Špatně snáším samotu

Ahoj, mám velký problém se samotou. Jsem zvyklá hodně času trávit s lidmi, např. s kamarádkama ve škole, kamarádama na tréninku, rodiči doma a přítelem vlastně kdekoliv. Ale jakmile mám být sama, je mi strašně. Kluci z tréninku mě furt přemlouvali, abych s nimi jela na tábor, co se týká našeho sportu, ale odmítla jsem jen proto, že jako jediná holka, bych byla na pokoji sama a to bych asi nevydržela.

Dnes moji rodiče spali u mé babičky, ale já chtěla jet domů. Nechali si tam i psíka, takže jsem doma úplně sama a cítím se strašně divně. Vím, že mi tu někdo chybí a tak to i cítím. Popravdě, 10 minut jsem se rozhodovala, jestli mám spát ve svém pokoji, kde mám svou skvělou postel nebo v obýváku na roztahovacím gauči, kde bych jako kdyby byla blízko rodině, která tu stejně není. Cítím se smutně a tak strašně divně, že jsem se musela dívat na film s plyšákem od mého kluka.

Začínám mít obavy, že jestli se odstěhuju od mamky a taťky (a psíka), tak se budu cítit příšerně sama. Samozřejmě, mám svého kluka, ale tak chápete snad, jak to myslím. Cítíte se někdo stejně?

(17 let)

• 19.06.2016 11:49:32 - full.avl změnila kategorie otázky
• 19.06.2016 11:49:32 - full.avl změnila titulek otázky