Úmrtí dítěte pár dní před porodem
Zdravím, bohužel mám smutný dotaz. Kamarádce před pár dny umřelo miminko ještě v bříšku.
Včera v noci ho porodila mrtvé a co za tím stálo se ještě neví.
Nechci tu žádné mamince, která si tím prošla, připomínat tu strašnou bolest. Spíš potřebuji radu, jak dotyčnou přivést na jiné myšlenky. Co Vám pomohlo se přes to trošku přenést? Je psycholog dobrá volba? Budu ráda za každou radu, která by ji pomohla se s tím smířit.
Děkuju moc.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.12.2016 10:48Ahoj Terko, v prvé řadě upřímnou soustrast kamarádce, takovéhle věci jsou strašné.
Moje mamka si bohužel prošla podobným příběhem a říkala, že nejhorší pro ni byla samota a naopak nejvíc jí pomáhali přátelé. Lidé z okolí v podobné situaci často neví, jak se mají chovat, a tak raději nedělají nic, a to je prý nejhorší. Nejvíc ji pomáhalo sdílení. Když o tom mohla s někým mluvit, vyplakat se a když jí někdo naslouchal. Pozor na věty typu, že víš, jak se cítí, že to čas zahojí, že budou mít určitě další děti..bohužel podobné věci nepomáhají. Naopak pomáhá přiznat, že nevíš, jak se cítí, ale že jsi tu pro ni a skutečně jí být vrbou.
Dále pomáhají praktické věci: neptat se, zda nepotřebuje s "něčím" pomoct, ale nabídnout něco konkrétního. Nám hodně pomáhalo, když nám lidi donesli uvařené jídlo, nakoupili nám, pomohli s úklidem. Takové ty běžné věci. Dále bude možná chtít pomoct s pohřbem a podobnými věcmi. Psycholog je určitě na místě, ale žádný psycholog nemůže nahradit chápající kamarádku, na kterou se může spolehnout. Je mi to moc líto.
-
15.12.2016 10:48Kamarádce pomohlo nebýt sama v bytě. Pořád jsme výletily. Naštěstí rychle znovu otěhotněla, tak je to trochu lepší.
-
15.12.2016 15:03Upřímnou soustrast kamarádce,
zažila jsem si něco hodně podobného.Porod akutním císařem ve 29tt syn Štěpánek se narodil živý a v rámci možností zdraví bez zdravotních problému ale 11den po porodu zemřel na celkovou sepsy organismu.Hodně mi pomohlo o tom mluvit nebo psát,ale jen s určitými lidmi(manžel ,kamarádka atp) K psychologovi jsem nešla a žádná antidepsesiva nebrala ačkoliv jsem byla uplně na dně,ale rozhodla jsem se že to musím zvládnout sama v sobě a povedlo se.Jsem na emiminu ve skupině PRAZDNÁ NÁRUČ tak mi hodně pomohli vypsat svojí bolest a seznámit se s maminkami které potkal stejný osud.Pokud by kamarádka chtěla at se k nám přidá ,hodně mi to pomohlo vědět že v tom nejsem sama a mohla se vypsat a hlavně mi rozuměli jelikož okolí tyto situace nezvládá vůbec dobře ,neumí s dotyčnou hovořit natož jí pomoc.Kdyby kamarádka chtěla stačí písnout do skupiny na emiminu nick mám stejný jako zde tak stačí k žádosti o přijetí poznamenat že jsem jí pozvala já.Další krok který mi pomohl byl návrat do práce ,ale nespěchala jsem ,vyčerpala jsem 14týdnu mateřské dovolené na kterou jsem měla nárok a pak šla,pomohlo mi to vrátit se mezi lidi a do určitého stereotypu a trochu pozapomenout ,ačkoliv to samozřejmě nelze uplně .U mě jsou to skoro 4roky a není dne abych na něj nemyslela ale pokud kamarádka muže a bude chtít tak plánování dalšího těhotenství je taky dobrá pomoc na psychiku. -
15.12.2016 10:52
Kamarádka si tím také prošla a jak říkaly holky přede mnou, nejhorší je samota. To to na ní vždy padlo a bylo to. Naštěstí už měli starší dvouleté dítko, tak se hodně zabavila i s ním. O dalším mimi nechtěla dlouho slyšet, ale za půl roku se zadařilo.
-
15.12.2016 10:56Bozi...
Asi to má každý jinak, ale prý stačí poslouchat, člověk se po něčem takovém často potřebuje vypovídat. Takhle to aspoň říkala mamka, které se stal dost podobný průšvih. Držím tvé kamarádce palce, tohle musí být strašný. -
15.12.2016 17:27Boze to je hrozny nestesi
fnukam u toho jak mala
