Společné bydlení u rodičů
Ahoj všichni,
Chtěla bych se zeptat na váš názor, radu, životní zkušenost se životním rozhodnutím.
S přítelem jsme spolu už 3,5 let. Náš vztah je krásný máme se rádi, klape nám to, máme společné zájmy, kamrady. Nyní bychom chtěli spolu bydlet. Zde se náš vztah začal hodně komplikovat. Kazdy máme jinou představu o společném bydlení. Já bych chtěla do bytu a potom si jednou postavit vlastní domeček. Přítel byl celý život vychováván k tomu že opraví dům po rodičích a bude tam bydlet. Než jsme se poznali hodně toho tam poopravil a pozměnil např. Nový altán se zahradním krbem a bazénem, nová koupelna. Ve všem má spoustu stráveného času a peněz. Problém je v tom že mě se to vůbec nelíbí a stále se snažím jej přesvědčit že soužití s rodiči v jednom domě není jednoduché a já z toho mám panickou hrůzu. Mám šílené představy. A braním se zuby nehty abych tam nemusela žít. Jsem z toho zoufalá. Nevím jak to vyřešit. Častokrát se k tomu vracíme ale stejně nic nevyřešíme. Do bytu nechce pac vidí vyhozené peníze za nájem. Já v tom vidím zase opak - pokrok ve vztahu. Mám strAch že se nedohodneme a budeme to muset řešit rozchodem i přes to, že se milujeme. Myslíte že bych si měla stát za svým nebo se musím podřídit přítelovy? Na druhou stranu chápu že to tam má zařízený, že s ním rodiče počítají do budoucna. Měla bych se přítelovi v tomto ohledu podridit i za cenu toho, že bych tam nemusela být úplně šťastná? Prosím o radu. Děkuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.3.2017 21:04
Kdyby mi tenkrát někdo řekl nedělej to
tak ti to radím nedělej to !!! My takto žili pět let, katastrofa. A to jsem hodně tolerantní. Hádky mezi námi jen kvůli nim! Jinak krásný vztah. Jednoho dne jsem řekla stěhujeme se nebo rozvedeme. Naštěstí stěhovali a zase byli šťastní . -
21.3.2017 21:08mám zkušenost v blízké rodině...NEBYDLET s rodiči, je to jen na škodu všem vztahům. Potřebujete svůj prostor, řešit si svoji domácnost, problémy, děti atd. primárně sami, ne s rodiči za zadkem..opravdu to nedělá dobrotu a kazí to vztah jak s rodiči tak mezi partnery. Já bych nechtěla bydlet ani se svými rodiči, a to máme vztahy naprosto v pohodě, notož s tchánovci
-
21.3.2017 20:40Stůj si za svým!
-
21.3.2017 20:58
Moje zkusenost je takova, ze jsme s manzelem meli rozjednanou koupi domu, ale úředně se to táhlo. Takže jsme bydleli u jeho rodičů. Po koupi jsme dům ještě rekonstruovali. A s malym miminem bylo nereálný bydlet na stavenisti. Takže u jeho rodičů jsem bydlela celkem 2 roky a 5 měsíců. Přestože jsem s nimi měla před tim dobrý vztah a dům mají velký, tak to bylo hodně složité. Tchýně je doma, takže téměř nikdy jsem nebyla sama doma. A ať ty vztahy byly sebelepší, tak 2 generace pohromadě nedělají dobrotu. Hodně to odnášel nás vztah s manželem. Byt tam další rok, tak se asi rozvedeme. Ale nadruhou stranu chapu i tvého přítele, že se mu nechce jinam, když do toho investoval čas a peníze. Ja si však trvalé společné soužití nedovedu představit.
-
21.3.2017 21:12
Každé soužití s rodiči partnera je náročné a to pro všechny strany. Soužití můžou narušovat i zdánlivě drobnosti, které ale když se opakují, pohár trpělivosti přeteče.
Ze zkušenosti můžu napsat asi tolik:
Soužití zhoršuje množství společných prostor ve kterých se budete potkávat a o které je potřeba pečovat,společně účtována voda,plyn,energie...,různé názory na množství tepla,na to,jak moc se podílet na chodu domu a jeho okolí (a to jak finančně,tak časové), a taky to v čím vlastnictví dům je. Pokud dojedu partnera,tak i tvoje finance půjdou do toho bez toho, aby jsi (bez tahání po soudech) měla na něco poradny nárok v případě vašeho rozchodu. Další věci je i vztah partnera k rodicum-zda je to mamanek, tak do takového bydlení s rodiči nechodit, je to začátek konce protože chlap podpoří vlastní matku ve všem i na úkor tebe.ty budeš vždy ta druhá kdo se o něčem dozví nebo o něčem bude moci rozhodnout.
