Svatba

Otázku položila: Anonymní uživatelka #310550 17.1.2020 6:27

Co pro vás znamená svatba? Z jakých hledisek je pro vás důležitá, nebo naopak proč pro vás nemá velký význam? Hrají pro vás roli děti ve vztahu, finanční zajištění, majetek... ? Ve svém okolí slychavam, že bez svatby to nejde. Zajímají mě vaše názory jak to máte. S partnerem se milujeme, máme dítě a svatbu chce partner asi vlivem okolí. Já si ho ráda vezmu, ale pokud by svatba nebyla, nic se u mě nezmění. Jen mě mrzí rozdílnost příjmení.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ja svatbu chtela urcite. Jak kvuli diteti (prijde mi divne kdyz by se dite melo jmenovat jinak nez ja nebo otec), tak kvuli tomu ze mam pocit ze kdyz ten druhy svatbu nechce, je to jako by si nechaval volne vratka k uteku. Myslim ze tak se ten vztah muze jednoduse rozpadnout. Jasne, rozvest se da take, ale kdyz uz ma clovek jakysi ten zavazek tak uz si promysli co dal. Aspon tak to vidim. Muj muz mel kdysi vizi ze se proste zenit nechce. Ja ale odjakziva rikala ze deti chci a take se chci vdat, odjakziva se to delalo tak proc se stahovat moderni dobou. Postupem casu doslo k tomu ze svatbu chtel take. Vzali jsme se, mame dite, ani jeden toho nelitujeme. Pro me byla svatba dulezita, je to takove stvrzeni toho naseho vztahu.
    Mimoto kdyz se nad tim zamyslim, i z hlediska nabozenskeho by zit na psi knizku nebylo dobre - fanatik nejsem, ale kdyz nad tim tak uvazuju tak krestanstvi tuto myslenku moc nepodporuje..
    Samozrejme kazdy ma pravo na svuj nazor a na sve rozhodnuti v tomto, takze nic nevnucuji ani nevyvracim. Kazdopadne bysis to mela dobre promyslet, je to velke rozhodnutí tak at pak nelitujes.

  • eliskao17.1.2020 10:24

    Pro mě byla svatba jakýmsi posunutím našeho vztahu na tu "nejvyšší metu". Chtěla jsem, abychom byli opravdová rodina a tu vnímám já sama silně v kontextu manželé a děti. Jinak musím ještě poznamenat, že shodou nešťastných okolností jsem se o dalších "výhodách" sňatku dověděla asi 3 měsíce po svatbě. Manžel měl velmi vážnou nehodu a téměř přišel o život. Díky tomu, že jsem všude vše řešila jako manželka, měla jsem okamžitě přístup ke všem informacím o jeho zdr. stavu, což pro mne bylo klíčové. Také se ke mně chovali v nemocnicích hezky, mohla jsem k němu i mimo návštěvy, mluvili se mnou jeho lékaři, nic nebyl problém.

  • Ja som odkedy si pamätám chcela svadbu a rodinu, pekne jedno po druhom (mala som aj iné ambície, ale medzi nimi aj táto). Vnímala som to tak, a tak to beriem aj dnes, že svadba je posunutie vzťahu na iný level. Je to väčší záväzok, väčšia zodpovednosť ako keď ľudia zobratí nie sú. Je to prihlásenie sa k tomu druhému, vyjadrenie jemu aj zvyšku sveta, že tento človek je pre mňa jeden z najdôležitejších na svete a moja životná láska. Vzhľadom na to, že som mala niekoľko vzťahov za život je to pre mňa o to podstatnejšie, odlíšiť ho od tých pred ním.
    Úprimne, keď s bývalým partnerom prišla téma svadba, veľmi som sa tešila. Možno až príliš 😉 Aj keď som vždy chcela malú svadbu, zrazu som predsa začala uvažovať, že či mi nebude ľúto, keď nebude to a tamto... S partnerom sme sa nakoniec rozišli a tak mi došlo, že by mi nebolo nič ľúto. Pointa svadby je manželstvo, dá sa zobrať aj len za prítomnosti 2 svedkov, bez všetkého cirkusu okolo 😉 A nakoniec, svadba je bezpredmetná, ak vzťah nefunguje, jednoducho, vo vzťahu určite sú podstatnejšie veci.
    Známy klinický psychológ Jordan Peterson je tiež fanúšikom svadby, tvrdí, že ľudia sú tak "donútení" problémy riešiť a nie pred nimi utekať 😉

