Umístění postýlky
Ahoj, jaký máte názor na umístění miminko od narození ve svém pokojíčku? Děkuji
Související články v encyklopedii
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.2.2012 20:20Jaká nezodpovědnost a sobeckost????? Naše dcera je také od malička sama v pokojíčku, kde má svůj klid a pohodlí. A to se narodila předčasně, pořídili jsme chůvičku s monitorem dechu v jednom a tak jsem ji měla pod kontrolou. Nedělalo mi problém v noci stávat a chodit do pokojíčku a kojit ( spíš beru pohodlinost, když si maminka zvykne spát s miminkem v posteli, aby nemusela vstávat ). Nikdy neměla problém s usínáním jako znám z okolí, kdy maminka leží s mimčem v posteli, hladí a čeká než usne. Vždy jsem ji po kojení položila do postýlky a odešla. Teď jí budou 2 roky a vše v naprosté pohodě, od roku a půl spí i na velké posteli. Za 3 týdny se nám narodí další mimčo a také bude v pokojíčku. Ať si každý říká co chce, ale nijak bych to neměnila, mám s tím jen dobré zkušenosti. Malá nijak nestrádá a je úplně v pohodě. Ráno vstane a příjde za námi do postele se přitulit a vzbudit
. -
21.2.2012 12:11ahoj, já měla postýlku v ložnici a asi pro novorozené miminko bych nevolila jinak. v noci když se vzbudí, tak musí maminka vstát a dojít do dětského pokoje, pak zase jít spát do ložnice. podle mně nepraktické. do dětského pokojíku na spaní přes den jako dobrý nápad - zvykne si rozlišovat kdy je noc a kdy den
-
21.2.2012 12:20Dcera od narození ve svém pokojíčku spí, ale cca do 5,5 měsíce jsem tam spávala s ní (máme tam i normální velkou postel). Záleží, jak často budeš v noci kojit. Určitě je lepší a hlavně pohodlnější, když máš miminko co nejblíž u sebe - tím nemyslím spaní v jedné posteli, ačkoliv to mnoha maminkám vyhovuje. Dcera od narození spí ve své postýlce, od 3 měsíců schopna spát prakticky celou noc bez kojení. Bylo to takto pro nás pro všechny jednodušší a nejpohodlnější, navíc nebyl problém pak s přesunem dcery a přivykáním na spaní osamotě ve vlastním pokojíčku, protože dcera byla pořád ve svém a stěhovala jsem se já zpátky do ložnice.
-
21.2.2012 14:40já si to nedokážu představit, myslím, že je prostě přirozené mít miminko na blízku, kdybychom žili někde v divočině, tak ho máme nejblíž, jak můžeme, abychom ho ochránili a nevím, jestli miminka se rodí s tím, že se rodí do naší "bezpečné" doby, takže nemusí mít žádné obavy, pokud se octnou sama
Akorát prostřední dceru jsem dala do pokojíčku od jejich 8 měsíců a v pokojíčku byla spokojenější, než u nás, myslím, že by zrovna ona by to zvládla úplně v pohodě už od narození, ne tak já, určitě je to na tom konkrétním dítěti, ale i na matce. Prvorezeného,ale i třetirozenou jsem měla u sebe dlouho a nevidím v tom problém, kluk je velmi samostatný, jak v životš, tak při spaní, ale dala jsem mu čas, ať k tomu dozraje sám, myslím, že zrovna jemu bych ublížila, kdybych mu čas nedala Stejně tak čas sávám třetí (teď dvouleté). Prostřední ten čas nepotřebovala, i když jako větší do ložnice také občas přišla a měla dveře otevřené.
