Vztah s rodiči
Ahoj všem,
Nyní už pět let žiji od rodičů. V 18ti jsem se sbalila a odešla. Podotýkám, že jim bylo jedno kde jsem či co se mnou je. Nehledali mne. Vždy byl můj mladší sourozenec ,,nademnou". A.já byla jen ta k plotně. Vánoce jsem obrečela také vždy. Koukat jak rozbaluje dárků hromadu a já vždy měla nějakou ,,cetku". A takto to u nás fungovalo. Já nic nesměla a sourozenec ano - podotýkám ze ve 14ti si mohl tahat holky domu jak do bordelu a já měla zle za vše. Nicméně jsem chvilku byla u své babičky, která mi s dědou pořídili byt. A to opět byl kámen úrazu. Moje matka byla zvyklá na drahé dárky od nich a tímto přestali ji podporovat a bylo zle. I přesto že babička s dědou byli právníci a výdělek měli krásný nikdy mi nic jen tak nedali. Od 18 ti jsem chodila na brigády a starala se o sebe od začátku. Tímto děkuji protože i něco zle je k něčemu dobré. Myslím si že o proti vrstevníkům jsem jinde. Nyní mi bude 25 mám báječného přítele se kterým jsem dlouho. Dostavujeme baráček a jsem naprosto spokojená. I když začátky jsem měla v supermarketu nyní dělám v kancelari administrativu a v říjnu nastupuji na VŠ dálkově.
Bohužel co mě stale uzira jsou naši. Ppřed rokem a půl zemřel děda a tak se to vše trochu dalo dokupy. No dokupy - mluvili jsme spolu. Já se snažila říkám si hodíme vše za hlavu a začneme znovu. Bohužel jsem opět narazila. Nyní se řeší dědictví a evidentně jsem ji byla dobrá jen aby zjistila majetek babičky a dědy a dělá zle u notáře. Měla jsem narozeniny a jen mě odbyli SMS hodně hodně stručnou. Kterou jsem samozřejmě obrečela. (Já ji poslala kytky ke dni matek atd.. ) I se snažila k ní jezdit cca jednou měsícne. U mě nebyli ani jednou. Sami se jinak neozvali. Byla jsem v nemocnici minulý rok a zavolala pouze poslední den kdy mne propousteli se slovy ze to nic není - slepák a nebyli za mnou. Nyní jsem byla v nemocnici upadla jsem na mokrych schodech a měla otres mozku a mam nalomeny obratel. Kdyz jsem ji napsala ze jsem v nemocnici odpověď mi přišla - to je mi lito. Nebyli za mnou. Přítel je na ně alergický nemůžu o nich s nim mluvit hned vylítne. Já byla vždy ta dobrá co měla uctu k rodičům a vždy se snažila. Ale evidentně vždy jsem na to dojela. Nikdy jsem jim nic v životě neudělala. Nekradla, nebrala drogy nic za co by měli pravo byt ke mě takový. Sourozenec kradl peníze druhe babičce a ještě se za něj postavili. Nakonec se babička odstahovala a s nikým se roky naší nebaví ani se svými sourozenci. Tam to také tak dopadlo podobné...
Ani já se sourozencem se nebavíme roky. A nikomu nechybím. Je mi vždy do breku když jedeme za rodiči přítele a tam hned se o mě staraji. Dostanu vajíčka, zeleninu a jak se neozyvam či neprijedu hned volají jestli jsem v pořádku. Je mi z toho do breku. Matka si vyběhala částečný důchod na zuzenou míchu a ona je ten chudák. Ve 40ti doma na zadku. Přitom hromada lidi s postižením se snaží pracovat. Ale ne to ji by asi upadly ruce.
Dost mě to uzira a nevím zda s nimi přestat komunikovat. Porad jsou to rodiče 
ale takhle ?
Chceme se s přítelem vzít a řešíme i otázku jak.. já když je všechny pozvu z mé strany tak narovinu vím ze tím ze s nimi jsou pohadani tak se nám tam seřezou.
Jak byste to řešili vy ? Asi potřebuji i názor jiných. Děkuji moc..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.8.2018 13:23
Někomu se to nebude líbit...
