Tchýně
Ahoj, asi to nebude úplně standartní dotaz, ale je to věc, která mi poslední dobu dost leží na srdci a říkám si, jestli není chyba spíš u mě. Asi tedy bude... ve zkratce: jsem s přítelem sedmým rokem, žijeme spolu, plánujeme miminko, všechno v pořádku. Čím dál tím víc mi vadí jeho maminka. Někdy až hrozně. Až si říkám, že s tou rodinou kvůli ní nechci mít nic společného. (to v těch krajních, vyhrocených případech).Snažím se na ní hledat ty kladné stránky - je dobrosrdečná, vychovala tři kluky k úctě k ženám, což je krásné. Ke mně se snaží chovat hezky, má mě ráda, jen jak je bezohledná, tak to někdy bolí, ale ona si to neuvědomuje. Neurvalá, jednoduchá, sobecká, někdy až hulvátská, nerespektuje nikoho - prostě zavelí a musí se dělat to co si vzpomene. Nevím jak překonat povinné návštěvy, vůbec tam nechci jezdit a už vůbec si nedovedu představit, že tam budu dávat třeba dítě na prázdniny! Já vím, že je to malichernost, ale někdy mě to fakt trápí
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.9.2012 9:02Když to tady čtu, tak je to jako by všechny snachy byly dokonalé a chyby jen na straně tchýní. Tak si dámy dobře zapamatujte jejich chyby a až jednou budete tchýněmi, tak se chovejte jinak
- a vychováte tím další generaci "vychovaných" tchýní .
Já mám skvělou tchýni a doufám, že jednou budu taky taková.
Rada pro tazatelku: Zkus na tchýni najít pozitiva a společné zájmy - určitě nějaké budou. Nechodit k nim na návštěvu s předsudkem, že to bude zase hrůza. Protože špatně naladěný člověk, ve svém okolí vytváří jen špatně naložené lidi. A jak píše Marki87 - je spoustu rodin co musejí bydlet spolu a vůbec si nesednou - takže jsi vlastně vítěz - chodíš pouze na návštěvy! -
10.9.2012 7:26Rodiče si bohužel nevybereš... Hlavní je, že tvůj partner je jaký je a že ho miluješ. Pokud ti nesedí zbytek rodiny nebo jenom tchyně, snaž se je nepouštět k tělu. Buď ráda, že spolu nemusíte bydlet. My žijeme s tchanovci v dvougeneračním baráku a někdy to je fakt na mašli
Ty máš aspoň možnost návštěvy omezit na minimum. Vždyť nikdo neříká, že tam musíš jezdit na kafíčko každou neděli. Posílej tam manžela samotného, ty si zatím udělej co potřebuješ. Až budou děti, může tam s nimi taky jezdit manžel převážně sám. A jednou za dlouhý čas tu návštěvu snad nějak vydržíš. Mysli pozitivně, říkej si, že máš pořád hrozné štěstí, že s nima nemusíš bydlet 
-
9.9.2012 22:19
ty děti teď nevyřešíš,to si počkej, až to přijde. Já tchýni taky nemusela a to co nacvičovala, když jsem otěhotněla to bylo teprve něco. Stokrát jsem řekla, že mi pro moje první dítě nic po nikom shánět nemá a ona mi jako milodar poslala zaprané putovní rodinné zavinovačky a starou omlácenou kovovou postýlku po jejím 40ti letém synovi a že co vlastně chci, že když to stačilo všem, tam mě by mělo taky. Odeslala jsem jí to zpátky a to i s patřičným komentářem a už nedala nikdy nic
Ono to chce řešit za pochodu a dát jasná pravidla, důležité je, aby partner stál při tobě a shodli jste se na tom. MOje tchýně měla tendence chodit k nám denně na návštěvu, když šla jakože kolem (bydlela na druhém konci města a jen tak se k nám nezatoulala). Normálně jsem na ni nereagovala a když už to bylo opravdu moc, řekla jsem, že ji ráda uvítám v době, kdy bude doma její syn a můžeme si povídat ve třech. Syn se jí vyhýbal jak jen mohl. Druhý syn se odstěhoval naštěstí dost daleko i se svojí rodinou a opět kvůli své matce, aby mu nerozvrátila rodinu. -
10.9.2012 13:34
Ahoj, tak já nevím, já mám tchýni v pohodě, teda samozřejmě, že mě občas něco vadí, ale naštěstí převyšují pro mě její kladné stránky. Lezla mi na nervy v šestinedělí, já ze všeho vyjukaná, kojení nám moc nešlo a malej moc nespal a když už spal, tak ho vzbudila, pak mi uřvané dítě dala do ruky, tak já už musím jít. NO dneska na to koukám s nadhledem a musím se tomu smát, jsem ráda, že méo syna miluje i za cenu, že ho jako miminko nenechala vyspinkat. Do života se mi naštěstí nemontuje a manžela vychovala skvěle. Máme rozdílné názory na výchovu a hlavně jídlo mého syna a i když jsem se toho bála, tak respektovala moje rozhodnutí. Tak asi mám štěstí, protože když to tady čtu, tak mám opravdu asi štěstí. Návštěvy u nich mi vůbec nevadí a i když je tchýně kuřačka, tak před prckem nekouří. Tak asi hodně trpělivosti, jestli je manžel nebo přítel v pohodě, tak by byl škoda o něj přijít.
