Úzkost
Ahoj, nemám se komu vypovídat, tak to alespoň napíšu sem, třeba si to někdo z nudy přečte. Inu... je mi 17 a poslední dobou (cca půl roku) u sebe pozoruju, že přicházím o elán do života. Jak bych začala.. Chodím na SŠ, která mě vůbec nebaví. ani nemám dobré vztahy se spolužáky a učiteli. Škola si o sobě myslí, že je prestižní, proto neustále píšeme testy, neustále nás zkouší,... což by samo o sobě bylo pochopitelné, ale problém nastává v bodu, kdy učitelé zesměšňují žáky před třídou, když něco neumí. Jsem z té školy v permanentím stresu, jakmile je pátek, stresuji se, že za 2 dny je pondělí a začne to celé na novo. Nehledě na to, že máme online hodiny třeba i do půl čtvrté. Od osmi do půl čtvrté sedět jen za počítačem a čekat, že vás někdo další hodinu zesměšní, protože si nepamatujete přesnou definici. (+ domácí práce...)
Další kapitolou jsou vládní nařízení, respektive zákaz opuštění okresu. Všeobecně nemám nějak moc přátel, ale když se nemohu vídat kvůli nějakému opatření s lidmi, na kterých mi záleží a jen postupně sleduji, jak všichni trpíme. To stejné s rodinou. Moje babička je momentálě nemocná a já ji prostě nemůžu ani navštívit a snažit se ji nějak pomoct s domácností, nebo ji dojít nakoupit.
Ani se nezmiňuji o vztazích, zase stejné téma o uzavření okresů....
Každopádně poslední dobou, například u onlinehodin, nebo prostě z ničeho nic, se mi udělá nevolno, špatně se mi dýchá a v ten moment mám prostě a jednoduše chuť neexistovat. Nemám nejmenší chuť něco dělat. Je to strašně demotivující.
Když teď zpětně čtu tenhle dlouhý text, chce se mi z toho brečet. Že to ani nemůžu nikomu říct osobně, s rodinou nemám natolik dobré vztahy, abych jim sdělila tohle. Nevím jak to řešit...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.3.2021 21:04
Ahoj,
jsem taky studentka a nyní už taky nezvládám
Ještě jsem se držela minulé pololetí, ale teď už je to prostě dlouhé na online školní docházku a je toho prostě moc.
Prokrastinuju a pak brečím, protože pak nestíhám
Velmi "efektivní", já vím, ale aktuálně nejsem schopná pracovat jinak.
Nejsi jediná, věř mi, že ne. S motivací teď bojuje spousta studentů. Taky mě můj obor úplně nebaví a taky nehodnotím svou školu jako nejlepší na světě a mám velké výhrady, ale pokud je dostudování aspoň trochu v dohledné době a dá se tkz. "prolézt" a dostat papír (o známky fakt nejde - to mě naučil první rok na vejšce - hlavní je projít) - asi bych nikam jinam nechodila a přetrpěla to - nikdo neříká, že pak nemůžeš jít studovat někam, kde tě to bude bavit víc. A není nutnost pracovat v oboru. Ale složit maturitu doporučuju, ta se bude vždycky hodit u jakéhokoliv pracovního pohovoru - ať už bude jakéhokoliv zaměření
A hlavně online výuka snad nebude navěky - pak to dle mého názoru bude o dost jednodušší.
Chápu, že to není příjemné mít učitele, kteří zesměšňují - taky jsem je mívala.
Je to škoda, protože vám nedávají bezpečné prostředí, aby se člověk mohl vzdělávat přímo na hodině a potom to musí dohánět sám (mozek nejprve potřebuje vědět - jestli je v bezpečí a další jeho otázka je, jestli to, co má dělat, dává smysl... pokud obě odpovědi ano, tak to vede k smysluplnému učení).
Ale zase je fajn pochopit ty učitele - dělají to hlavně proto, že vás chtějí něco naučit. A chtějí vás "nakopnout" - snaží se vás donutit se učit - sice hloupým způsobem, ale znamená to, že jim nejste šumák.
