Stát se matkou
Ahoj děvčata,
s přítelem plánujeme tak za rok a pů, za dva si pořídit miminko. Jasně, ono je to poměrně za dlouho, ale i tak mě přepadávají výkyvy nálad. V jednu chvíli se nemůžu dočkat, představuju si, jak bude vypadat, po kom z nás bude a co všechno společně zažijeme apod. A pak mě přepadnou pochybnosti, zda to zvládneme, jestli budu dobrá matka (zajímavé na tom je, že o svém příteli nepochybuji - věřím, že bude skvělý táta), bojím se, abychom neudělali nějakou zásadní chybu ve výchově nebo aby se kvůli naší nezkušenosti tomu dítěti nedej bože něco nestalo. Řeším tohle jen já a jsem padlá na hlavu nebo jste podobné myšlenky řešily taky? Nejhorší na tom je, že já si přeju miminko od svých 19 (je mi 24) a když mi můj přítel po tolika letech konečně sám od sebe řekne, že se cítí na to ho mít, tak mě to vyděsí... Jsem z toho nešťastná
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.5.2011 21:44
tak to jsme na tom podobně. Taky tak za dva roky je v plánu. Můj se těší,já mám hrůzu. Už se potom v klidu ani ..pomalu nedojdes na wc.. Ale na druhou stranu si říkám že se těším, chci vychovat dítě a ne ty grázly co potkávám na ulici,když jdou ze školy nebo u mě v práci.. Myslím že nejsi jediná. Kamarádka nikdy nechtěla a pak ze dne na den úplně změnila názor... Já myslím že když je nám partner partnerem tak to bude fajn. Ale asi máme strach z toho,že nám někdo "vezme" ten náš život. Omlouvám se za chyby,píšu v mobilu T9
-
11.5.2011 22:00
Já už těhotná jsem, a mám taky takové myšlenky, bavila jsem se o tom s mamčou, babičkou. Prý se zbytečně jenom stresujeme. Prostě je to jenom a jenom naše a přítelovo miminko ničí jiný, milujeme ho už když není na světě. To bude asi tím Neboj budeš dobrá matka, pokud se na mimčo nevykašleš a budeš se mu dostatečně věnovat
-
11.5.2011 22:15
Obavy jsou normální. A ty obavy během těhotenství budou ještě gradovat. Prostě to tak je. Mateřství je obrovská zodpovědnost, ale zároveň nesmírná krása. Myslím, že na to se ani nedá předem připravit Je hrozný rozdíl myslet na to, že budeš jednou mámou a pak mámou být. Ale až to přijde, prostě to zvládneš, stejně jako to zvládáme my, co už maminkami jsme )) A neboj, že se nebojíme. Za sebe musím říct, že mám obavy stále z něčeho, neustále mám o svého prcka strach. Ale to asi dělá mámu mámou ))
-
11.5.2011 22:23
Ja si myslim, ze je to uplne normalni :] Asi kazdy si tim projde a zapochybuje. Ja napr. si s pritelem miminko taky mooooc preju, ale na druhou stranu premyslim jak to zvladneme financne a citove. Je silena doba a nikdo nikdy nevi co se stane. Ale jsou to jen normalni pochybnosti, ktere k zivotu patri a verim, ze az se nam miminko narodi, tak tohle resit nebudeme. To spis budou starosti aby si maly[a] nenatloukla nekde nos :]