Umírá mi tatínek
Takže ahoj holky, jmenuju se Adéla a je mi 15 let. Asi před měsícem jsme měli doma takové sezení (což normálně nemíváme) myslela jsem, že půjde jenom o to, že rodiče nevědí co nám dát k Vánocům a pod. Ale o to opravdu nešlo. No jednoduše nám mamka řekla, že má táta rakovinu. Žaludku myslím. Bylo to hrozný, asi týden jsem v kuse brečela. Prostě to nešlo. Přestat. Říkala jsem si, že jestli je tohle teprve začátek tak se půjdu asi zastřelit. Už jsem celkem v pohodě. Aspoň to říkám. Naučila jsem se to rozdychat. Každopádně s taťkou to je čím dál horší. Chodí na chemoterapie, je hrozně unavený, neustále ho bolí břicho, nic nejí a asi tři krát denně spí. Nikdo nic neříká. Všichni prostě jen mlčí. A já nevím co mám dělat.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.1.2019 23:15Tak sa v prvom rade spýtaj, aká je prognóza. Rakovina neznamená, že niekto umiera, záleží od veľkosti nádoru, od jeho agresivity, či metastázuje a tak ďalej... Chemoterapia je veľmi náročná, telo veľmi oslabí, človek je potom unavený, najhoršie je to tak tri dni po injekcii, je to ako chrípka, migréna a tehotenstvo dokopy... Viem, že si z toho smutná, ale tvoj otec teraz potrebuje aby si stála pri ňom, podporila ho a držala sa psychicky. Držím palce aby sa z toho dostal...
-
6.1.2019 4:21Je mi to moc líto, musí to být hrozné. Na druhou stranu jak píše Lily, nemusí to znamenat konec. Spousta lidí rakovinu přežila, někteří se úplně vyléčili. Chemoterapie jsou náročné, vpodstatě zabíjí život těch nádorů, ale současně zatěžují celé tělo. Jde o to, jestli člověk vydrží více než nádor nebo ne. To záleží samozřejmě hlavně na velikosti a množství nádorů a jejich druhu, ale na dalším místě je i pacientovo odhodlání, chuť nedat se a žít, bojovat o svůj život... A v tom můžete tátovi pomoct. Snaž se mu dát najevo, že mu věříš, že se nevzdá, že si vážíte toho, že bojuje i kvůli vám, kteří ho potřebujete a máte rádi. Zkuste nepropadat zoufalství, ale spíš mu dát najevo, že bojuje jako chlap a že ho za to obdivujete. Zkuste mu občas nenápadně připomínat, že má pro co žít, až bude možná ztrácet sílu dále vzdorovat nevolnostem a všem komplikacím. Asi není potřeba jen mlčet, spíš si alespoň trochu užívat chvilky, kdy jste přes všechny obtíže přeci jen stále spolu. Třeba mu to dodá síly to dále snášet a vydržet víc než vydrží nádor.
Moc a moc držím palce a přeju obrovské množství sil a trpělivosti! 🍀 -
6.1.2019 9:30Přidám se k holkám - rakovina je sice strašná mrcha, ale to ještě neznamená, že ta mrcha musí vyhrát. Moje babi ji měla dvakrát, poprvé jako relativně mladá, podruhé někdy mezi sedmdesátkou a osmdesátkou a i v takhle vysokém věku se z ní vyléčila (zemřela až po devadesátce na něco jiného). Záleží na strašně moc faktorech, které holky už zmínily, a opravdu jedním z nich, je psychika. Možná by stačilo si s ním prostě povídat - co pěkného jste spolu zažili, co budete dělat, až se uzdraví, kam pojedete apod. Aby si připomněl, proč stojí za to žít.
Mmch existuje i biologická léčba rakoviny, která je mnohem účinnější a šetrnější. Bohužel je drahá a pojišťovny ji moc nechtějí proplácet. Nicméně vím minimálně o dvou lidech, kteří svůj případ mediálně rozmázli, pojišťovna vzápětí otočila a teď jim tu léčbu platí. Na vašem místě bych zkusila všechno, abych sek téhle možnost dostala, protože chemoterapie je fakt hrozná. -
6.1.2019 9:58Souhlasim s ostatnimi, jedna moje spoluzacka mela taky rakovinu a uz se vylecila, pokud podstupuje chemoterapii, tak to znamena ze je moznost ze se z toho dostane, protoze je to proste druh lecby, ty mu bohuzel nijak pomoct nemuzes, ano povidej si s nim a snaz se mu zlepsit naladu, aby to pro nej nebylo tak tezke, treba mu tim i zachranis zivot a bav se hodne i s maminkou, zila s nim asi nekolik let a neni to pro ni taky vubec lehke... myslim ze tahle neprijemna zkusenost z tebr udela hodne silnou holku, tak se drz i z celou svoji rodinou, i kdyby to tatinek nezvladl a ja verim ze to zvladne, tak vas bude mit vzdycky rad a vy jeho a urcite na nej budete mit krasne vzpominky
-
7.1.2019 8:55
Adélko, je mi to moc líto, situace, kdy se o smrti v rodine nemluvi je bohuzel casta. Oni ani dospeli nevi, jak se s tim vyrovnat, tak potom nevi, jak to resit se svymi detmi a ono pak i to ticho doma dokaze zranovat, aniz by si to dospelaci uvedomovali. Maminka asi o tom sama nezacne, bez za ni a rekni ji, jak se citis, ze nevis, jak se srovnat a pripadne, pokud budes chtit, rekni, ze bys potrebovala promluvit si s psychologem. Na onkologii, kam chodi tatinek, urcite budou schopni poskytnout kontakt na psychology, kteri se pomoci rodine v teto situaci zabyvaji. A bez za tatou, rekni mu, jak ho mas rada a domluvte se, jak s nim muzes travit cas, treba mu muzes cist, muzete si povidat, vzpominat, prohlizet fotky. Hlavne zkus prolomit doma to mlceni, drz se, nebude to lehke.
