Usínání miminka s pláčem
Ahoj holky, potřebuju trochu povzbudit. Mám 2 měsíční mimčo a zhruba poslední 3 týdny usíná téměř vždy s pláčem. Je jedno jestli leží v postýlce, je v náručí, v kočárku, v šátku, má nebo nemá dudlík. Na prsu sice usne, ale jakmile ho vyndám je vzhůru. Nejčastěji uspávám tak, že je v postýlce a já ho hladím, moc nepomáhá ale ani to. Do toho mám akčního 2,5 letého raubíře, který mě s mladším v ložnici moc nenechá. Vždy mě od něj táhne se slovy "pojď, usne". Vetšinou má pravdu. Malý usne zpravidla do 15 minut, jen si u toho popláče. Vždy chvilku brečí, pak se zklidní, pak zas začne plakat a tak dokola, dokud neusne. I mám pocit, že jakýkoli můj zásah a snaha o pomoc ho spíš rozruší a víc probere než pomůže. Večer usíná pěkně, občas chvilku pláče, ale hlazení ho zklidní, pak můžu odejít a usne bez pláče sám. V noci spí taky dobře. Ve dne tedy hůř, to je většinou po 30-40 minutách vzhůru. Měla jste to některá taky tak? Nebo co vám pomohlo? Kdy to přešlo?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.10.2018 14:47
2 měsíční miminko už vnímá, že je někde samo odstrčené. staršímu dítku asi nezbude než vysvětlovat, že miminko vás potřebuje, a případně se s větším dítkem domluvit, aby strávilo dobu usínání-uspávání s vámi.
pláč dítěte má vždy nějakou příčinu a nechat ho plakat když chce mámu u sebe, není podle mého to nejlepší řešení. mnohdy usne takové dítě vlastně až vysílením a z toho důvodu, že na jeho pláč ten, kdo mu má být oporou, nereaguje. možná není v tu chvíli ještě tak unaveno, aby spalo, nebo je naopak přetažené. -
18.10.2018 15:14
Já mám teda 4měsíční holčičku a na spaní nám hlazení nikdy nezabíralo. Kolem toho druhého měsíce jsem ji zkusila dát spát do postýlky přes den, cca 2 hodiny po ranním probuzení, kdy jsem vypozorovala, že bývá unavená. Dávám ji do postýlky tehdy, když už se jí klíží očka, do pusy dám dudlík a úplně k hlavě muchláčka, o kterého se opře, zaboří do něj hlavu a spokojeně usne.
Když měla dny, kdy byla nějak nespokojená, tak jsem ji kojila vleže, vrchní rukou jsem ji objímala a buď jsem s ní usnula, nebo jsem ji potom nechala ležet tak, jak byla, a já jsem se postupně vysunula pryč.
Nejsem zastánce toho, že by malé miminko mělo spát v postýlce a usínat samo. Chápu, že s více dětmi je to náročnější a každá jsme jiná, jen mně to prostě nedá ji nechat samotnou, tak jsem s ní, dokud neusne.
Přes noc spí v hnízdečku vedle mě doteď.
A když ho necháte vzhůru, co bude dělat? Já prostě někdy zkouším - dám do postýlky, protože se mi zdá ospalá, ale jakmile ji položím, tak má oči dokořán, usmívá se a spát nechce. Tak ji prostě vytáhnu, vezmu si ji do kuchyně a dám ji spát jindy. -
18.10.2018 23:23Přijde mi, že dcera to měla taky tak. Že si potřebovala poplakat. Trvalo to jen určité období. Jakékoliv moje zásahy to celé jen prodloužily. Vypadalo to, jako kdybych tím pláčem křičela, že ji mám nechat. Usínala třeba do deseti minut. Já bych věřila své intuici. A tomu, že to přejde časem jako všechno.
