Trávím čas raději bez partnera
Potrebuju radu a taky se vypsat.
S pritelem jsem 10 let,za sebou mame nekolik krizi... doma 3letou holcicku a na krku dluh, ktery uspesne splacime. Nedavno jsme si rekli, ze se budem snazit, teda hlavne on, protoze me ooravdu dost omezoval. Nejakou dobu to vydrzelo, ale zacal znovu. Myslim, ze to bylo tak, ze se mu nelibilo neco co delam a tim dostal zaminku se tak znovu chovat. A ted porad neco kritizuje, kdyz tomzasahlo opet i sexualni zivot, tak se obul i do toho a vycita mi, ze za nim nejdu a nechci pohlazeni, sex. Cim vic to slysim, tim se to u me cele zhorsuje. Navic on je clovek, ktery musi porad vykladat a resit a chce i ode me, abych to rozebirala. Ale ja spis nechavam tyhle veci plout, resit je spis v te funkcni urovni. A tak jsem postupne zjistila, ze nenavidim spolecne vikendy a celkove si radsi delam neco sveho, nez stravit vecer s nim. Rozchod urcite ted resenim neni,jak kvuli dcerce, tak i penezum.
Spis potrebuju slyset, jestli nejsem nejaka precitlivela, nebo nenormalni, ze jsem radsi sama s dcerkou. (V tehotenstvi a prvni rok a pul jsem s ni byla temer porad sama..)
Co byste na mem miste delali?
Související články v encyklopedii
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.3.2014 13:04
Ahoj, ono je tohle strašně těžké. Nenormální určitě nejsi, spíš bych řekla, že procházíš další krizí, tentokráte nejspíš ty sama. U nás to bylo stejné, ale nebyli jsme spolu tak dlouho. Máme malé dítě, asi půl roku po porodu jsem se začala dostávat do takové krize vuči manželovi, že když už jsem se někdy donutila k sexu s ním, tak jsem to pak ořvala ve vaně, nechtěla jsem, aby se mě dotýkal, přitom když se na mě třeba jenom někde podíval jiný sexy chlap, hned jsem byla vzrušená. My se v tu dobu strašně hadali, manžel se cítil být ohrožený a podle toho reagoval, bohužel uplně špatně a tím se ten odpor ve mě jen stupnoval. Trvalo to rok, než jsem se dala do klidu, už jsem byla rozhodnutá, že odejdu, měla jsem rozpočítané peníze, vybírala jsem byt na pronájem, v podstatě zařízeno všechno k odchodu a už jsem to prostě brala jakože konec. Pak mi do cesty přišli dva jiní muži, kteří mi ukázali, že jsem byla vlastně slepá a bazírovala na blbostech. Jeden mi dělal navrhy, ačkoliv je sam otcem dvou malých holčiček, jeho žena je ztělesněním dokonalosti, krásná, chytrá, milující, věrná atd...A on přesto chodí, hází vinu za jejich problémy pouze na ní a podvádí, kde muže. Ten mi asi otevřel oči nejvíc, dělalo se mi z něho zle a když jsem jej porovnala s manželem, který sice v některých věcech je jako citový pařez, ale vím, že rodinu by neopustil, v krizových situacích je moje opora, je milující otec, nepodvádí, pracuje ne proto, aby peníze utrácel za blbosti pro sebe, ale všechny peníze dává pro rodinu....A to není zrovna málo. Ten druhý byl kamarád, taky děvkař, začali jsme se spolu víc bavit a taky, když z něho začaly padat moudra a dozvěděla jsem se, že jemu je v podstatě jedno, kam TO strčí a proč on by měl být věrný, když svět je tak lákavý... To byly dva takové kopance, já se začala doma chovat jinak a aniž bych cokoliv vyžadovala, najednou se začal chovat jinak i manžel. Takže já mužu říct, že my krizi zažehnali, ale trvalo to rok a nemuselo to dopadnout takhle. Nevím, jak je to u vas, ale řekla bych, že ti doma na manželovi taky neco vadí, dlouho jsi to v sobě potlačovala a ted se to hrne na povrch právě tou formou odporu k němu. Možná by stálo za to, zkusit si opravdu o všem popovídat, já se o to snažila, u nás je ale doma muž ten, který to řešit nechce a nechává to plout, věř mi, že z toho opačného pohledu je taky velmi náročné s takovým člověkem fungovat. Všechno je to o tom, na jak silných základech váš vztah stojí a jestli v něm chceš pokračovat. Držím palce, at krize netrvá moc dlouho
-
25.3.2014 11:08
já jsem teď téměř rok s malým synem sama a konečně je mi dobře. S jeho otcem to byl rozchod bouřlivý ještě před narozením prcka, pak jsem měla přítele a s tím mi bylo nejdřív moc fajn, ale postupně to bylo horší a horší. Byla tam nějaké rozpory, ale já se cítila na dně psychicky z něho. Měl nás rád, ale vysával ze mě energii a já byla jako mátoha. Rozchodem se mi výrazně ulevilo, dostala jsem zas větší chuť do života. Teď jsem nedávno přemýšlela nad tím, jak je mi samotné s dítětem dobře a že si to užívám. Zřejmě to tak nebude napořád, ale zatím nám ten náš život v klidu vyhovuje.
