Vždycky když se pohádáme, přemýšlím, že to ukončím
Ahoj, mám takovej zvláštní problém. S přítelem jsme spolu dva a půl roku, je to můj vysněnej chlap, moje spřízněná duše, můj nejlepší kamarád, moje největší opora, člověk, který mě dokáže vždycky rozesmát. V podstatě se téměř nikdy nehádáme, protože na 99% věcí máme stejné názory a výborně si rozumíme. ALE když už se pohádáme, probíhá to zhruba takhle - vznikne hádka kvůli ničemu, kdy on má blbou náladu, tak začne komentovat něco naprosto zbytečně, mě to vadí, ale jsem ticho, jenže po pár minutách jeho přednášky už toho mám plný zuby tak mu řeknu že už stačí, ať už přestane, protože to co říká je zcestný, jen proto, že má špatnou náladu. Kolikrát se udržím a jsem ticho, ale i tak mám zkažený den a začnu se mračit. Samozřejmě ho to naštve ještě víc (oba dva případy) a začne být fakt nepříjemný, takže se začneme hádat. Ale tím stylem, že já jsem v klidu, mluvím mírně, dávám racionální argumenty, a on (s prominutím) mele sračky a zvyšuje hlas. Občas i plácne něco, co by nikdy neměl vypustit z pusy (teď si vzpomenu jen na jednu věc - že jsem stejná jako jeho ex. Která je mimochodem psychopatická blbka a pořád na ní nadává), což mě vytočí úplně do nepříčetna, ale stejně se snažím zůstat v klidu, ale tou dobou už se mnou přestává mluvit, je uražený a jde do jiné místnosti nebo odchází z bytu, když někam potřebuje jít. Po zbytek dne, občas i další den máme tichou domácnost. Nejí ani jídlo, které mu připravim. Když za ním přijdu, odstrčí mě, nebo mě ignoruje, nebo na mě štěkne ať ho nechám být. Pokud to nedodržím, opět ztrácí nervy, začne se znovu hádat o tom, jak příšerně se chovám, a pokud reaguju taky hádkou, pak ztratí nervy úplně a občas do něčeho praští, což už se teda hooodně dlouho nestalo, protože ho radši nechám samotnýho, ať se vzpamatuje (a asi před rokem jsem takhle při 3 hádkách dostala facku. Nicméně k tomu bych se nerada vracela protože věřím, že to období už máme za sebou).
Jenže mě to hrozně štve, mám pocit, že při hádkách se chová fakt jak blbec, kolikrát bych na něj taky nejradši zařvala a proč já se mám pořád ovládat když on vypustí z pusy hrozný věci?? Máme ten typ vztahu, kde on je dost dominantní, ale mě to takhle na 100% vyhovuje. Můj respekt k němu by mi nedovolil říct mu některou z těch věcí.. Je to asi jeho povaha, protože jak už jsem řekla, kromě těch hádek nám to perfektně klape ve všech směrech. Jenže bohužel já jsem ten typ, který po každý hádce přemýšlí, že možná tohle nemám zapotřebí a najdu si někoho, kdo se nebude hádat takhle a kvůli hloupostem. Jenže samozřejmě v každým vztahu jsou hádky, a naštěstí o vážných věcech se nehádáme, protože na ně máme stejný názor. I v předchozích vztazích jsem po každé hádce uvažovala o rozchodu, jenže tam to bylo trochu jinak. V minulosti jsem byla s muži, které jsem nerespektovala a dovolila jsem si k nim cokoliv, takže jsme kolikrát na sebe řvali sprostě a bylo to celkově šílený... Můj chap je 1000x lepší než všichni ostatní dohromady a vyhovuje mi po všech stránkách, je to velmi klidný člověk dokud nepřeteče pohár trpělivosti... Jen jsem se přistihla, že při těch hádkách to zachází spíš do té oblasti, že se ho bojím - kvůli těm fackám v minulosti... a myslím, že to jen tak nepřejde. jenže s ním na téma hádky diskutovat prostě nejde, párkrát jsem to zkusila, že takhle se k sobě nemůžeme chovat, pokud spolu plánujeme zůstat a založit rodinu, bohužel to většinou vede k další hádce kde se dozvím, že jsem ta, která vyvolává hádky a ještě si je užívám (když jsem naopak ta, co se jim vždycky do poslední chvíle snaží zabránit a co nejrychlejc se usmířit).... a teď navíc čekáme dítě, za dva měsíce rodím. Za celé těhotenství jsme se pohádali snad jenom 2x a to bylo vždycky na chvilku, ale stejně o tom přemýšlím...
Máte někdo podobný "problém" že byste po každé hádce přemýšleli o rozchodu? I když jinak víte, že máte vedle sebe výjimečnýho muže, o kterýho nikdy nechcete přijít?
