Výčitky

Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit, jelikož ještě nemám moc zkušeností a akorát se zbytečně trápím. Je mi 17 a mám přítele, jsme spolu dva roky a přijde mi, že si všechno vyčítam. Na začátku, chtěla bych vás poprosit, abyste mi nepsaly věci, že na vztah nejsem připravená, že jsem ještě malá, apod.
Takže… Vyčítám si vážně vše a cokoliv udělám, mám strach, že je to,,jako podvod". Mám velké problémy s důvěrou a možná proto to tak mám. S přítelem jsme měli styk a já si jednou vzpomněla na jednoho člověka, kterého ani pomalu neznám a jsem vůbec ráda, že vím, jak vypadá. Takže to jsem začala mít výčitky, ale úplně bezdůvodně. Jenže jsem si to v tu chvíli neuvědomila a nějak jsem si to vsugerovala. Pak jsme se objímali a já si ze strachu představovala, že můj přítel je ten kluk a nechtěla jsem na to vůbec myslet. Zkusila jsem se soustředit na něco úplně jiného a šlo to. Pak jsem toho byla strašně špatná dalších několik dní a trápilo mě to. Jenže mezitím se na mě nahrnulo z toho dalších x věcí. Odněkud jsem vycházela a viděla jsem nejake kluky, kterým jsem ani neviděla do obličeje a viděla jsem je jen z dálky a řekla jsem si, že bych s někým byla a takové věci a měla jsem takový divný pocit. Pak jsem se divala s nim na film a herec mi jen přišel hezký a zase jsem si řekla, že bych s ním chodila a opět výčitky. Je to čím dál horší od té věci… Pak jsem něco s přítelem třeba dělala a vzpomněla jsem si zase na toho kluka, třeba co by na to řekl a takové věci. Nebo jsem někde cítila voňavku a zase jsem si na něj vzpomněla, přitom vůbec nevím, jestli ani nějak voní. Nebo když slyším nějakou písničku a vzpomenu si na něj a mám z toho divný pocit takový. No a pak jsem z toho vždy strašne smutná a ten pocit mě vydesi jeste víc snad. Vím, že jsem si to asi vsugerovala, ale děsí mě to. Ubližuje to mně, že by taková představa mohla příteli ublížit, atd. Nebo si říkám, že co když jsem si to nevsugerovala a fakt něco kazím. Přítele strašně miluju a kdybych nemilovala jen jeho, tak z toho nemám výčitky a bylo by mi to jedno. Vím, že kdybych toho člověka milovala, tak si takové věci nevyčítám. Navíc bych se nezamilovala do někoho, koho jsem viděla 3× v životě a neviděla jsem ho přes rok a jen tak se do něj zamilovala. Vždycky když jsem ho dříve viděla, nic takového jsem si neříkala. Mám prostě strach a vůbec si nevěřím. Omlouvám se za slohovku, jenže mě to fakt trápí. Vím, že je to šílené. Ale fakt mi z toho není nejlíp. Prosila bych o nějaké vysvětlení a pomoc, aby mi bylo líp. Myslíte, že nic z toho není podvod? A :,( že to s tím, že kdybych ho nemilovala a nebo nemilovala jen jeho, tak bych z toho neměla výčitky? Děkuji.