-
9.9.2012 23:10
Přesně tenhle problém mám s tchýni i já.S manžou jsme už skoro 8 let,z toho 5 let jsme vzití,ted' budu mít termín porodu.Bydlíme ve 3generačním domě spolu s tchýní,tchánem a švagrovou.Tchýně je hodná a to vše kolem,ale když má náladu,tak lituju toho,že nejsme někde jinde.Chce to klidnou hlavu a při krajních případech se sbalit a jít se projít,aspon já to mám ozkoušené
Přeju pevné nervy -
10.9.2012 7:45Ahoj, koukám, že problémy s tchyní mají hodně holek... Já ho mám taky a poslední dobou i s tchánem. Tchýně taky když má náladu, tak je hodná, milá, pomůže, napeče, ale když jí hrábne, tak její syn (přítel) je idiot, debil atd a já že z něj tahám prachy, místo aby je dal mamince, která potřebuje... Nepotřebuje, jen má pořád málo! Jsme spolu teprve rok a půl, ale jsem v 5 měsíci a na vnouče se ani nezeptaj, ani jak mi je nic... Naši mi pořád volaj a mamka už mi i nakupuje výbavičku s mym svolením
Je to pravej opak. Asi před půl rokem jsme se rozhodli, že bysme chtěli stavět a to bylo něco pro tchána. Bydlejí ve dvojdomku a přítele sestra si chtěla dělat vršek baráku, jenže na to nemá a teď je do větru. Tak tchán ať nestavíme, jen přistavíme, jenže můj táta je zedník a přístavbu nám zakázal. Nová stavba by si sedala a popraskal by starý barák. Teď se z finančích důvodů budem stěhovat k mojí mamce do jednoho pokoje, ale není to na trvalo a ona je věčně v práci. Budeme mít soukromí, ale tchán začal, že ať si u nich uděláme vršek, že to pro přítele bude nejlepší a že si uděláme i vlastní vchod... Přítel je po vážné autonehodě, měl by dostat od pojišťovny bolestný, tak si myslím, že jeho rodiče cejtějí peníze a na opravu vršku nemají, tak tam chtějí nahnat nás... Mi se kvůli tomu hádáme Taky to není nejrůžovější, ale zatím je to po mym -
10.9.2012 10:37
já raději ani nemluvím jak mě tchýně psychicky terorizuje.....musela bych tady napsat celou esej....ale nechci si kazit náladu se psaním o tchýni....jen to shrnu že jsem nešťastná,ale manžela miluju a sílu mi dodává on a náš 8m syn....není týden co nebrečím...ponižuje mě,pomlouvá mě u jiných, přirovnává mě k psům,že jsem horší než ti psi,už jsem byla tak k----a a jiné věci....už je to 14 dní dneska co se s ní vůbec nebavím,ani ji nepozdravím,protože už překypěl pohár.....ale musím se snažit protože moje tchýně má 86 let.....mám staršího manžela,ale klape nám to....tak holky,hlavu vzhůru když to dokážu já,tak i Vy....jinač to nikomu nepřeju co mám já....
-
10.9.2012 11:14
ahoj,
nevím, co ti psaly holky, ale já napíšu za sebe, že mám v podstatě stejný problém jako ty, mám děsnou tchýni a jen kvůli ní jsem zavrhla chodit k nim na oběd, když nás pozvou, opravdu k nim chodíme když musíme- vánoce jsou pro mě za trest, protože tam musíme jít, to je jediná návštěva, kt. se fakt nevyhnu.... když mi sáhne na malou, tak pak smrdí jako z hospody, protože tchýně je silná kuřačka... neboj, pokud tam jednou nebudeš chtít dávat dítě, nedávej ho tam, já to tak také dělám a manžel mě naštěstí respektuje, protože ani on sám nemá moc k matce vztah.
