Vzdaly jste to?

Otázku položila: Anonymní uživatelka #269322 8.4.2018 18:53

Holky, je tady nějaká, která hon za dítětem vzdala? Z jakýchkoliv důvodů...
Já už dál fakt nemůžu, jsem psychicky zlomená a děti snad už ani nechci...v životě mě nic tak netrapilo a nenicilo jako toto...
Sami se neznazime az tak katastrofálne dlouho, necele 2 roky, ale dle dr uz jen ivf a to bych nerada, ale i kdybychom do toho sli, stejne to neni zaruka uspechu...(a momentalne na to ani finance nejsou). Každá kamaradka nebo znama je tehotna, samozřejmě, prece jsme "v tom" věku a ja to nezvladam. Ne to, ze jsou tehotne, ale ze proste...jak je možné, ze vsem to jde a nam ne? Moje mamka ma nazor, ze neni jiny smysl zivota nez mit dite, coz mi taky neprida....adopci nechce manžel (a ja chapu).... tak proste, asi nic? Kdyz nevyjde pripadne ivf? Co ted? Jak se smirit? Nebo jak udrzet vztah, kdyz jsme se brali s planem zalozit rodinu? A ja uz fakt nemuzu...nebo asi ani nechci.... vnitrne citim, ze asi Buh / osud nechce, abych/abychom mela/meli my dva deti....
Děkuji

Jo, vím, že zázrak se může stat a zadarit se muze....ale to je daleka budoucnost, resim přítomnost...

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Chápu tě, snažíme se 6 let a bezvýsledně. Chyba je namé straně, přítel už 2 děti má. Od ledna jsem šla do IVF v březnu mi transferovali 1 ze 6 embryí v šestidenní kultivaci. Bohužel to nevyšlo. Máme ještě zamražených 5 embryí a tak uvidíme. Je to moje první ivf a do dalšího bych už asi nešla. Teď mě bude čekat ještě 5x KET tak uvidíme. Finančně náročné to je :´( cca už mě to stálo za 6 let přes 60 000 od ledna 30000 (IVF cyklus). Věřím, že ivf nám všem pomůže. Zkus vypnout, odjet na pořádnou dovolenou, úplně se odreagovat. Vím, že j to složité, ale pro mě 6 let je dosta trápit už jsem se přestala. Jestli nám je dítě přáno, budem ho mít.

  • sisterrys8.4.2018 20:48

    Ahoj, já osobně jsem toto řešila naštěstí jen chvíli. Nedařilo se nám otěhotnět "jen" rok, ale člověku se honí hlavou otázky, co by kdyby. Ifv je pro nás nepřijatelné z etického hlediska, do adopce se nám moc nechtělo. U mě byl problém nejdřív v celkovém vyčerpání (procházela jsem počátečním stádiem syndromu vyhoření) a pak v hlavě.
    Osobně znám tři ženy/páry, kterým se nepodařilo (zatím) otěhotnět. U jedné známé je problém v tom, že má málo vajíček a je defacto v přechodu. Už je s tím asi smířená, ale její partner má dvě děti z předchozího vztahu a do toho je učitelka, takže potřebu mateřství má svým způsobem naplněnou. Druhý pár se poznal poměrně pozdě, po 30 ženy, teď už jim je kolem 40, za těch deset let se jim početí nezdařilo. Žena je opět učitelka. Poslední pár si po 8 letech manželství adoptoval asi ročního chlapečka.
    Pak znám ale taky spoustu případů, kdy to po delší době a při tvrzení doktorů, že není šance vyšlo. Jedni známý chtěli mít hodně dětí, už jim bylo přes třicet (to bylo někdy před 15 lety, kdy bylo zvykem mít děti dřív než dnes) a pořád nic, doktoři jim nedávali šanci. Tak si začali děti adoptovat, po 6. dítěti čekali první vlastní. Další známá má první dítě z ifv, po nějaké době chtěli druhé. Doktoři jim naplánovali ifv, protože podle nich bylo přirozené početí bez šance a cyklus před ifv se jim zadařilo.
    Pokud byste děti neměli, je podle mě třeba si najít nějaké jiné naplnění vašeho manželství, něco, co vás bude spojovat a přinášet vám radost a dávat vašemu manželství smysl. A ty by sis měla najít něco, co bude naplňovat tvoje mateřství, nemusí to být nutně nějaká práce s dětmi, ale třeba pomoc potřebným, starým, prostě se o někoho starat a klidně i s manželem, pokud by na to byl. Podle mě i bezdětné páry, tu jsou z nějakého důvodu a můžou žít svůj vztah naplno.