  • Pro mě bylo velice důležité, abychom se všichni jmenovali stejně. Je to pro mě prostě aspoň malý důkaz, že jsme jedna rodina, patříme k sobě. A i když jsme to měli všechno narychlo a svatbu jsme měli 2 týdny před narozením prvního dítěte, nelituji, že jsme s tím nepočkali na 'příhodnější' chvíli. Jsem ráda, že se všechny naše děti narodily do úplné rodiny.
    Také je pro mě velice důležité, že kdyby se manželovi něco stalo, podají mi jako manželce veškeré informace v nemocnici. Kdybychom oddaní nebyli, dozvěděla bych se kulové.

  • To příjmení je pro mě taky důležité. Máme se rádi, patříme k sobě, chceme spolu zůstat, tak je divné, aby se dítě jmenovalo po jednom rodiči a druhý podle jména s nimi neměl nic společného.
    Mám skoro dvouleté dítě a fakt mi vadí a mrzí mě, když mě třeba u doktora musejí oslovovat mým příjmením a dítě jiným, nebo naopak když mě automaticky oslovují, jako bych byla vdaná, což nejsem.:-(

  • svatba pro mě vždycky byla důležitá, je to pro mě totální odevzdání se. "chci být tvoje a ty chceš být můj a to napořád" a nezáleží na velikosti svatby, my měli svatbu celkem za 10 000 a to včetně šatů, prstýnků, kytice, hostiny.... a byla nádherná. před svatbou jsem taky samozřejmě chtěla zažít takovou tu "princeznovskou romantiku" , ale čím jsem starší, tím víc to beru jako závazek, závazek, že budu na vztahu pracovat, ikdyž se mi zrovna nebude chtít, ikdyž přijdou hádky a komplikace. měli jsme krize a bylo by snadné od sebe odejít, ale manželství tak snadno člověk nezruší a díky tomu, že jsme oba zamakali a snažili se, daří se nám teď jako nikdy, milujem se čím dál víc, čekáme šesté mimčo, daří se i profesně. podporujeme a respektujeme jeden druhého a vážíme si toho čeho jsme společně dosáhli, vztah stoupnul na úplně jiný level. nejspíš by to šlo i bez svatby, ale myslím si, že já už bych to bez toho vzdala daleko dřív a až sem bych to nedala. takže doporučuji;-)

  • Svatba pro mě důležitá nebyla - jsem poznamenána rozvodem svých rodičů, trablemi v jejich vztahu trvajícím několik let, neochotou se rozvést kvůi dětem (kravina nejvyššího kalibru, co mohou rodiče vyslovit a na dítěti se dopustit tak hnusu....) .... partner mě po 15 letech vztahu požádal o ruku, svolila jsem, byla jsem "mentálně nastavená" si jej vzít po té době. Samozřejmě pořád ve mně jsou ty pocity v dětství ..... ale současného manžela miluji nade vše, máme skoro dvouroční dcerku. Svatbu beru jako papír, který má své výhody i nevýhody. Když se lidi milují, milují se i přesto, že jsou či nejsou vzití - manželství má výhodu (ale to jde i sjednat v partnerství plnou mocí, závětí apod.) v dědění, zastupování a zjišťování zdravotního stavu... nevýhodu ve sdílení dluhů, rozdělování majetku v případě rozvodu, vyživovací povinnosti vůči manželovi/manželce po rozvodu. Vzít by se dva měli v případě, že to tak cítí, ne proto, že to okolí očekává!!! Ono pak to v srdci duše hloubá a vrtá v momentě, kdy přijdou první neshody ve vztahu (proč jsem si ho jen brala!?). Moje kamarádka 2x odmítla si vzít svého stávajícího partnera, jsou spolu tuším 12+ let, mají kluka ve škole ... prostě není na to mentálně nastavená a prostě to tak cítí .... partner ji asi už potřetí o ruku nepožádá.

