Úmrtí pejska...
Ahoj holky,
možná je to trochu blbý dotaz, ale potřebuji se někomu svěřit...
V pondělí mi zemřela fenka jezevčíka. Znám ji od svého dětství, přirostla mi k srdci a nedala jsem na ni dopustit. Strašně mi chybí, celé noci probrečím a jsem kvůli tomu hrozně přecitlivělá. Stačí když si vzpomenu na ten její vždy uličnický a zároveň nevinný kukuč a hned jsem v úplně úzkostném stavu. Umřela přirozeně (když už tak aspoň to), měla vrozenou vadu srdíčka ve věku 13 let, ještě že jsem ji neviděla umírat, puklo by mi z toho srdce...
Nevím jak se s tím mám vyrovnat, jsem z toho úplně na dně... Zaměstnávám se jak jen to jde, ale pořád na to musím myslet...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.8.2012 20:16
Chápu tě, zaměstnávej se co to jen jde, čas všechno zahojí.. věř mi.
-
15.8.2012 20:17Tohle je bohužel koloběh života. Stejně jako lidé, i naše zvířata přicházejí a odcházejí. Ale určitě jste se o ni dobře starali, dožít se s vadou srdíčka 13 let je krásné, a určitě to bylo pro ni nádherných 13 let
-
15.8.2012 20:31Já jsem už rok bez mé fenečky
, a neustále ještě na ní myslím,bylo jí 12let,můžu říct že její smrt stále uvidím ,snad i napořád. Bohužel jsme jí museli pomoci s veterinářkou,a věř že to bylo neuvěřitelně bolestivé čekat až jí srdíčko dobije. A ještě horší když ji vidíš jak se trápí,a né a né se s tím smířit. A člověk si jen nalhával, že vše bude dobré. Ale je to tak,v mém srdíčku bude pořád,ač mi stále chybí. A říkám si, že než se tak citově poutat,tak raději už žádného pejska. Byla má první a jedináá,jiný pejsek by mě nedělal takovou radost jako ona I ted pláču,vždy mě vše rozbrečí co se týče pejsků,hlavně v Tv, příběhy jak někdo dokáže těm zvířátkům ublížit,to mě dokáže na.... neboj sice to je ted čerstvé,ale přebolí to aspon trochu -
16.8.2012 8:48Když jsme přišli o pjeska, se kterým jsem vyrůstala, tak na smutnění nebyl čas. Náš miláček se ztratil přesně v den, kdy jsem porodila svou první dceru. A bylo to tak dobře, neměla jsem vůbec čas si uvědomit, jak to bolí. měla jsem svou nádhernou vymodlenou dcerušku a na psího manzlíčka jsem mohla jen myslet...
Teď je to už fůra let, měla jsem od té doby tři pejsky - jeden vyrostl příliš a mou dcerku 2x kosnul a proto odešle ke známým, kteří hop perfektně zvládli a je tam moc šťastná. Druhý...to byl zmetek. nestál o nás, o naši lásku. jen se toulal a brzo se ztratil a nevrátil. nesmutnil po něm nikdo. teď máme černého chlupáče - retrívra a je to náš miláček, naše čtvrté dítě. Je to sice neposlušný rošťák, ale všichni homoc milujeme a on nás.
Přeji ti, aby tě tvá bolest nad ztrátou chlupatéhp přítele přebolela. Třeba pořízením dalšího miláčka...Držím ti moc palečky!!!!! -
15.8.2012 20:40Chápu Tě a vím, jak Ti je.
Také nám před 7 lety zemřela fena, měli jsme ji 13 let. V srdíčku bylo prázdno, smutno, bolelo to.
Za 2 měsíce jsme si dovezly pejska nového a zapomínání bylo lepší
A shodou náhod ta fenka zemřela 23.4. a ten nový se narodil 20.4., takže je nám asi souzenej a je to náhrada -
15.8.2012 20:45
Já mám podobný příběh. Minulý rok v srpnu mi zemřel pejsek - jezevčík, který měl 15 let. Že brečíš a neumíš se s tím srovnat je normální, já brečela 3 dny. Protože jsem ho narozdíl od Tebe umírat viděla. Řekli jsme si, že už radši pejska nechceme, že budeme vzpomínat na toho našeho prvního a jediného. Dostala jsem ho, když jsem byla v 8. třídě, teď už jsem vdaná, pejsek byl u našich, ale denně jsem ho vídala. Pak jsem v lednu otěhotněla a bohužel musela na rizikové těhotenství. A tak jsem často jezdila k našim a seděla na dvorku a najednou to přišlo jako blesk - sakra copak nemůžu tady mít kamaráda? A nemůžu já tady udělat našim zase veselo? A tak jsme sehnali pejska, oříška a už máme nového kamaráda. Na starého jsme nezapomněli. Ještě když jsme dovezli tohoto nového, tak jsem zamáčkla slzu, když mi synovec povídá: hele pojďme mu ukázat, kde má hrobeček Beník a říct mu ať je taky hodný. Máme novou radost, zase rádi chodíme na dvorek a smějeme se, zase všichni kupujeme pamlsky a těšíme se, co nám ten náš divočák provede. A víš co? Jak mám velké těhotenské břicho, tak pejsek vždycky přijde, přitiskne se mi k břichu a usne. A já vím, že už dnes má malý svého spojence a těším se, až je budu seznamovat. Věř, bude líp je to sice bolavá událost, ale uvidíš, že bude dobře.
