Vzpomínka z dětství
Mám docela problém,psychický problém a začínám se sypat.
Dnes byla koleda a znovu se ve mně probudila vzpomínka. Přijel k nám známý rodičů. Upřímně, je to takový slizák-omlouvám se za ten výraz,ale jinak to popsat nejde,snad jen už úchyl(?).
K věci: Když jsem byla malé dítě (dejme tomu tak 5-7),ono se to opakovalo, vždycky mi sahal na zadek, možná jednou i mezi nohy.Bála se to komukoliv říct. Byla jsem dítě a vždy byl ve mně vychováván respekt k dospělým. Někdy před 2roky jsem se odvážila to říct mamce, stále mi to přijde trapné.I teď mi jsou dotyky cizích lidí nepříjemné, probouzí to ve mně tu vzpomínku.
No a dneska? Pořád hledá důvod,proč na mě sáhnout. Už jen ten pohled, jako na kořist. Nevím co dělat dál. Ano, tohohle chlapa se zbavím, ale jakmile se mě někdo dotkne už jen ve škole, dostávám panický záchvat. Přestanu o sobě uvažovat jako o člověku a cítím se jako hračka. Mám strach, jak se tyhle pocity budou dál vyvíjet. O tomhle nikde mluvit nemůžu, ani blízké kamarádky to nevědí. Nevědí,proč se mě nemůžou ani dotknout. A proto se ptám, nemáte s tím někdo zkušenost? Jestli to třeba postupem času nějak odezní (je mi skoro 16)?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.4.2017 7:45
Tohle samo neodezni, chce to odbornou pomoc psychologa... Jinak to bohuzel nepujde a Vasim rekni ze se s nim nechces stykat a at ti reknou, kdyby nahodou mel prijit, ze radsi pujdes ven nebo si zalezes se ucit, ale s nim se vidat nebudes...
-
18.4.2017 14:20Jsi nezletilá, rodiče za tebe nesou zodpovědnost. Mamce jsi se svěřila, že tě tento chlap jako malou holčičku sexuálně obtěžoval. Nechápu co teda dělá u vás doma??? Jako máma bych tohle v životě nedopustila a nikdy bych mu nedovolila se k dceři znovu přiblížit, natož si ho pustit do bytu... Bohužel sexuální zneužívání dětí je poměrně časté a většinou se jedná o blízkou osobu, nějakého rodinného známého, strýce atd...Zkus se na někoho obrátit ve škole, určitě máte školní psycholožku. Moc mě to mrzí a přeju hodně štěstí
-
18.4.2017 6:44
Zkus vyhledat psychologa..
-
18.4.2017 17:36
Zkusila bych psychologa, i když mě nepomohl vůbec, naopak mě ještě poslal na psychiatrii a tam mi chtěli dát prášky na uklidnění. Nemluvila jsem s lidma, musela jsem je fakt dobře znát a i tak jsem toho moc neřekla. Převážně jsem měla problém s chlapama, teď zpětně mi tenhle blok udělal asi třídní učitel na základce (6.-9. třída). Pomohla mi až kineziologie, alternativní "léčba". Ale to neznamená, že tobě psycholog nepomůže, obzvlášť když víš, čím je to způsobený. Hodně štěstí
-
18.4.2017 11:31Ahoj, doporučuji taky psychologa (lze najít na netu poradny, které jsou zdarma a nepotřebuješ žádná doporučení). Další varianta je navštívit tzv. rodinné konstelace a tento blok tam pořešit. Rozhodně to funguje. Držím palce.
-
5.9.2020 23:08Já jsem se hlavně poučila z toho, že jsem při prvním těhotenství zanedbávala uchovávání vzpomínek. Žili jsme hodně v budoucím čase a zapomněli jsme dělat fotografie procesu, kdy nám dítě odrůstalo. Po Františkovi jsme se poučili a pro Maxíka jsme si pořídili i osobní katalog. Objednali jsme jej levně na https://www.e-abctiskarna.cz/katalogy-lepene-V2/