Takže je otázkou jak jsi na tom ty ve vztahu k jeho rodičům, jak oni ve vztahu k tobě ale hlavně to, jak moc partner stojí na tvé straně a jak moc a dobře spolu dokážete komunikovat a dojednává případně kompromisy.
S tchánovi sem žila v baráku 2 roky a pro mne již nikdy více, ale hlavně s ohledem na to, že partner byl mamanek a stal téměř za všech okolností na straně matky (rodičů) na úkor mně a nás jako rodiny s dítětem. -
22.3.2017 0:22Pokud ti mohu radit nedelej to. Vim to z vlastni zkusenosti. S manzelem bydlime u jeho rodicu uz 5 let a mame svuj byt, ale spolecny vchod. Stavime barak a letos se stehujem hura
. My mely vztah dobry nez se narodil prvni syn. Hodne se hadame s manzelem kvuli tchyni. Manzel do bytu nechtel, ze si vice nasetrime a rodice maji byt volny. Nic mi nezbylo. Penize, ale nejsou vsechno. Radsi budu setrit dyl, nez byt rozhadana. Musite si o tom poradne promluvit. Co je pro nej dulezitejsi jestli ty nebo barak. -
22.3.2017 8:30Má zkušenost je jiná než ostatních. Žijeme u manželových rodičů a stěhovala jsem se s tím, že se o ně postupem času budu starat. Ovšem ty vztahy tady nejsou šíleně vyhrocené. Tchánovci nás nechávají na pokoji s tím, že jednou (od příštího roku) baráček zrekonstuujeme kvůli dětem. Asi si to většina lidí moc neuvědomuje, ale kdo se posléze bude starat o jejich rodiče v prázdných domech? Tchýňka byla dost nemocná a rok a půl po tom, co jsem se sem nastěhovala, zemřela. Vím, že by mi s malým pomáhala a nic by za to neočekávala. Je to víceméně o těch vztazích. Tchánův bratr bydlí opodál v polorozpadlé ruině a jeho synáček- doktůrek sem jezdí, aby se jako dědic přesvědčil, že ta ruina ještě stojí, ale jinak je mu včechno ukradené. Zas vedle bydlí tchánova sestra a ta mě snad nesnáší. Má vůči mě averzi jen proto, že jsme se sem vdala a její syn zůstal na ocet. Ty vztahy vypadají hodně jednoduše, i to myšlení lidí, ale nakonec je to víc zamotané. Pokud na to nemáš žaludek, zkus to partnerovi citlivěji vysvětlit. Pokud máš silný pocit, že tam být nechceš, nedělej to !!! DO bydlení s tchánovci jsem šla s tím, že jsou mi sympatičtí, byť se ve všem neshodneme. A než jsme si našli k sobě cestu, trvalo to dýl. Kompromisy byly z obou stran. Takže zas takový zlo společné bydlení není. Jen ta vůle si narovinu mezi sebou musí být.
-
21.3.2017 20:42Ahoj, napíšu jak je to s námi. Jsme spolu 2 roky, rok spolu bydlíme v podnájmu. Nemáme na vybranou protože ještě oba studujeme. Obě naše rodiny bydlí daleko. Ale až vystudujeme, tak plánujeme (z největší pravděpodobností) bydlet pár let u přítelova táty. Mě se tam tedy vůbec nechce, protože to je starý socialistický dům, stará ošklivá koupelna i kuchyň. Jeho táta je dost velký bodelář.. Ale budeme to muset zvládnout, protože si chceme našetřit na vlastní dům. Jelikož mám pár zvířat, včetně koně, tak to nebude žádné satelitní městečko
plánujeme to z toho důvodu, že našetřit si, je s placením podnájmu, nemožné. Co zkusit navrhnout podobný plán? Zkusit se k rodičům nastěhovat, přispívat jim na domácnost, ale nebrat to jako konečné řešení? Já osobně bych nikdy nechtěla dlouhodobě žít s mými nebo jeho rodici, nedělá to dobrotu! -
21.3.2017 20:46Ty jo, to je situace... Nevím jaký máš vztah s tchanovci, ale já bych s nimi bydlet nemohla. Obzvláště poté co se nám narodil syn.
Taky záleží zda jsou to oddělené byty, oddělené vchody, jak budete řešit společné prostory jako zahrada a tak.
