Vztahy v rodině
před pár dny jsem začala přemýšlet zda navštívit psychologa, jestli by to bylo řešení a pomohl by mi. Celý život jsem se setkávala s poznámkami kdo s kým chodí a moje máma to vždy završila poznámkou sem zvědavá koho ty si přivedeš, ze bude podroben výslechu a bla bla, v té době to byly takové srandičky. Ale nastal zvrat. Když jsem si někoho našla, tajila jsem to, přiznala jsem to cca po 4 měsících. Uplně normálně sme si povídali, za pár dní přišla a velice důrazným tónem mi řekla abych si koukala dojít k doktorovi, že toho kluka vůbec neznám (ona ho ještě neznala) abych hned neotěhotněla. tahle reakce mě překvapila, že nastoupila tak přísně. K osobnímu setkání rodičů a přítele došlo po roce. ze strany táty v pohodě. ale setkání s mámou dobře neproběhlo, vyhla se nám a na přítele se ani nepodívala natož aby mu podala ruku a seznámili se. Do téhle doby jsme byly jako kamarádky, každý den sme si volali, jezdili spolu na nákupy atd. od téhle doby nezavolá, stěžuje si tátovi, že nic neví a ten zase mě abych jí zavolala. řekne mi tři čtyři slova a tím to skončí. Nikdy neřekla přítelovo jméno, nikdy ho nepozvala na oběd, nikdy se na něj nezeptala. Když jsem u přítele začala trávit více času, byl to problém. Když jsem u rodičů, máma semnou prohodí pár slov, nebo jen jedním slovem odpoví a tím to skončí. Táta naštvaný že s mámou nemluvím, ale když mi odpoví jedním slovem, tak jak spolu máme mluvit. A já už nevím jak to mám řešit. Domů raději nejezdím, necítím se tam, když s mámou sedíme celé odpoledne ve stejné místnosti a ona semnou nemluví. A já nevím jestli jsem někde udělala chybu, něčím jsem jí naštvala, neco řekla co se jí dotklo. Ale tohle dusno už mě přivedlo na myšlenku vyhledat psychologa, promluvit si s odborníkem ať mi třeba řekne že je to moje chyba, ale já to prostě chci pochopit, proč nastala tahle situace.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.1.2018 16:39No a nebylo by jednodussi si na rovinu s mamou promluvit ? I kdyz treba ona nic nerika, tak ji primo konfrontovat s tim, co se stalo, proc se k Tobe chova jinak, proc s Tebou nemluvi a co ji vadi ? Pokud ani takhle nic nezjistis, potom muzes jit k psychologovi, ale predne bych se to snazila resit s ni primo.
-
29.1.2018 16:47některé mámy prostě takové jsou, ta moje je to samé. Pořád samé řeči, jak by mi přála, abych si někoho našla, ale dělá vše možné pro to, abych neměla na seznámení čas. Debilní poznámky jsou na denním pořádku a já to přestala řešit, Jsem už dávno dospělá, nic špatného nedělám, tak ať mi dá pokoj. Je schopná mít problém i z toho, že když jsem u nich, tak mi někdo pošle zprávu, já na ni odepíšu a ona neví, co se děje. Teď mívá už tak nevhodné poznámky k mé osobě, že mít ji za tchýni, musela bych jí poslat někam.
-
29.1.2018 17:45
Pro rodiče je těžké přijmout fakt, že děti dospívají a vylétají z hnízda. Měla jsem s mámou ty stejné problémy, a problém byl i v tom, že ten můj první přítel se jí nelíbil. Napětí se stupňovalo, najednou na mě řvala že budu doma nejpozději do 20 hod a to mi bylo 20 jenže jsem studovala VŠ a byla jsem na nich závislá.I to byl důvod proč jsem nedostudovala.Začala jsem pracovat a máma nade mnou ztratila moc, časem se vztahy stabilizovaly. Podle mě trpí a má strach že o tebe přijde.Vyčleň si den který strávíte jen spolu, užijte si to a promluv si s ní.A řekni jí že ji máš ráda, i rodiče to občas potřebují slyšet od svých dětí.