  • snažíme se 9 let...jsou horší a lepší dny...někdy jsem z toho marná, někdy plná naděje, někdy si říkám že i bez dětí máme pěkný život. Mám prima chlapa, baví mě práce, koníčky a kolem je kupa dětí (rodina, kamarádi) které si někdy užívám a někdy se jich cíleně straním protože je to zraňující...
    Recept na tohle si každý musí najít sám...

  • Vlastní zkušenost naštěstí nemám. Ale moje kamarádka ano a ti si s manželem prošli snad úplně vším. Chodila k dr. na potvrzení ovulace, pak byl vždy několik dní "povinný sex", tchýně se jí každou návštěvu ptala, jestli už čekají, po letech podstoupili několikrát ivf a když se konečně zadařilo, tak pak následoval potrat. No pro zachování psychického zdraví se rozhodli se vším skončit, řekli si, že prostě dítě mít nemají a pořídí si aspoň pejska a přijmou to, jak to je. No a jelikož její manžel často jezdil za prací do zahraničí, vždy na několik měsíců, tak sex nebyl nijak často a přesto se zadařilo přirozeně a úplně nečekaně.
    Přeji hodně sil, je to jen na vás a pokud jste se brali z lásky, tak to spolu přece zvládnete i jen ve dvou, kdyby se i po dalších pár letech nezadařilo.

  • Moc mě to mrzí jak se cítíš.Najdi si psychologa,pomuže ti.Co nějaký koníček(ruční práce,četbu,cvičení),věřím že tohle pomuže...znám spoustu holek,které se začali věnovat něčemu jinému,že pak nečekaně našly // na testu.Nevím jak se cítíš,nikdy sem to nezažila ale vím,jak se trápila kamarádka..Rady ,,nemysli na to,,jsou opravdu k ničemu,ale opravdu zkus si najít něco co tě bude bavit.Mít dítě/děti je zákrak a já bych už bez nich nemohla ani být...Ste na to dva..komunikujte spolu,zkustě nějakou očistu...dovolenou.Držím palce!

  • Úplně ti rozumím.Taky jsem měla období,kdy jsem z toho byla zlomená. Byli jsme konzultovat i adopci prošli jsme 3IUI,jedno ivf, neúspěšně...ale pak jsme to přestali tolik řešit... já šla na hormonální jógu, brala drmek.. konzultovali jsme na nové klinice další ivf, zdejší lékař řekl, že nevidí důvod, proč by to nemělo jít přirozeně.Jestli nám dal novou naději?Asi dál, protože po dvou měsících pouze s injekcí na podporu ovulace jsem po třech marných letech otěhotněla. Věř a nepřestávej!Ale neupínej se k tomu, psychika to hodně ovlivní.Moc držím palce, každopádně bych šla aspoň na konzultaci do CARu, třeba poradí, udělají nějaké vyšetření 😋

  • ahoj, moje kamarádka na tom byla podobně. Také se jí nedařilo otěhotnět, kamarádky i mladší sestra už děti dávno měly, jen ona nic. A tak si řekla, že když nemá dítě a má čas, tak bude při práci studovat vysokou. Začala se drtit na přijímačky a už k nim potom ani nešla, protože byla těhule. Teď už má doma dva klučíky a na školu není ani pomyšlení. Jiná kamarádka stále chtěla otěhotnět a nic, tak se s partnerem dohodli, že začnou stavět baráček, než dostavěli byla taktéž těhotná. U obou to bylo v hlavě, snažili se tak moc, až to nešlo, jakmile se pustily do něčeho jiného, tak to bylo skoro hned.

  • Před 20 lety,jsem po 4 letech marného snažení podstoupila ivf.Podařil se hned první pokus. Ale ještě dnes si pamatuju ten pocit zoufalství, proč zrovna já,v době kdy jsme to zkousely bez pomoci.Po 3 letech,kdy mě končila mateřská, a já byla smířená s tím že další dítě nebude,jsem podstoupila vstupní prohlídku.Byla jsem v 12 týdnu. Je to v hlavě.nikdy nepřišli na to, proč to předtím nešlo. Přeji hodně síly a štěstí.

