Vliv rozvodu na chování rodičů a sestry, jak jim pomoci?
Jednotliví členové mojí "nejbližší" rodiny (matka, otec, sestra), se každý svým vlastním způsobem hroutí a každý mají v podstatě jiný problém, který je bohužel způsobený neměnnou věcí. Věc se má tak, že se rodiče před víc jak rokem rozvedli, táta si našel přítelkyni a čeká s ní dítě (nutno podotknout, že otec chtěl ještě rok počkat, ale...). Moje sestra se z toho hroutí (pravděpodobně trpěla iluzemi, že se k nám táta vrátí a nadcházející nevlastní sourozenec očividně propíchl snovou bublinu), po ránu zvrací (tak zhruba ob den, ale u táty ne) a to i přesto, že byla na odbourání u kinezioložky, protože v tom očividně je něco podvědomého a sem tam prohodí cosi o tom že by vlastně vůbec nevadilo umřít (kvůli tomu si domluvila ještě jedno "sezení"), ale zabíjet se prý nebude.
Táta je očividně v depresi, ale snaží se to na sobě nedat všemožně znát (proč, to není jisté).
Máma taky a ještě k tomu se od rozvodu téměř bezvýchodně plácá tzv. "stuck in stereotype", ale bohužel nemá čas ani kdoví kolik peněz, aby se vydala na cestu kolem světa, nebo si nějak jinak vynahradila stracenný čas (-nadsázka).
Nutno dodat, že já jsem naprosto v pohodě (tedy byla bych, kdyby se všichni okolo mě nehroutili).
Moje otázka tedy zní: Co mám dělat?
Snažím se je všemožně podpořit, pomoct jim vyřešit jejich problémy a ještě ke všemu mě zmáhá krutý studentský život (díkybohu za prázdniny), ale nejsem superžena (no, spíš holka, ale who cares) a taky jako správný introvert potřebuju tu svou alone chvilku.
- 23.06.2016 20:33:47 - full.avl změnila kategorie otázky
- 23.06.2016 20:33:47 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.6.2016 20:06
Ahoj, uplne v tvem příspěvku vidom svoji rodinu..rodice se rozvedli pred rokem a pul, táta si nasel jinou zenu (ale s tou se nedavno rozesel), mama se hroutí ze je na vse sama a kolik let ztratila a segra se uzavrela do sebe, hubne a v podstate nevi co se sebou...no a ja, pred dvema lety jsem se vdala, ziju v zahranici a jsem "v klidu"...a sem tam se snazim pp telefonu/skypu/whatsappu podpořit kazdeho zvlast, ale predem ti rikam..ty sama nic moc nevzmuzes, kazdy si musi najit svou "vlastni" cestu a vyporadat se s danou situaci..takze ti radim, na prazdniny si naplanuj staz/tabor/praci mimo domov a poradne nabij baterky drzim palce, snad se to casem zlepsi..
-
24.6.2016 10:20
dej jim najevo, že tu jsi pro ně, ale neřeš jejich problémy! ty to vyřešit nemůžeš, musí si to vyřešit sami. můžeš je vyslechnout, dát jim svůj čas jako projev lásky, ale neřeš to a rozhdoně se tím nezabývej (ani v myšlenkách) když jsi sama. to je tvůj problém, že stím zatěžuješ,, ničemu tím neprospěješ a akorát ubijíš sama sebe. ono to možná zní strašně sobecky, ale ve skutečnosti se člověk musí zbavit svojí vlastní pýchy ("já to zvládnu jim pomoct"), aby dokázal přestat řešit věci, které nevyřeší a které mu nepřísluší vím jak je to těžký, ale stojí to za to, ulevíš sama sobě a tvoje máma, táta i sestra určitě budou mít větší raodst když budeš mít hezký život než když se kvůli nim budeš trápit