  • slunickoL17.1.2020 8:41

    Svatba pro mě zas tak důležitá není. Jsem s přítelem přes 10 let, máme dvě děti a svatbu jsme zatím nestihli. Byla v plánu, ale ta realizace nějak vázne, vždy mi to přijde jako zbytečně vyhozené peníze (já bych brala svatbu jen se svědky, což ale přítel nechce). Vlastně mě to nijak netrápí, že nejsme manželé

  • Já se chtěla hrozně moc vdávat ještě do loňska, přála jsem si menší svatbu, k oddavajícímu přijet na svém koni a vše bude krásné, romantické. Brala jsem to jako jasný důkaz, že mě přítel miluje a chce být jen se mnou. Ale pak jsem postupně pochopila, že svatba není žádnou zárukou "žili spolu šťastně až na věky", to si musíme udělat my sami. Přítel se na svatbu stejně ještě necítil, ale dle jeho slov, by si mě časem rád vzal. Pokud se někdy vysloví, tak ho neodmítu, ale už to pro mě není takový závazek jako dřív. S věkem se hold názory někdy mění.

  • terryk17.1.2020 11:47

    Já beru svatbu jako něco automatického, když chce člověk vztah posunout a založit rodinu. Také je v tom jistý symbol, že člověk na sebe bere určitý závazek vůči tomu druhému, že ho povýšil do stavu, který je odlišný od stavu všech ostatních mužů/žen. Líbí se mi na tom i společné příjmení, děti společného příjmení. Vše, co se týče administrativy je snazší. Dítě nemá bordel v hlavě, proč se tatínek nebo maminka jmenuji jinak, odpadá oser vysvětlovat na úřadech, že děti se jmenují jinak než vy a vy jste fakt rodič. Máte právo na slevu na dani, na informace. Jedine, co se mi nelíbí, je svm a eventuální komplikace zvaná rozvod :-D

  • Já si myslím že svatba je důležitá. Je fajn mít dítě v manželství už jen kvůli tomu když bude neplánované nemusíš pak řešit že od tebe bude chtít přítel odejít. Svatba je dobrá pojistka ale taky mimořádná věc. Vlastně má to tak být. Lidé spolu chodí aby se poznali a zjistili jestli je to ten se kterým chtějí ztrácíte zbytek života až ho poznáš a budeš chtít s ním žít do smrti vezměte se. Takto by to mělo být. Žádné neúplné rodiny, dítě kde s kým atd.

  • Naší se museli vzít, protože máti mě čekala. Dopadlo to po letech katastroficky.vnimat manželství jako pojistku chlapa kvůli možnému odchodu je zhovadilost, kterou odskacou právě ty děti. Viz moji rodiče. Jsme spolu kvilu dětem přeci.... A dodnes se mi obrací žaludek za jejich rozhodnutí. Nechápu tato natlakova manželství jako dítě ani jako manželka.

  • Já jsem vdaná 1,5 roku. Pro mě to žádná změna není. Vztah je stále stejný, děti taky.. Jen se změnilo příjmení. A to že na vztah máte papír a kroužek na prstu.. Asi to zní hnusně ale prostě já to tak vnímám. Spíš by to tak asi mělo být...

