Syn mě bije
Dobrý den. Prosím vás o vaše zkušenosti či případnou radu.
Mám syna 2,5 roku. Poslední dobou začínám mít problém že mi ubližuje. Třeba mě štípe, bije, kope, schválně po mně třeba skáče když ležíme. Snažila jsem se vysvětlovat že to bolí, jak po dobrém, tak jsem mu i zkusila ,,vynadat,, (u manžela má sakra autoritu, když zvýší hlas). Nic zatím nepomohlo. Zkoušela jsem i vrátit mu to - štípnout ho, nebo dělat že pláču. Bez účinku. Ptala jsem se jestli ví že mamince ubližuje, odpověděl že ano. Moc si nevím rady jak se s tím vypořádat, dělá to jen mě. S dalšími dětmi moc v kontaktu nejsme a když ano, nikdy se k nikomu nechoval tak že by kamaráda bil, spíše naopak - rád půjčil hračky a ještě u toho byl zdvořilý. Ale co se týká mě, konec. Je pravda že se poslední dobou i často vzteká, já se snažím vždy s trpělivostí odpoutat pozornost, zabavit nebo ukonejšit (narozdíl od manžela, ten vládne tvrdě - houkne a smitec. Někdy stačí když se jen zamraci... Já ale nemám povahu na to být na něho až tak moc razantně ,,hnusná a uřvana,,. Myslím že to nic neřeší).
Máte s takovou situací zkušenost? Jak jste případně vyřešili?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.8.2021 23:20Neresila jsem, ze by deti ublizovaly me. Spis se kluci rvou mezi sebou. Kdyz uz je toho moc, zakrocim stylem, ze zastavim tu cinnost.
Napr. Pokud te syn stipe, boucha, chytit za ruku (ale ne silou) a rict, ze mu nedovolis, aby te bil, boli te to, nechces to. A proste zastavovat. Pokud nereaguje, pak odejdi z mistnosti. Vysvetli proc odchazis. Muzes mu klidne nabidnout bouchani napr do polstare. Mozna nu chybi potreba vyventilovat nejake emoce. My obcas doma hrajem hru, ze po sobe hazime plysaky, kluci ze sebe dostanou urcitou “agresi” a energii.
Jednoduse receno zkousi vase hranice. Veci typu “chces aby maminka plakala?” …..sorry, ale to je citove vydirani. Z tveho muze nema respekt a tvuj muz nema autoritu. Je to pouze strach, kdy vetsi a silnejsi uplatnuje svou moc silou a revem.
Odvadeni pozornosti nejspis taky moc nepomuze. Co se ho zeptat, jestli muzete busit spolu. A vzit si treba polstar a “soutezit”, kdo do nej udela vetsi dulek?
Mozna se na to zkusit podivat detskyma ocima. Bouchnu a uvidim co to udela. Kdyz nic, zkusim bouchnout vic. Pak zkusim stipnout. Zkouma vase reakce. -
1.9.2021 9:12
Mám stejně starou dceru. Taky mě občas zkouší mlátit. Vždy ji ale rázně utnu, že mě to bolí, jestli chci abych ji to dělala také. Že se doma neboje, nebijeme ani zvířata. Jestli chce, tak může jít bouchnout třeba do polštáře.
Vztekani je v tomto období prostě normální. Neumí svou potřebu vyjádřit jinak, takže se snažíme domluvit a hledat kompromis. Odvádění pozornosti u malé zkouší tchýně, ale malá je ještě víc naštvaná. -
3.9.2021 0:45
Snaha o pozornost? Snaha aspoň někde mít převahu, když tatínek je takový tvrďák? Potřeba vybít nahromaděné emoce? aj. Příčin může být spousta, je třeba pozorovat, kdy to dělá, co to spouští a odhalit ji, pak se s tím dá pracovat. Tady by měl zafungovat tatínek. Často by měl se synem hrát takové ty klučičí hry - polštářové bitvy, mečové souboje, rvačky, lechtací bitvy, klidně i závody v běhu, ale je hooodně důležité, aby syn vyhrával, tatínka úplně rozsekal, ten škemral a prosil o milost a vzýval syna jak je silný, udatný bojovník. No a když vidí, že syn ubližuje mamince, tak ho zvesela čapnout, se slovy, že jde maminku jako rytíř zachránit, že správný chlap holkám neubližuje, ať se raději jde poprat s ním. Bohužel chlapi mají často problém ustát ten gejzír emocí, které to dítě do toho praní dá, někteří zase ač je to k nevíře ani v dospělosti neumí prohrávat a je to pro ně problém udělat synovi divadýlko. Pokud muž není v dosahu, snažím se popsat jeho emoci a vybízím ho k tomu, a´t mi ji ukáže, ale navádím ho k činnostem, co jsou pro mě v pohodě např. ty jsi ale pěkně naštvaný, ukaž mi jak je to naštvání velké - zařvi jako dinosaurus/ hoď ten míček do dálky/roztrhej ten papír/bouchni do toho polštáře. No bylo by to na dlouhou debatu, doporučuji Knihu Pohodové rodičovství od Studničky, dost materiálů má i na netu. Jinak uklidním, to, že si to dovolí k mamince a k tatínkovi ne, je pravděpodobně tím, že k mamince má důvěru a nebojí se ukázat i ošklivé emoce, z tatínka má strach, tak je drží pod pokličkou.