- 19.11.2017 18:31:41 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.11.2017 17:27Takze vy vsechny, co tu pisete, jak mate uzasne chlapy, ovsem cas od casu se bojite, ze dostanete facku, ale vlastne za to on nemuze, protoze ho provokujete si po sobě jeste jednou prectete, co jste tu napsaly.... A zapremyslejte nad tim, ze to, co jste napsaly vy, by napsala vase nejlepsi kamaradka nebo vase sestricka. Poradily by jste ji, aby s takovym chlapem zustala? V otazce tazatelky vidim sebe... Ovsem muj muz me nikdy neuhodil, kdybych dostala jedinou facku, sla bych okamzite. Stejne jsem po osmi letech a dvou detech odesla. Jasne, pokud jste ty typy, co milujou utapet se ve vycitkach i za veci, ktere prokazatelne nejsou vina vase ale vaseho chlapa, pokud vam vyhovuje, ze cas od casu dostanete pruplesk nebo vam vyhovuje zit v neustalem adrenalinu, jestli ta facka prileti nebo ne, neustale se drzet, abyste nahodou neřekly něco, co ho vyprovokuje chudacka, vyhovuje vam byt subinka pod dominantnim machem pak jasne, zustante a pripravte se v pozdejsim veku na nejakou fajn chorobu, protoze ten neustaly stres z toho, ze nevite, co muzete a nemuzete rict a stres z jeho naladovosti a vase potlacovane emoce se nekde projevi a v 99,9% se projevi nejakou vaznou chorobou. Pokud ovsem nebudete mit stesti a vaseho bajecneho muze, se kterym si tolik rozumite neklepne driv pepka, protoze to se zas stava takovym cholerikum... Pokud nejste zena, co si s takovym machem umi poradit (a nezlobte se, nejste to ani jedna, kdyby jo, tak se mu proste vysmejete do tvare, nejak ho odkazete do patřičných mist a on by se k vam uz tak nechoval) anebo absolutni flegmaticka, ktere se takove chovani nedotyka, tak se s takovym utrapite
-
17.11.2017 15:46
Vyjímečný muž,který Tě v minulosti uhodil a ty se ho při hádkách bojíš
Víš kolik hádek může přijít s dítětem a jeho výchovou -
17.11.2017 15:51Ahoj prožívám něco podobného máme 15 měsíčního syna a od té doby tak se hadame už jsem to chtěla hodně krát ukončit ale pořád jsem neměla tu odvahu je hodný o nás se stará a hlavně nechci vzít malému tátu a najít třeba někoho kdo je úplně jiný než bych si představovala.byl to můj vysneny chlap pod sluncem kterého jsem měla velkou oporou a hodně jsem ho milovala teď to nějak opadává jako křičí na mě ale nikdy by mi neublížil ale jestli ten tvůj ti ubližuje tak asi bych mu řekla ahoj ale třeba také si s ním ještě promluvit.já jsem byla dost rypava takže jsme se pak zase hadali kvůli kravinam ale teď se snažím a zatím ok ale má podmínku pokud ještě na mě jednou za křičí tak končím radši budu sama než se strachovat jestli mi ublíží a nedej bože synovi takže asi tak zkustesi promluvit a kdyz ne tak asi se není o čem bavit ale musíte se snažit oba jinak to nemá cenu držet věř mi.
-
17.11.2017 17:06
Mám výjimečného muže, který je 1000x lepší než všichni ostatní dohromady, nikdy bych ho nevyměnila a většinu času se mám jako v bavlnce, snesl by mi modré z nebe. Taky je tím "dominantním", který mě vede, a já jsem ta, která se nechává vést. Takto to nám oběma úplně vyhovuje.
Teď máme těžké období, kdy on je na nervy, ale taky mě dokáže pěkně vytočit. Třeba včera, když jsem se ptala, kdy přijede domů (protože jsem mu chystala oslavu), tak na mě vyjel, že on maká, že neví, co dřív, zatímco já si doma sedím jako primadona. To mě neskutečně zranilo, protože jako o primadoně mluvil vždycky o své první manželce, takže mně se to hned spojilo a hrozně to zabolelo. Občas při takových chvílích mám pocit, že je to mezi námi horší a horší - nepohodneme se čím dál častěji (třeba 1x týdně), ale nikdy jsem se ho nebála, nikdy by mi neublížil a VŽDYCKY toho ještě ten den lituje (většinou po pár minutách). Já jsem dost citlivá, takže já se nikdy nehádám a nepřu s ním, jen když mi něco hnusně řekne, tak se rozbrečím. A to je pro něj vždycky znamená, že to přehnal, okamžitě se probere a začne se chovat normálně.
Takže na tvoji otázku - ano, stává se mi, že zvažuju, zda mám toto zapotřebí, zda to do budoucna půjde nebo se to bude zhoršovat, ale taky vím, že jdeme velmi vypjatým obdobím, které by málokdo ustál, vím, že by mi nikdy nedal facku, nikdy jsem se ho nemusela bát a vždycky se usmíříme a vyjasníme si to, nikdy nezametáme pod koberec jakože "stalo se, jdeme dál". Pokaždé si sedneme, on mi vysvětlí, proč tak reagoval, já mu vysvětlím, co mě na tom zranilo, odpustíme si a až potom jdeme dál.
Ve tvém případě bych právě zvažovala ty závěry hádek - bere to jako normální? Cítí se oprávněně, že na tebe mohl nakřičet? Má objektivně nějaké těžší životní okolnosti, které ho dostávají pod tlak? Dokáže toho potom litovat? Takto bych se asi ptala...
