Vzdorovité dítě, které záměrně provokuje rodiče
Můj malý bratr bude mít tři roky a asi před půl rokem začal hrozně zlobit. Oblíbené má kupříkladu třesení se sušáky na prádlo, házení věcí, bouchání do věcí nebo i lidí. Když mu jeho maminka, táta nebo já řekneme ať přestane, v chování s radostí pokračuje, přitom se na nás dívá a nadále pokračuje v činnosti a směje se u toho s provokativním výrazem v obličeji. Skončí to nakonec tak, že napopáté už dostane na zadek, z čehož si bohužel také moc velkou hlavu nedělá, protože člověk mu stejně nikdy nedá tak, aby ho to opravdu bolelo.... už nevíme co s ním, zkouší nás, jak to jde a na nic nereaguje. Když ho chytnu a chci mu vysvětlit, že se to nedělá, nebo proč, začne ryčet, že mě ani neslyší, když ho pak pustím je vzteklý, jakoby vrčí a snaží se mě bouchat.... Vím, že jde o přirozené období vzdoru, jde mu o posouvání hranic, lecos se mu venku i doma povolí, aby mohl vybít energii, ale jsou věci, které mu prostě povolit nejde a ani je nelze ignorovat - jako třeba ničení sušáku, házení kostek, bití zvířat nebo lidí..... na cestě je jeho malý sourozenec a jeho maminka je už z tohoto chování nešťastná, neví jak ho bude zvládat, až přibyde starost o novorozeně. Prosím o jakoukoli radu, jsme všichni zoufalí. Měl jste někdo takové dítě? Co vám pomohlo?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.10.2015 10:22
Napadlo mě, nepřišlo toto chování ve chvíli, kdy se dozvěděl o těhotenství maminky? Nemůže to být nějaký vzdor vůči tomu, že on sourozence nechce?
Další mě napadlo, že pokud nepomáhá výchovná na zadek, tak zkusit jinou taktiku. Když začne takto vyvádět, tak zahrát taky takové divadlo - lehnout si na zem, řvát apod. ALE s tím, že až to dohraji, tak se ho zeptám jak se u toho cítilo? Že takto se nekomunikuje apod.
Případně vzít dítě k psychologovi, ale to bych nechala až po všech ostatních pokusech o nápravu. -
2.10.2015 10:41dítě záměrně neprovokuje rodiče. takové chování bývá reakcí právě na chování rodičů a ostatních... vždycky, když se dítě začne vztekat a neposlouchat, je třeba obrátit se do sebe a hledat, co se změnilo, co dělá rodič špatně. dítě pouze reaguje na ostatní. dítě neumí sednout do křesla a svěřit se rodiči co ho zrovna psychicky deptá, ale vyjadřuje to svým chováním. a jak čtu ten příspěvek, tak mě napadá - věnujete se mu anebo tyto výlevy přicházejí ve chvíli, kdy si jako dospělí chcete prostě v klidu posedět, protože jste unavení z práce, z těhotenství atd? jedno základní pravidlo - dítě, které má co dělat (hra, aktivita, zájem dospělých) se nevzteká a nezlobí, protože nemá důvod... tedy takto to je u nás a pozoruju to i u ostatních.
jinak co bych rozhodně nedoporučila je ignorovat dítě. vžijte se do dítěte. má nějaký psychický problém, neumí to vyjádřit, popsat co prožívá, neumí přijít a říct - hele jsem naštvaný, smutný, podrážděný protože se stalo to či ono. dítě se to snaží nějak vyjádřit, abyste to pochopili. tak začne dělat to, co popisujete. a zkuste se teď do něho vžít - máte nějakký problém, neumíte to říct dospělým, snažíte se jim to sdělit svým chováním a potřebujete zoufale pomoct, protože si se situací nevíte rady. a co udělá dospělý? váš táta a máma, kterým bezmezně důvěřujete? začnou vás ignorovat.... sorry, ale já bych z toho měla teda pořádnou depku i jako dospělá, natož jako dítě... -
2.10.2015 10:18
Pomáhá ignorace. Nevšímat si. Ono je sranda koukat, jak se někdo kolem rozčiluje, ale když se nikdo nekouká, tak to není ono. Neříkám, že ho máte nechat dělat si co chce, ale zase nejde věčně jen běhat za zadkem a napomínat. Venku napomínat, doma ignorovat. Třeba.
-
2.10.2015 10:37
U nás se postupovalo následovně, když se mladá vztekala u jídla a myslela si že si vykřičí k jídlu bonbony dvakrát se jí řeklo, že bude jíst to co je nebo nic když se vztekala dál byla prostě bez jídla. Když ničila záměrně nějakou hračku nebo s ní ubližovala kočce nebo s ní házela hračka se jí zabavila pokud vzala jinou zabavily se jí všechny. Když dostala záchvat vzteku prostě jsme ji odvedli do vedlejší místnosti a řekli jí že až se uklidní může se vrátit mezi nás a zavřeli jsme ji tam. No a když někoho bouchla bouchli jsme jí stejně zpět aby věděla, že tohle není normální a že jí se to taky nelíbí. Pokud ví o těhotenství možná jen žárlí a snaží se na sebe poutat pozornost i tak se mu musí ukázat hranice. Snad to přežijete u nás to takto vypadalo čtvrt roku a stále jsme poslouchali od ostatních jak je malá chudinka, ale opravdu to pomohlo. Začala se chovat normálně protože pochopila, že tohle prostě nesmí dělat protože to není normální.
-
2.10.2015 12:44naprosto souhlasím s tím co napsala Anonymní uživatelka 187759. jen bych k tomu přidala knížku Děti a pět jazyků lásky. může to z jeho strany být vzdor nebo nevnímání lásky rodičů. kyždý dítě lásku vnímá jinak a pokud mu ji rodiče dávají najevo jiným způsobem, dítě začne zlobit aby dosáhlo svýho..... nám ta knížka moc pomohla a často se do ní potřebuju začíst znovu a znovu abych dokázala děti udržet v mezích.dítě, kterému dáváme najevo lásku "jeho způsobem" se cítí daleko víc milovaný a snáz bude dodržovat hranice, které mu nastavíme. je tam i část věnovaná právě vztekání a jak vést dítě ke zprávnému zvládnutí vzteku. vztek je přirozená součást každýho člověka, ale my se na to naučíme reagovat buď dobře nebo špatně a stejně tak můžeme vést naše děti. opravdu stojí za to si tu knížku přečíst a celou
