prostě vypustila.
No a po návratu jsem měla pozitivní test
Takže ta nejdebilnější rada "hlavně na to nemysli", která mě celou dobu strašně štvala, protože to prostě nejde na to nemyslet, u nás nakonec zafungovala taky.
Také jsem každou menstruaci obrečela, nikdo to kolem mě nechápal (protože jsem přeci "strašně mladá, co teprve ty, co začnou o deset let později!"). Nejhorší byla ta nejistota, jestli to vůbec jde. Kdyby mi někdo potvrdil, že jsme normálně plodní a kompatibilní a jednou se to povede, tak bych to asi snášela lépe. Měli jsme i jedno biochemické těhotenství, takže jsem se pak přesvědčila, že je "problém" ve mně.
Moc držím palce, ať se svého zázraku taky dočkáte) -
5.6.2020 14:44
Uvidíš co ukáží vyšetření.. já bych se neupinala k tomu že to přijde samo když to nejméně čekáš, pro některé z nás je prostě otehotneni boj a musime ho vyhrát.. u nás to bylo 4x IUI ale manžel má dost špatný spermiogram takže i když já jsem úplně ok museli jsme do IVF.. první pokus nevyšel, z KET se nám narodila dcera.. po dvou letech jsme začali zkoušet druhé, KET nevyšel tak zase celé kolečko IVF a teď jsem čerstvě těhotná s druhým.. zaky jsem to špatně psychicky snášela, mě se nejvíc ulevilo když už jsme věděli jak jsme na tom a začalo se něco dít.. nerada spoléhám na osud tak jsem na tom byla psychicky líp když už jsme probihali vsim tim v CAR než když jsem každý měsíc jen čekala jak to dopadne, měla jsem pocit že dělám maximum a to me uklidnovalo
-
5.6.2020 15:08Osobní zkušenost nemám, ale vím od kamarádky, že měli to samé kolečko, rok se snažili a nic, pak odjeli na dovolenou do Egypta a šup, kámoška se vrátila a byla v jináči. Prostě na to třeba zkuste tolik myslet a ono to přijde.
-
5.6.2020 15:45Snažíme se skoro 3 roky. Doktorka nás v únoru 2019 poslala do centra. Tam právě proběhlo celé kolečko vyšetření - hormonální profil, genetika, spermiogram, HYFOSY, imunologie.... Partner v pořádku, já PCOS + hypofunkce štítné žlázy. Můžu říct, že celé kolečko vyšetření je fakt psychicky naročné. Občas i fyzicky (HYFOSY).V květnu jsme začali se stimulaci na IUI. Zkoušeli jsme 3 měsíce, ale bohužel jsem nereagovala na léky a ovulaci se nepodařilo vyvolat - dle folikumetrie. Byly jsme s tím smířený, tak jsme začali plánovat na září IVF. Ale!!!! Poslední cyklus, kdy jsem byla stimulována léky, se podařilo "přirozeně". V srpnu jsem zjistila, že jsem těhotná, v září přišlo ZT. Bohužel.
-
8.6.2020 6:26My se snažíme 2,5 roku a pořád se nějak nezadařilo, jen 2x biochemické. Prošli jsme si veškerým vyšetřením a nikdy nikde nic nezjistili, jen nám řekli, že kdybychom měli každý jiného partnera, tak to jde nejspíš hned. Ze začátku měl partner pomalejší spermie, ale to jsme vytáhli vitamínama na nadprůměrnej spermiogram. Já jsem též v pořádku, ovulaci mám každý měsíc (měřím BT + jsem byla nespočetněkrát na folikulometrii). Vyzkoušeli jsme již i všemožné podpůrné prostředky. 6 měsíců jsem stimulovala Clostilem i přesto, že u mě není problém s ovulací. I přes to, že se tvořilo více folikulů a byli jsme 3x na IUI, tak se zatím též nezadařilo. V lednu 2020 jsme poprvé navštívili CAR, kde nám bylo už doporučeno IVF, měla jsem začít v březnu se stimulací, ale korona nám to přerušila (chyběli 4 dny), takže jsem měla začít teď v červnu, ale dr. mi našel zase cystu - nikdy jsem nic takového neměla neboť jsem chodila i na tu folikulometrii téměř rok a nikdy nic a najednou toto - to byla pro mě obrovská rána. Celý ten proces je velmi těžký psychicky, zvlášť když kolem tebe jsou lidi, kteří za tu dobu, co se vy snažíte mají třeba už i druhé dítě. U nás je i tlak z přítelovi rodiny, dělají ze mě kariéristku, která je stará a nechce děti mít - nic jim nevysvětluju, ale je to těžký, každou návštěvu jsem ze začátku obrečela. Nejhorší byl pro mě první rok - pořád jsem se sledovala a každou MS obrečela, jednou jsem se dokonce i zhroutila, kdy už ani partner nevěděl co se mnou. K narozeninám jsem si koupila víkendový kurz hormonální jogy a ten mi neskutečně pomohl hlavně v tom si uvědomit, že nejsem sama, kdo má takový problém, že jsou i ženy, které jsou na tom daleko hůř než já, že nemáme ani jeden žádnou vážnou nemoc, že se máme v podstatě jako prasata v žitě a to mi nějak otevřelo oči a už z toho nejsem tak vystresovaná. Neříkám, že to není těžké, ale už netestuji, nepozoruji se, nečtu žádné diskuze a když dostanu MS už to ani nějak neřeším, jen si říkám, že začal nový měsíc, kdy můžeme znova to zkoušet. Moc držím pěsti všem, kdo se pokouší o miminko, aby se svého štěstí dočkali, snad i my se jednou dočkáme...