Jinak já jsem také sobecká a mít miminko u sebe v posteli znamená, že nemusím vstávat, pokud brečí, nabídnu mu prso do pusy, aniž bych se zbudila a usnu, prostě mám tak větší klid, je mi příjemné, když mě nřeje, když nespím sama, ale také nemám ráda, když mě někdo omezuje, i společné spaní má své hranice-rozhodně nestrpím, aby do mě dítě kopalo, roztahovalo se, lezlo po mě, či mě neustále cumlao, ale dítěti většinou netrvá dlouho a pochopí, že tudy cesta teda nevede. -
21.2.2012 17:24ahojky
Já osobně si myslím, že je lepší mít v prvních měsících drobečka u sebe, a to nejenom kvůli pohodlí, ale hlavně kvůli citovému uspokojení miminka Když si vezmeš, že 9 měsíců tráví v kontaktu s tebou a pak mu najednou tohle všechno odepřeš, tak to pro něj musí být stresující...Možná to odloučení zkusit později, třeba kolem půl roku, ale jinak mi to přijde vůči němu sobecké...My budeme s malou bydlet ve 2+1, takže to ani jinak vyřešit nejde, než že by spala s námi, ale i kdybychom měli větší byt, tak bych se o kontakt s miminkem v prvních měsících nedala připravit Nemyslím si, že by to mělo pak na pozdější osamostatňování nějaký negativní vliv, jak píšou holky výše, záleží hlavně na tom, jak se to dítěti podá a jaký je koneckonců i styl výchovy...maminčin a tatínkův mazánek se bude asi těžko chtít stěhovat bez vzdoru -
21.2.2012 12:15Já uvažuju taky nad tím, že bych ji šupla hned od startu do pokojíčku a byla kdyžtak s ní podle toho, jaká bude...doporučila mi to kamarádka, která to takto udělala od mimíska a nemůže si to dneska vynachválit...malá je v červnui 2011 a mají klid a své soukromí....Ale nevím, člověk míní a pak ten uzlíček uvidí a chce ho mít u sebe
)) -
21.2.2012 12:36Já měla prvního s námi v ložnici a nedala bych ho jinam, měla jsem postýlku hned vedle sebe a kolikrát jsem nemusela ani vstávat, jen jsem ho chytila za ručičku a zase hezky spal, do pokojíčku šel malý ve 23 měsících. Druhý spí od miminka v pokojíčku s bráškou, protože kvůli dispozicím bytu a tomu, že manžel pracuje doma, máme postel v patře a pod tím je pracovna a tudíž by postýlku nebylo kam dát, ale od narození spím s klukama v pokojíčku a zřejmě zase asi do těch dvou let a než odstavím budu. Miminko je spokojenější a já nemusím pracně nikam vstávat, mám zase malého pěkně vedle sebe. Dokonce spoustta studií doporučuje mít miminko alespoň do 6M u sebe, je to prý i celkem dobrá prevence syndromu náhlého úmrtí. Nevím, já jsem s nima ráda a byla jsem vždy klidnější, když chrupali vedle mě. Kdy ješttě v životě o to budou státt, než teď. A jinak soukromí když chceme, máme i bez ložnice
))) -
21.2.2012 12:39
Ahoj, já tedy ještě mimčo nemám, ale čekám. Nicméně jsem vždycky chtěla mít miminko od malička ve vlastním pokoji. Aby mělo svůj klid na spinkání a bylo od malinka samostatné a nemělo pak problém usínat i později samo. K mimču bych si dala i postel pro sebe, kdyby se cokoliv dělo, abych tam mohla být s ním. Bohužel nám současná situace toto neumožňuje, tak bude s námi v ložnici. Pokud bychom měli jeden pokoj navíc, určitě by spalo samo a já bych si k němu v klidu vstala a šla za ním. Beru ohled i na partnera, který se bohužel takhle moc nevychrupká.
-
23.2.2012 16:41Teda nestačím se divit, co se tu rozpoutalo za flame... ale k věci. Náš malý je od narození ve svém pokojíčku. Nám by se postýlka do ložnice ani nevešla, ale i kdyby jo, udělala bych to zase stejně. Dokud jsem v noci kojila, tak jsem spala v pokojíku s ním. Když začal ve 2 měsících spinkat celou noc, tak jsem tam ještě chvíli zůstala a zhruba od 3,5 měsíců tam spinká sám, jen výjimečně tam s ním jsem i já (nebo někdy o víkendech taťka). Třeba po očkování, při nemoci nebo když má neklidné noci. I když máme ložnici hned vedle, tak zvednout se v noci třeba 6x a jít tam kvůli podání dudlíku není opravdu moc pohodlné, to mají holky pravdu.
-
21.2.2012 14:06
Dát miminko do svého pokojíčku od narození je podle mne kravina a sobeckost. Nejlepší umístění je hned vedle matčino postele, podáš ručičku, jukneš a víš, že je vše v pořádku.
-
21.2.2012 17:13
je to blbost, nezodpovědné a sobecké. Nechápu proč chceš mít dítě, když se ho hned při narození chceš zbavit.
