Sny o miminku
Ahoj holky, chtěla bych se spíš vypovídat než se na něco konkrétního zeptat. Je mi dvacet a žiju v zahraničí, kam jsem si letos podala přihlášku na VŠ. Jsem hodně cílevědomý člověk a chci v životě něco dokázat, takže vysoká pro mě je jasná volba. Mám už dlouhodobě přítele se kterým teď společně žijeme. Přistihla jsem se, že poslední dobou pořád koukám, myslím a sním o miminku. Nedávno jsem vysadila hormonální antikoncepci a přešla na nehormonální způsob ochrany, protože mi antikoncepce nevyhovovala. Při té příležitosti jsme s přítelem museli zapřemýšlet, jak bychom se zachovali, kdyby došlo na to, že bych přišla do jiného stavu. A já mám teď pocit, že by snad i část mého já byla ráda, kdyby na to došlo. Přitom ale vím, že chci studovat a že chci se stát někým. S přítelem bychom si mimčo pochopitelně nechali, kdyby na to došlo, ale řekněme, že po stránce finanční by to bylo asi obtížné. Je to v mém věku normální? Co mám dělat?
Související články v encyklopedii
-
Cesta k poznání vlastního těla
Měření bazální teploty
Měření bazální teploty je jeden ze způsobů symptotermální metody, který umožňuje ženám poznat své tělo a zjistit, kdy u nich dochází k ovulaci. Poslouží všem, ať už jako antikoncepční metoda či pomůcka při snažení.
-
Spolehlivá metoda proti početí
Hormonální antikoncepce
Chcete se stát matkou až v pravý čas? Berete milování zodpovědně a chcete se chránit? Seznamte se tedy s hormonální antikoncepcí.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.7.2015 20:48Myslím, že není nutné volit kariéru bez dětí nebo dítě ve dvaceti. Nelíbí se mi, když někdo hodnotí, buď si pořídím dítě ve dvaceti a nebudu mít školu a nebo budu bezdětná pětatřicetiletá zahořklá kariéristka...Je spousta odstínů mezi tím
Mně ve dvaceti po zdravotních problémech vzali jeden vaječník, doporučili mi mít co nejdřív dítě, že bych ho pak mít nemusela vůbec. Poprvé jsem si uvědomila, že dítě chci a že bezdětný život by mi přišel prázdný. Na druhou stranu jsem byla v prváku na vysoké a věděla jsem, že chci případnému dítěti mít co nabídnout. Vystudovala jsem, našla dobrou práci,rok jsme žili ve Švédsku,cestovali. Ve 27 se mi narodila dcera a teď ve 29 čekám druhé. A jsem ráda, že jsem počkala, protože mám určitě větší nadhled než bych měla (mluvím čistě za sebe) než kdybych měla děti před deseti lety...Nemáš kam spěchat, je fajn, že touhu po dítěti vnímáš, můžeš to tak zařadit do svých plánů, promyslet si, co byste chtěli, než přijde dítě, případně i volit kariéru, která se s mateřstvím nevylučuje. Stačí si uvědomit, že to není teď nebo nikdy -
14.7.2015 20:36Ja bych rekla, ze je to naprosto normalni, zvlast kdyz mas pritele. Stalo se mi to same. A uprimne dite dostalo prednost pred VS. Misto toho jsem zacla vydelavat a ted ve 22 mame mesicni holcicku. A jsem rada. Na vsechno ostatni je casu dost. Rozhodli jsme se tak i z duvodu, ze nechci pak okolo 30 stresovat, ze to nejde a shodli jsme se, ze je lepsi byt mladi rodice.
Hlavne jsem videla u sve cilevedome sestrenky situaci, kt se mi nelibila. Taky studovala - byla premiantka. Dostala velmi dobre placenou praci, ale na ukor vztahu (nekolik) a ted ji je 30, znamost sice ma, ale deti nikde a na zadne to nevypada... Takove cilevedome pak placou, ze to nejde a jak by se rozhodly jinak, protoze najednoumaji dite jako prioritu.
Pak mi taky pomohl pripad zname, kt v 26 prodelala rakovinu a uz nikdy mit deti nebude moct...
Taky si nezijem v luxusu, ale ono se to vzdy da zvladnout, hodne holek na materske zvladne i tu skolu
-
14.7.2015 21:32
Já snila o miminku od 15 let, manžel od 18 let. Když jsme se poznali, bylo mi 20let, jemu 21let. Poznali jsme, že prostě patříme k sobě a po týdnu chození jsme pracovali na miminku. V době narození mi bylo 22let, manželovi téměř 23let (brali jsme se po půl roce).
Mám jen maturitu, zkoušela jsem VŠ, ale prostě mě to nebere a chtěla jsem raději pracovat a živit rodinu, což se mi podařilo Takže jsem si šla za tím, jak jsem to cítila.
Jinak v dnešní době je možné vše - mít rodinu a při tom studovat, pracovat, ... Je to samozřejmě s dítětem obtížnější, musí se řešit hlídání, ale všechno jde - pokud jsou na to aspoň finance -
15.7.2015 12:03
no já toužila po miminku snad co si pamatuju, ale prostě nebylo s kým.po maturitě jsem zkusila VŠ, ale dala jsem na matku a vybrala si obor co chtěla ona, no nevyšlo to a já odjela na nějakou dobu do zahraničí. Vrátila jsem se, když mi bylo 24, týden po návratu jsem potkala budoucího manžela, do půl roku žádost o ruku a společné bydlení, po dalších dvou měsících jsem byla těhotná a byla svatba. Teď mám už tři děti, čekáme čtvrté, zároveň pracně pracuju na bakalářce - při dětech se studuje nejlíp
- no mám dobrý obor - pedagogiku a můžu dělat "výzkum" z domu 
Záleží na tobě. ono to všechno opravdu jde skloubit, je to sice dřina, ale o to větší radost pak máš!!!
