Snazilka
Ahojky holky, s pritelem se snazime o miminko, teprve prvni mesic, ale u me je problem ze porad na to myslim, teda kdyz jsem v praci nebo nekde ve spolecnosti tak ne, ale jak jsem doma tak skoro neustale. Bojim se toho ze pres tu moji nervozitu se mi nepodari otehotnet. Ma nektera s timto zkusenosti? Predem vam moc dekuji za odpovedi
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.10.2012 14:48
Ahoj, jo je to normální, myslím, že s tím má zkušenost každá snažilka...my se snažíme rok a půl a už mě to docela přešlo, ale trvalo to dlouho byly časy, kdy jsem obrečela každou menstruaci která přišla atd....ale časem to přejde, protože je to dost vysilující pořád nad tím přemýšlet a postupně ti to začne zasahovat do normálního života a to je čas říct si stop, což jsem udělala..například chceš cvičit a říkáš si, no radši bych neměla dělat sklapovačky, co kdyby náhodou....chceš si dát pivo a říkáš si - no neměla bych, co kdybych náhodou byla v tom....atd....tak tohle už je sakra špatně...bacha na to držím pěsti, ať se vám brzy zadaří !
-
24.10.2012 11:39
Je to normální,ale nesmí to přerust přez hlavuNeznamená to,že budeš mít problém otěhotnět,ale bude ti to znepříjemnovat život.Když jsem chtěla být těhu a hlídala si BT snažila jsem se tomu tak nepoddávat.Otěhotněla jsem poměrně brzy 2,2 a 4 měsíc.Paradoxně,jsem v tu dobu měla jiné starosti a nemyslela jsem,jestli dorazí MS,nebo ne
-
26.10.2012 19:34
Mě pomohlo, že jsem si po dvou měsících snažení a jak říkáš upínání řekla, že to teď řešit nebudu a že se nebudu stresovat, že na to je času dost. Dala jsem si limit, např. do konce roku to nebudeme řešit a pak to promyslím a pomohlo to. Já strávila touhou po dítěti poslední dva a půl roku a někdy je líp, někdy hůř. Teď si říkám, že jsem to vlastně ze začátku nemusela tolik řešit a ten život bych si užila víc. Na to si ale každý musí přijít sám a po boji je každý generál.