  • vždycky jsem svatbu vnímala jako něco, co nechci, z následujících důvodů - bála jsem se, že se chlap změní, že zpohodlní, bude si myslet, že si může dovolit cokoliv protože už mě má jistou. Další důvod bylo to, že jsem nevěřila, že jednou potkám chlapa, kterého bych si vážila natolik, abych s ním měla děti a aby to fungovalo natolik, abych mu byla celý život věrná. Když to shrnu, nechtěla jsem se vdávat proto, že jsem se v budoucnu nechtěla nikdy rozvádět, ani zůstávat v nefungujícím manželství. Jenže pak jsem potkala toho chlapa, který je pro mě výjimečný, kterého si vážím, a se kterým mám dvě děti. Samozřejmě na začátku vztahu jsme se o těhle věcech bavili a já mu v obecné rovině řekla, že o svatbu nestojím. Že pokud bychom měli děti, pak si změním příjmení abychom se jmenovali všichni stejně, ale svatby se děsím. No takže teď máme dvě děti, změnila jsem si příjmení abychom se jmenovali stejně, a bohužel on to pojal jako vyřízenou záležitost. Až teď s odstupem času vidím, že manželství je skutečně potřeba a lituji změny příjmení. Zjistila jsem, že když se mu něco stane (poměrně často cestuje a ne zrovna do bezpečných destinací) tak zůstanu sama s dětma, bez peněz a pak netuším co budu dělat. On totiž vydělává celkem dost, ale já na jeho majetek nemám žádný nárok, tím spíš že je to cizinec a ani nevím, jak český právní řád v tom případě postupuje. Taky jsme si koupili byt, na hypotéku, vlastníme ho půl na půl, a i v tom případě by to byl průser kdyby se s ním něco stalo, protože děti jsou velmi malé jakožto dědicové a navíc já bych měla na krku tu hypotéku a nevím z čeho bych ji platila. No snažila jsem se mu vysvětlit, že opravdu by bylo vhodné se vzít, řekla jsem mu, že bych o to velmi stála, že právě díky němu jsem změnila na manželství názor, nicméně on se k ničemu nemá. Vnímá to jako nepodstatné, protože prý "je logické že spolu žijeme a máme spolu děti, tak se nemusíme vzít a každý pochopí že jsme prakticky jako manželé, protože v jeho zemi to tak funguje". Jakoukoliv další debatu o svatbě vnímá jako nátlak a čím dál tím více se tomu vzdalujeme. Jenže pokud to třeba jednou za půl roku opatrně nezmíním, tak o tom nebude ani přemýšlet, protože to pro něj není podstatné, takže začarovaný kruh. No, hezky jsem si naběhla...

  • petulinkaa1319.1.2020 17:09

    Svatba by neměla být proto, že to je tak správné a z povinnosti nebo důvodu. My jsme měli svatbu po 1,5 roce vztahu s manzelem (jsme spolu letos 14 let a. máme dvě dcery) protože jsme prostě chtěli, stuzit to všechno, z lásky, ja chtěla být za nevěstu, manžel mi tím vyznat, že prostě semnou chce být po zbytek života jako já s ním :-) děti přišli u nás po svatbě, takže svatbu ne kvůli papíru nebo tak. Hlavně ja jsem byla a jsem zastánce toho, že když jsou deti tak žít na hromadce není ideální z více důvodu a nechtěla bych to, jak kvůli příjmení, tak zajištění, když se něco stane tak ze stránky informovani a je toho opravdu dost proč manželství ulehčuje spoustu situací a i pro děti je to vhodnější. Ono už opravdu pro začátek stačí to když má dítě jiné příjmení než jeden z rodičů, za mě to nedělá úplnou rodinu, ale nějakou splácaninu,no a dětem už to potom způsobuje také zmatek. S chlapem co by svatbu nechtěl bych si upřímně založit rodinu ani nechtěla. Takže za mě svatba ano a rozhodně tisíckrát lepší rozhodnutí než mít dítě z hlediska strachu, tím myslím, že někdo razantně svatbu neeeeee, ale tři děti si udělá. Svatba v tom nejhorším nemusí být závazek na celý život, protože ano, stát se může cokoliv, buďme realisti, ale dite je! a z toho uniknout nejde, takže myšlení těchto lidí nepochopím.

  • Pro mě to znamená hodně a proto se snažím to mít všechno do detailu naplánované, aby všechno bylo a vyšlo jak má. Sice se vdávám až příští rok, ale už teď z toho šílím, protože nejsem ani schopna najít svatební oznámení, co by se mi líbilo :(

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 455 otázek, kterým se dostalo 272 319 odpovědí a 410 221 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist