Syn nechce spát v postýlce
Dobrý večer, potřebuju poradit je mi 24 let jsem vdaná mám manžela kterému je 45 let, máme takový problém s naším synkem 2roky,jde o to že vůbec nechce spinkat ve své postýlce v pokojíčku a když už ho tam dám a zavřu dveře tak začne strašně plakat ale když si ho vezmeme k sobě do ložnice tak usne hned jak si vedle něj lehneme... Opravdu vůbec nevím čím by to mohlo být, když byl miminko tak normálně v pokojíčku spinkal samozřejmě měl i monitor dechu ale teď prostě nějak vzdoruje spát sám a mi nevíme co s tím???
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.4.2023 21:32Proč je to problém? Je to naprosto přirozené. Potřebuje maminku. Je malinký, ale vnímá svět kolem už dost dobře. Chce tam, kde je mu nejlíp, kde se cítí v bezpečí. Vy asi taky raději usínáte po boku manžela a ne sama?
-
25.4.2023 23:55Tak me tady prave v posteli spi rok a pul stare dite a jeste prislo skoro osmilete. To starsi prijde jednou za cas a jsem za to rada, nikdy jsem ji neodhanela, ani v roce, ve dvou, v peti. Nikdy jsem ji neposilala pryc a rozmazlena neni. Naopak je silna a sebevedoma a vi, ze vzdycky prijit muze!!!!
-
24.4.2023 23:11
Máme 2leteho syna a stále spíme spolu v jednom pokoji, má postýlku stále vedle mě a spi v té. Uvidíte že se to časem naučí ale čím víc budete tlačit tím to bude horší a budete to jen prodlužovat. Nechce být sám.
-
25.4.2023 8:45Je moc malý na vlastní pokojíček. Chce maminku. Jestli ho nechcete trápit a násilně převychovat, dejte mu postýlku do ložnice nebo ho nechte u vás.
-
25.4.2023 10:20Chce to hlavně klid a netlačit.
Máme dceru (28 měsíců). Je dost vysoká, tak jsme jí téměř už před rokem pořídili batolecí postýlku, a protože se nám do ložnice nevejde, dali jsme ji rovnou do pokojíčku. Malá z ní byla nejdřív nadšená a chtěla si v ní hrát, ale spinkat ne.
Časem si zvykla večer do ní hajnout, nechat si přečíst pohádku a občas v ní usnula (nebo si řekla, že chce do ložnice). Vždycky ale v noci přišla a chtěla buď do malé miminkovské postýlky, kterou jí stále necháváme v ložnici, i když už se do ní pořádně nevejde, nebo k nám do postele a tam se dospala.
Momentálně jsme docela spokojení. Každý večer usíná ve svém pokojíčku. Někdy už spí v pokojíčku celou noc až do rána a už k ní nemusím v noci vstávat. Někdy k nám přijde k ránu, třeba kolem páté, a dospí se u nás. Občas přijde i dřív. Stává se, že spí v pokojíčku a má asi divoké sny, tak pláče a musím k ní vstát a počkat chviličku, než usne. Někdy si pak řekne, že chce spát s námi, tak ji beru k nám, někdy chce zůstat v pokojíčku a třeba jen pohladit a přitulit. Každopádně se blížíme ke zdárnému cíli. Věřím, že to bude lepší a lepší a vám přeju to samé.
-
25.4.2023 11:51
syn měl svoji vlastní postel a stejně nejraději spal blízko mně. je to přirozené. každé dítě má svůj čas, kdy tu postel rodičů opustí a bude spát samostatně. ne každé to zvládne v takto raném věku.
vy jste dospělá a naučila jste se ledacos překousnout, ale dítě je dítě. pak mu může chybět ten pocit jistoty a bezpečí. v noci se mu třeba zdají špatné sny a potřebuje tu blízkost - vědět že tam není sáma že se mu nic nestane.