-
15.8.2012 21:06Ahojky, nám se také stalo něco podobného. Dnes už je to dva a půl roku, kdy umřel náš největší miláček. Bylo mu 17 let a když umíral, držela jsem ho pacičku. Je opravdu bolestivé, když si na to vzpomenu, ale postupem času, se to trošku zocelý a říkám si, že měl krásný život a dneska je mu dobře někde v nebíčku, odkud nás hlídá.
-
15.8.2012 22:11
Teď v září to bude rok, co mi umřel pejsek, bylo mu 17 let. Měla jsem ho od 3 let. Ale pro něj to už bylo dlouho trápení, měl mrtvičku a od té doby už to nebyl on, pak časem přestal slyšet a špatně viděl. Byl to vlčák křížený s vlkem, nejlepší hlídač na světě. V posledním týdnu života už měl strašné bolesti, spadl a nemohl se zvednout a strašně vyl. V noci jsme k němu běhali a zvedali ho a tak.
Veterinář mu bohužel už pomoci nemohl, už nějakou dobu předtím jsme mu dávali tabletky na bolest, museli jsme mu nechat píchnout injekci. Seděla jsem s taťkou venku, drželi jsme se za ruce a hladili ho. Brečím i teď, jen když to píšu. Nikdy nezapomenu. Ale fakt ten čas pomůže.
Jo, a jiného pejska jsme si doposud nepořídili. A nevím, jestli pořídíme, byl to taťkův miláček a zatím jiného pejska nechce. -
16.8.2012 9:00
Ahoj, taky ti chci říct, že v tom nejsi jediná. V květnu mi zajelo auto mého tříletého jorkšírka
Umřel mi v náručí. Byl to hrozný šok. Nenáviděla jsem toho mladého blbečka, co jel jako hovado, srazil ho na okraji široké cesty a ještě ujel. Přála jsem mu jen to nejhorší!!! Naštěstí pro mě jsem srážku neviděla, ale ani tak nedokážu na cestě už vidět ani přejetýho ptáka. Ještě ten večer jsem se složila a nebyla jsem schopná v třesoucích rukách udržet ani skleničku. Jelikož jsem byla v 8tt přítel mě odvezl do nemocnice. Strávila jsem tam 4 dny na uklidnění. Při návratu domů byly už všechny Lukynkovi věci uschovány do sklepa, byl tu jen jeho oblíbený plyšák, kterého jsem mu odvezla na hrobeček. Nyní je to čtvrt roku a můžu říct, že vážně pomohlo jen se zaměstnat jinýma věcma. Myslím na mé miminko, které se narodí (a v něm snad i kousek Lukyho dušičky) a měli jsme spoustu práce se svatbou, která už je za námi. Prostě jenom čas léčí!!! Drž se! -
16.8.2012 10:09
Já vim,rozumim ti,nam umrel psík před dvěma lety a ten semnou a s bráchy vyrustal,bylo mu 15let a bylo to hrozny,probrecela jsem dlouhou chvili.Ale dodneska o nem cela rodina mluvime a vzpominame,protoze nas psik si ho pamatuje taky moc dobre,poznal ho jako šteně a starší ho naučil hodně veci a naoplatku nas se o nej pak staral jako doktor,vzdy kdyz jsme prisli k mamine,tak mu vylizal,vycistil oci od hnisu jak uz nevidel a zalivali se mu,pecoval o nej a zaroven za to dostalk školu života,taky když jsme pak přisli vždy k mamine a už pejsek nežil,tak ho náš psík hledal po bytě a byl smutný,ale jak řikam,dodneska o nem často mluvime,jaky byl,co delal a tak
jednou tam bohuzel musi vsichni i ty zvirata,ale je to jako prijit o človeka z rodiny,hodně bolestivý.Neboj,chce to čas,ted je to moc čerstvý. -
28.6.2016 15:59
ahoj holky, mamka má pejska, který má asi 14 let...ale veterinář uz mu moc casu nedává a doporucil jit na injekci, ze se trápí. Pejska nemáme moznost pohrbít na zahrade, jsme z mesta. Je neco jako pohrební sluzba jako pro lidi pro psy? ale neco aspon trochu slusného...dekuji za rady.pekný den
-
29.6.2016 15:54
Já osobní zkusenost nemam, jen moje mamka si nechala fenku uspat u veterinare a pak ji odvezla na spaleni- http://kerberos.name/index.php mají hodne sluzeb, treba ti to pomuze. drz se!
-
3.7.2016 20:49
Beru to jako kolobeh života. Díky za doporučení kerberosu, určitě se na to podrobně podívám a probereme to i doma, vsimla jsem si, ze toho nabízí hodne, o nekterých sluzbách jsem ani neslysela.
-
4.7.2016 11:32
Jinak to brát ani nejde, je to smutné, al ek zivotu to patri. Snad ti pomuzou podle tvých predstav.