  • Popros gynekologa aby Ti predepsal Metodu pani mojzisove :) a hodne na tom zavisi i zdravy zivotni styl... Zkus kazdy den jist grep...je to ovoce plodnosti :) Hodne lidi i otehotni, kdyz prestane jist maso... Ale to jen pro informaci... Kazde rano vypij odstavneny grep s pomernacem a pulkou citronu... Zkus to a do mesice uvidis... :) a neveste hlavu, nekomu to proste trva dele i kdyz to boli :( my jsme si s manzelem poridili stenatko, abychom prisli na jine myslenky :) noo v tom mesici jsem i kazdy den pila grep s pomerancem a citronem .. Nooo a ani ne mesic a stalo see :) Myslim, ze hodne i pomohlo, ze jsme proste najednou meli starosti s psim miminem a ne s tim, ze to nejde :) Znam lidi, co cekali dele nez vy a podarilo se :) o neplodnosti, tam je jeste brzo uvazovat :)

  • My jsme se snažili taky skoro dva roky. Cítila jsem se stejně, už jsem to vzdávala. Pro manžela byla adopce nepřijatelná, bála jsem se, co bude, bylo pro nás oba velmi důležité, mít dítě. Bála jsem se, aby mě neopustil, bála jsem se, že nikdy nebudu mít děti. Měla jsem střídavé období, že jeden měsíc jsem to vzdala a už jsem nechtěla, další měsíc jsem se donutila zase bojovat. A takhle pořád dokola. Nevím, jestli máte nějaký zdravotní problém (my neměli). Ale každopádně ti doporučím zkusit hormonální jógu. Vím jak šíleně to zní, ale funguje. Pro mě to byla už poslední možnost a vyšla. Do toho kontryhel, zdravý životní styl... K tomu ještě gel Conceive plus a dovolená :) a vyšlo to :)

  • Eika9.4.2018 13:30

    Já jsem z těch co se snažily až o druhé dítě.Dvakrat jsme o miminko přišli na konci prvního a na začátku druhého trimestru pak se čekala vyšetření atd. Dr. nám řekl, že přirozeně to nepůjde kvůli manželovu spermiogramu. Manžel nechtěl o umělém ani slyšet. Tak zkusil vitamíny, čínskou medicínu. Šel znovu na spermiogram a výsledky byly pozitivní,tak jsme to zkusili klasickou cestou bez lékařů. Čtu dobu jsem už nevěřila, že ještě někdy nějaké děti mít budeme.
    A dnes máme dvacetimetrového chlapecka.

  • Ivca.C9.4.2018 13:44

    Chtěla bych Ti napsat, že v tom nejsi sama. Nechci tu přidávat další příběhy, jak kamarádka vyzkoušela to a to a teď má miminko... nebo "že to je jen v hlavě" a že "nejlepší je na to nemyslet", že si máš najít nějaké hobby, že stačí koňská dávka hormonů - IVF - a mimčo je tu hned... a kdoví co ještě. Ta bolest a zklamání tam prostě jsou. Někdy je člověk cítí méně - dokáže se na to dívat s nadhledem, chápe, že život má smysl i pro bezdětného člověka a nabízí i spoustu jiných radostí... A někdy tě to prostě sejme, nechápeš, jak se ti může tak strašně stýskat po někom, kdo ještě neexistuje... přemýšlíš, jak to s partnerem ustojíte... cos udělala špatně... Takhle to mám aspoň já. Ještě připojím odkaz na zajímavý článek, který mi dnes přilétl do mailu... takže sdílím (nejen článek, ale i občasný pocit bezmoci).. http://prirozenaantikoncepce.cz/dite-nevydrete-aneb-dlouha-cesta-k-poceti/

  • slunickoL9.4.2018 22:43

    Jeden můj kamarád se ženou se snažili snad 7 let, už jsem si říkala, že děti mít asi nebudou. No a teď mají už pětiletá dvojčata, takže se vzdáváním se bych počkala. Ovšem věřím, že to musí být velmi těžké, i když osobní zkušenost nemám

  • Naprosto Vás chápu.....ale mám to jinak.....já otěhotním, nedonosím....už třikrát. Taky děs. Všude vidím samé pupíky, kočárky, batolata....je mi děsně. Teď jsme se začali zase snažit, konečně jsem se zbabrala z posledního potratu....no a hned cyklus 40 dní, místo standardních 30. Takže ani nevím, kdy bude ovulace....ovulační testy mlčí, respektive ukazují jen duchy....to by člověka taky kleplo. Moc Vám přeji, aby se zadařilo....byť ve chvíli, kdy už to prakticky vzdáte....ono to tak často bývá.

  • A prečo by nevyšlo? Tiež sme bojovali štyri roky. Nebola iná možnosť než ivf. Neviem síce aký máš problém, ale rýchlo si sa vzdala. Trocha odvahy.
    Urob si všetky vyšetrenia aby vás nič neprekvapilo a ivf vyjde :-) určite.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 356 odpovědí a 410 242 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist