Spaní dítěte u nás v posteli
Ahojky, potřebovala bych poradit. Mám 4letého syna a každou noc běhá za náma do ložnice spát. Má svůj pokojíček už asi rok a půl, večer ho normálně uložíme, přečteme pohádku a bez problémů usne, ale ráno je prostě u nás v posteli. Celou noc spal sám ve svém pokojíčku za celou dobu snad jen jeden týden, jinak se prostě vzbudí a prřiběhne za náma a spokojeně spí dál. Vůbec nevím jak ho to odnaučit, můžete mi prosím někdo poradit? Děkuji jajusa
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.2.2010 20:56ahoj, kluk má 5,5 a dělá to také-vlastně už od malinka spal s námi, později jsem ho akorát naučila usínat u sebe (s čímž nemáme absolutně žádný problém), abych nemusela chodit spát v 7 večer.....Nám to vůbec nevadí-ba je příjemné, když jsem z obou stran obklopená a zahřívaná-spí velmi klidně, nevrtí se, nekope...,si mnohdy ani nevšimnu, že spí s námi, až ráno :-xDo postele se vejdem snadno (máme normálně šířku 180 a situovanou do rohu, takže jednou stranou u stěny). Jsem ráda, že spí spokojeně, netrápí ho žádné noční děsy, i v době, kdy se mu narodila sestřička nám společné spaní dost pomáhalo, protože to byla jediná doba, kdy jsme spolu (období vzdoru a žárlivosti na mě) neválčili. Mě prostě stačí ke spokojenosti, že usíná u sebe, ve svém pokojíčku a zda během noci přijde nechávám na něm, počítám, že jednou chodit přestane a trošku se té chvíle děsím...
jeho o 2r mladší sestřičce naopak už do narození dělalo problém spát ve společné posteli-brala jsem jí tam automaticky, ale narazila jsem-byla tam velmi neklidná, velmi brzy šla do pokojíčku, kde spala klidně a spokojeně-jak by u nás nespala.. Změnilo až kolem 3.ho roku, že občas přišla během noci, teď chodí hlavně ráno po 6 hodině, vždycky, když přijde vím, že už brzy bude zvonit budík, ale pravda, s ní bych moc spát nechtěla-neumí spát ve společné posteli - vesměs tam zajde jen kvůli tomu, že tam s námi je její starší brácha-pořád se vrtí, kroutí, tahá mě za ruce a chce, abybch jí hladila, nechávám jí tam jen kvůli tomu, že tam smí její brácha a také proto, že společné spaní prakticky nevyžaduje, takže nás to až tolik neruší.
Ale jestliže by mi společné spaní dělalo problémy-vadilo
není jiná možnost, než dítě neustále trpělivě láskyplně vracet do vlastní postýlky a ujistit jej, že i tak ho máme rádi-pohladit, dát pusinku, dát mu třeba něco svého do jeho postýlky, třeba plyšáčka, kterého jako máme moc rádi nebo nějaký svůj polštářek.... -
17.2.2010 18:22Ahojky,tak tohle máme přesně to samé akorád, že někdy to zkouší, jestli může námi spát už od večera. Zatim to nijak neřešíme, doufám, že jednou to samo odezní. Protože kolikrát nemám sílu v půl duhý ráno vstát, když za námi přijde a znovu ji uspávat v pokojíčku, takže jenom nadzvenu peřinu, cácorka do ní vklouzne a spíme dál
-
18.2.2010 9:48ahoj mám 10 letého kluka a stejnej problém máme od mala...holky asi to zní dost šíleně,ale nenaděláte nic...časem se to tak nějak vykrastalizuj-přestože \vám budou lidé říkat,že máte rozmazlené dítě silou nic neuděláte ba naopak...a jak tady píše makymac kamarádi,sourozenec nebo čas a vlastní vůle dítěte si to vyřeší samo...pokud to neadí partneroi neveště hlavu
-
17.2.2010 18:43
Ahoj holky,,,No to máš ještě dobrej problém ,Já mám holku v prosinci jí byli 4 roky a spí pořád semnou,,Pokojíček prázdný a taky nevim co sní,,,,Ikdyž několikrát tam usnula a pak v noci řev a jak říká Janule,,,taky nemám sílu šup a je zas u mě,,,Taky už bych chtěla spát sama,,,,,
-
23.2.2010 10:28
Děkuji všem za odpovědi a rady. Třeba nám opravdu pomůže druhé mimi, jestli se nám tedy podaří otěhotnět. Děkuji všem a přeji ať se vám krásně spí i když nás ti naši drobečci občas kopou do žeber.
-
17.2.2010 18:46já osobně tohle neznám a niky jsme tento problém neměli ale kamarádka si to užívala do deseti let, přes veškeré snahy, zabral až sourozenec který už od narození spal sním v pokojíku.