(V mé škole jsme jim šumák a je to drsný, protože za 2 měsíce mám velkou závěrečnou zkoušku a evidentně mi škola nijak zvlášť nepomůže
jen mi do mikrofonu přečtou kousek z učebnice a řeknou ať si to znovu přečtu; nedůležité poskytují, to co potřebujeme - nedodávají ani za boha )
To co popisuješ, zní jako nervičky na pochodu...
Je třeba o sebe teď pečovat o trochu víc a udělat si i trochu radost, ať má člověk chuť fungovat dál.
Někomu pomáhá horká vana, někomu pořádně si zacvičit, někomu vyběhat se, někomu kreativně něco vytvořit, někdo radši čokoládu, nebo si dát prostě šlofíka. Cokoliv, co ti funguje a máš ověřené. Hodinku denně tomu určitě obětovat lze.
(Chápu, že to není možné uprostřed online hodiny - ale někdy potom - a hlavně na sebe nezapomenout.
Na jaké úrovni je tvoje nechuť a problémy s psychikou musíš posoudit ty sama - ale asi bych se pokud by to bylo jen trochu možné, rodině svěřila.
Nevím, jak to u vás chodí, ale jsou to lidi, kteří jsou nejblíž. Je lepší jim sdělit, že s něčím člověk bojuje (já to říkám všem svým blízkým a lidem z okolí - a když se bojím jim to říct, tak jim to napíšu přes sítě - dnes ta možnost tady je). Nepíšeš, že bys na hodiny nechodila, nebo se nesnažila - neočekávala bych tedy velkou zlost od rodiny - to se dle mě dá pochopit, že je to náročnější přes online a že když učitelé zesměšňujou, že nemáš moc radost z toho, že na hodinách můžeš být (zvlášť když si je teď taháš do svého bezpečného prostředí, kde by se měl člověk cítit fajn a tyhle lidi by si tam v životě normálně nepustil. S tím jsem taky měla problém - já se z toho vykřičela, jakmile online hodina skončila Taky možnost je, vzít si je jinam - do jiného pokoje, než do tvého pokojíčku).
Nicméně, abych se vrátila k rodině - upřímnost v rodině se mi vždycky osvědčila.
Jasný, že z toho nemají radost a neskákají 2 metry radostí do stropu. Ale někdy pomůže jen to říct nahlas... a hlavně rodina ví, s čím se člověk teď potýká a třeba je napadne i něco, jak pomoct a nebo jen nebudou zatěžovat ještě víc - a to taky stačí. Důležité taky je, že mají info, co se děje a nebudou řešit až to případné nejhorší (kdyby náhodou se něco nepovedlo) a nebude to pro ně: celou dobu nic a najednou velký problém.
Když to fakt nepůjde říct rodině - doporučuju založit si deníček a vypsat se z toho, nebo si to klidně i říkat v duchu či dokonce nahlas - pokud je ta možnost a nikoho nerušíš - uspořádat si myšlenky. Já si často nahlas pro sebe povím, co se mi na něčem nelíbí (když nemám nikoho jiného zrovna po ruce, komu bych to mohla říct) - zvlášť když mám dělat úkol, který je úplně zbytečný či špatně zadaný a jeho vypracování pro mě nebude mít žádnou hodnotu
Tak jo, už píšu fakt dlouho
Ať je ti líp, a nezapomeň - nejsi v tom sama! -
28.3.2021 17:45Tak do půl 4 je docela běžný rozvrh pro SŠ, ale chápu, že je rozdíl sedět v lavici mezi spolužáky a za pc. Ale hold tak to teď je. Využij zbylý čas, když máš volno a choď ven na dlouhé procházky, hezky to čistí hlavu
A pokud tě střední tak moc nebaví, tak můžeš přeci přestoupit jinam. Ale je třeba počítat, že můžeš začít opět od prváku. Nikdy není ve škole vše zábavné a zajímavé. Za babičkou samozřejmě můžeš, to jako když je sama doma nemocná, tak tam trpí hlady? Někdo o ni asi pečuje, ne? Stačí vystavit formulář a je. Od 6.4. snad uzavření okresů konečně skončí. A znovu se budu opakovat, na trudomyslnost je nejlepší pohyb venku. -
1.4.2021 18:09Ahoj vím že je to těžké ale skus se své rodině svěřit. Někdy nás známí lidé překvapí. A skus třeba když jdeš spát najít dvě věci co se ti na tom dnů líbili. Přeji moc štěstí.
