Svatba=problém, nebo ne?
Ahoj, Dobrý večer.
S přítelem jsme spolu dva roky a oběma je nám přes sedmnáct. Dopředu bych chtěla říct, že máš vztah nebereme vůbec na lehkou váhu. Vše je krásné a já jsem za to moc ráda.
Pro oba je to první vážný vztah a samozřejmě se debata občas stočí na budoucnost a podobné věci. No... před pár dny jsme se nějak dostali ke svatbám a názorům na manželství a přítel má názor jasný.(Je moc chytrý a má jasno snad ve všem) Přijde mu, že když se lidé vezmou, přináší to samé starosti, zařizování i hádky třeba a stojí to všechno moc peněz, jen kvůli papíru, že jsou lidé spolu právně, "před Bohem". Pak, když se lidé rozvádějí, jsou zas problémy, s majetkem, financemi, vším... prostě, že spolu lidé mohou spokojeně żít i bez papíru. Není to pro něj vůbec důležité. (Žití spolu bychom ale brali oba, chceme spolu żít, mít společnou budoucnost... když to opravdu vyjde)
No, a já jsem se snažila dodat i něco o tom krásném, přeci každá žena, chce někdy v żivotě zażít to "kouzelné"... žádost o ruku. Jmenovat se po někom, koho miluje a tak. Moc platné mi to ale nebylo.
Nevím, co si o tom mám myslet. Jednou bych se vdát moc chtěla. A samozřejmě myslím i na to, že kdyby nám to opravdu vydrželo a do "té fáze" bychom dospěli, co by bylo? Celkem dost mě to trápí...
Jaký na to máte názor? Moc děkuji.
- 19.08.2018 23:14:25 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.8.2018 22:21
Mě při čtení tvé otázky napadlo spíš vychytralý než chytrý. Pac zaprvé člověk, který má hned ve všem jasno, zrovna asi lumen nebude. A za další, manželství má i jisté výhody. Třeba úlevu na daních. Takže přítel spíš hledá důvody, proč se nebrat. Nebo si skutečně myslí, že svatba má jen negativa, což je ovšem smutné. Mně osobně život na psí knížku nijak neirituje, ale sama bych ho do smrti vést nechtěla. A ne kvůli svatbě, to je přeci jen jeden den, ale kvůli rodině, dětem. Samozřejmě je jen na vás, jak se svým vztahem nalozite.
-
19.8.2018 22:33V 17 rokoch má väčšina chlapcov rovnaký názor a prídu na to až časom
Užívajte si vzťah a keď to bude pre vás aktuálne (tak o 5 rokov najskôr), potom sa rozprávajte o takýchto vážnych krokoch. -
19.8.2018 22:34Myslím, že je to jedna z těch méně závažných neshod, které mohou ve vztahu nastat
Být tebou, tak v sedmnácti a po dvou letech vztahu tohle neřeším. Teoreticky to jednou může být komplikace. Ale také se můžete rozejít. Nebo může on dozrát k tomu, že svatba je fajn (třeba se teď jen bojí
). Nebo můžeš naopak ty zjistit, že tu svatbu vlastně tak moc nepotřebuješ (ne každá žena o ní sní, já to třeba vidím podobně jako tvůj přítel).
Nelam si s tím hlavu, stejně se s ním určitě nerozejdeš jen kvůli tomuhle zádrhelu Doporučuju řešit problémy až když jsou aktuální a netrápit se zbytečně dopředu situací, která třeba vůbec nenastane. -
20.8.2018 9:07Já se vdát vždy chtěla a našla jsem naštěstí toho pravého brzy..vždy jsem chtěla velkou rodinu a tu taky mám.Lidi se většinou berou z lásky a ne kvůli papíru.Pro mě to byl nádherný den...být v krásných šatech,prostě bylo to nádherné..bonus ktomu už jsem byla v 6měsíci
Jste oba ještě dost mladí,aby jste přemýšleli už ted o budoucnosti...hlavně chlap teda D Každopádně,pokud se nebude chtít ženit třeba za pár let... a ty se chtěla vdát,šla bych od nej... -
20.8.2018 11:09Nikdy nevíš co se stane.... A nikdo ti neřekne jak ten vztah dopadne. Já jsem s manželem od svých 14. Nyní mi bude 21 a před měsícem jsem měla kouzelnou svatbu. Nezměnila bych za své rozhodnutí. Nejprve bych, ale s někým s kym bych měla žít celý život zkusila bydlet, protože tam se opravdu zjistí jaký člověk je. Já s manželem bydlela od svých 15 ti let. PS. Vždy jsem říkala, že svatbu nechci, protože si neumím představit být středem pozornosti, ale nakonec se mi to tak líbilo, že mě mrzí, že to tak uteklo.
-
21.8.2018 7:11
tak kluků co jsou v tomhle věku nadšení ze svatby asi moc není.
Pro každého to je jinak, a je dobré si když je vztah vážný vyjasnit jak to kdo máme aby se jeden netrápil.
Jen dodám, že ne každá ženská po tom touží - je mi 38 let s mužem spolu žijeme 11 let a svatba mě ani trochu neláká. Nechci se vdávat a rozhodně se nechci jmenovat jinak - on je s tím v pohodě. Nikdy jsem si svatbu neplánovala, není to něco co pro mě má význam - významné věci ve vztahu vidíme jinde.