Já si to nedokážu představit v mojí kůži. Ale třeba to máte jinak . Držím pěsti ať to ustojíte! -
21.3.2017 21:13Taky jsemskoro ve stejné situaci. Teď s manželem bydlíme v bytě v podnájmu, ale později plánujem jít bydlet ke tchánům na barák. Zatím dole bydlí babička a nahoře tcháni a až se babička pomine my se tam přestěhujem. Jde o to, že kdybychom tam nešli bydlet, tcháni by museli barák prodat, protože sami by dvougenerační barák neutáhli. Já s něma vycházím dobře a taky se bojím toho co bude. Představovala jsem si, jak budem s manželem a dětmi bydlet sami, ale situace je jiná a beru to tak, že to bude mít i svoje výhody. Pohlídají nám děti nebo když budem něco potřebovat pomůžou. Nevím jaký ty máš s rodiči od přitele vztah ale šla bych do nějakého kompromisu
-
21.3.2017 23:08
a budeš mít svoji domácnost s přítelem? pokud by jste tam měli svoji kuchyn, koupelnu wc..tak bych to zkusila, zda se vám budou montovat do vaší domácnosti ... ja jsem si stála za tím, že potřebuju mít svoji kuchyn, koupelnu..v dome s rodiči to možné nebylo, tak jsme šli do podnájmu a za rok resili vystavbu sveho domu...najem jsou opravdu penize vyhozene ale na druhou stranu jsme oba s pritelem pochopili jak je nam samotnym dobre a ze to tak chceme oba dva...
-
22.3.2017 2:34
Ja na baraku s tchanovci vydrzela dohromady 7 tydnu
ale u nas je situace takova, ze jsme prodali byt a neni dokoncena rekonstrukce domku po babicce, tak ted bydlime oddelene, on u svych, ja s malou v byte s nasima. -
22.3.2017 8:35
No, to je těžká otázka..
Můj tatka žije s tchýní a tchánem v jednom baráku už 26 let... A musím říct, že to má i své velké výhody - babi s dědou nás jako děti hlídali kdykoliv, a díky tomu s něma máme tisíckrát lepší vztah než s prarodiči z druhé strany... Já ted bydlím hodinu od rodičů a nedokážu si představit, jak když bude mít manžel směnu do 22, a já z práce budu chodit v 6 - kam dáme děti, když většina školek je do 4, že... Plus dělí si "nájem" spolu, mamce dojde mouka a skočí k babi...
ALE - taky to má tisíc nevýhod, samozřejmě - děda chce něco udělat na zahradě tahle, taťka jinak, a jsou pak spory v podstatě o cokoliv...
Já osobně bych s rodiči bydlet nechtěla, ale chtěla bych je mít blíž, než mám..
V tvém případě je "problém" to, že už vám přítel to bydlení u rodičů skoro zařídil... No ale pokud z toho máš takovou hrůzu.... Tak bych to asi nedělala..
Možná to zkusit na přechodnou dobu? No, držím palce -
22.3.2017 15:43Já bych do bydlení s tchánovci taky nešla. Manžel to na mě taky zkoušel, jeho rodiče mají dvougenerační barák, pořád jsem musela poslouchat, jak si můžeme udělat samostatný vchod a co jiného mají s takovým barákem dělat. Upřímně? To není můj problém, ať si s ním nedělají co chtějí - neměli si takovou velkou krávu stavět. Manželovi (tehdy ještě příteli) jsem bohužel taky musela dát na vybranou, buď se sestěhujeme k sobě do nájmu, nebo rozchod, protože bydlet u nich bych fakt nedala......Zezačátku jsem fakt netušila, jak to dopadne, manžel byl na rodiče hodně vázanej, trošku si ho omotali kolem prstu, ale nakonec jsem mu byla přednější, takže už 2 roky bydlíme v nájemním bytě a v současné době už vyřizujeme stavbu domečku....Je sice škoda, že člověk vyhazuje peníze za nájem, když by mohl u rodičů nebo tchánovců bydlet téměř zadarmo, ale za ty nervy by mi to nestálo.....Chci mít svoji domácnost, svůj klid a pokud ty už teď víš, že bys tam šťastná nebyla, tak to nedělej.....
-
11.3. 22:13
Dobrý den, to je opravdu složitá situace. Podle mě ve vztahu musí panovat rovnováha a pochopení pro potřeby druhého. Tlačit partnera do něčeho, s čím zásadně nesouhlasí, není z dlouhodobého hlediska udržitelné. Ale věřím, že láska a ochota ke kompromisům dokáže překonat lecjaké překážky. Jen to chce komunikaci, trpělivost a respekt jednoho ke druhému. Zkuste pořídit nějaký wellness víkend, na který můžete použít slevový kupón ze stránek https://slevovykupon.net/. Ušetříte a ještě si s přítelem můžete všechno vyříkat na příjemném místě.