Ale bohužel i tací rodiče jsou a to nejlepší co můžeš udělat, je přestat komunikovat.
Chceš si nechat pokazit svatbu tím, že ti budou cokoliv vyčítat ?
Vím, že rodiče jsou jen jedni ale.... Tak jak oni myslí jen na sebe, mysli ty na sebe.
¨Ty začínáš krásný nový život - manžel, určo budou děti, domeček atd. Buď štastná za to co máš a neřeš co není a mohlo by být. Bohužel, rodiče ani sourozence si nevyberem. -
13.8.2018 18:23Rodičov si človek nevyberá, ale to neznamená, že musíš znášať takéto jednanie. Myslím si, že kým sa snažíš tvoji rodičia to tak akurát zneužívajú proti tebe. Bez ohľadu na to, či je to rodič, partner alebo kamarát, pokiaľ niekto o teba nejaví záujem a očividne mu na tebe nezáleží, nemá zmysel sa snažiť pracovať na vzťahu, každý vzťah je totiž ako most, ktorý musí stáť pevne na oboch stranách, nemôže stáť len na jednej, inak sa zrúti. Spravte si svadbu, peknú, veselú a bez tvojej "podarenej" rodinky.
-
13.8.2018 13:25
Četla jsem tvůj příběh a napadlo mě jediné, sejít se s rodiči a na ferovku se jich zeptat, proč k tobě mají takový vztah, jaký mají. Že ty o ně pořád jako o rodiče stojíš a mrzí tě, jak se k tobě chovají. Pokusit se najít ten kámen úrazu, proč brácha byl protezovany, a ty naopak odstrkovana. Možná mají o výchově kluka a holky nějaké stereotypní představy (holka patří k plotně a má se držet doma, kluk si může vodit holky), možná plánovali jen jedno dítě, možná chtěli dva kluky, možnás je něčím vytočila a vůbec o tom nevíš. Těch možností je iks. Každopádně držím palce, ať se vás vztah urovna.
-
13.8.2018 13:35
Ahoj, uprimne bych s nimi zpretrhala veskery kontakt. Nicmene podle toho co jsem cetla bych se jeste bala toho, aby maminka nahodou po tobe soudne nechtela platit vyzivne...
ale na svatbu bych je nezvala. Naopak bych jim pouze poslala oznameni, ze jste se vzali. -
13.8.2018 13:53Jsi užasná holka a oni si tě nezaslouží ted´, je na čase neopakovat stejné chyby a jít dál a mít lepší život.
-
13.8.2018 14:10I když sama vnímám vztah k rodičům jako důležitý, u tebe váhám, jestli udobřování stojí za to. Je asi na čase srovnat si, co se od pohřbu vlastně změnilo/nezměnilo. Sama si chtěla to předtím hodit za hlavu, tak bych to nesčítala na hromadě příkoří, ale jen si to nechala v sobě jako varování, kdyby tě chtěli v budoucnu nějak využít. Krátký vzkaz k narozeninám je malichernost, snad bych jim ho přičetla i k dobru oproti předchozímu chování, nejezdit mohou právě proto, že to ty jsi odešla, může je štvát, že se nebavíš se sourozencem, pokud na něm nevidí ani chybičku. Nechci je ospravedlňovat, spíš najít jiné důvody, proč se sami od sebe neozvou. Nejvíc ukáže asi právě to dědické řízení, jak se zachovají. Nemluvíš vůbec o tátovi, je kontakt s ním ještě horší? Nebo je spíš pod taktovkou matky-herečky?
-
13.8.2018 20:00
Pokud je to takhle jak píšeš a i když te to trapi (což se nedivím) pouze bych poslala oznámení, ze jste se vzali, protože si myslím, že by se ti díky nim svatbu nemusela vydařit jak by sis přála
kroku si udelala dost a pokud oni nezmění svoje chovani, jiný to nebude tyhle rozdíly jsem nikdy nechapala!!! a nedovedu si ani představit upřednostňovat jedno dítě a k druhému se chovat takto... je to hrůza, znám to jen od babi a dedy vůči jejich detem (mému tatovi a strejdovi) a je to šílený!!!
