Vztekání (11měsíců)
Womenzonky, prcek má jedenáct měsíců, mám pocit, že se začíná vztekat. Nedokážu to říct se stopro jistotou,ale příjde mi to tak. Mimoto je mimčo šíleně fixováno, což znamená, že nemůžu jít na wc, aniž by vyřvávalo, chystat mlíčko,,aniž by nebyl tartas (a to na mě vidí z pokoje). Kde můžu, beru s sebou, ale jsou přes ten den prostě situace, kdy musí zůstat max 5min samo a to je kámen úrazu. Možná jsem něco zanedbala, když jsme pořád spolu a teď když mám na momentík odejít, tak je hrůza..snažím se odnaučovat,ale asi zatím s nevalným účinkem.
K tomu vztekání - jsme třeba spolu v pokoji a já přejdu k oknu a chvilku koukám ven, mimčo doplazí a začne řvát, že chce taky koukat (to je moje verze, jak to chápu já). A když nevezmu na ruce a není po jeho, tak je prostě řev. (nevypadá, že by to bylo, že by něco bolelo atd) Je tohle svým způsobem to dětské vztekání? Nebo ne? Snažím se porozumět té dětské řeči, ale ne vždy se mi to daří
Prosím teda o rady: 1) jak odnaučit alespoň malinko tu "závislost" - řev, když se vzdálím na 10m, i když na mě vidí...
2) je to vzteklounek, když řve proto, že zřejmě není po jeho? A jak na to? Zkoušela jsem v klidu vysvětlit, že se budu věnovat a vezmu na ruce, jakmile se trochu uklidní a přestane hysterčit, což se mi tak 2x podařilo, ale nevím, jestli na tohle ještě není dítě malé? Na takové to vysvětlování..na lehké plácnutí přes zadek je ještě taky brzy, se mi zdá.Tak to asi budeme muset přetrpět.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.5.2019 17:12
Myslím, že je fajn uvědomit si, že nejde o nějakou Tvou chybu nebo naopak poruchu v chování dítěte - vztek je normální lidská emoce, která dokáže zamávat s dospělým, natož s malým dítětem. Na jednu stranu by se dítě mělo naučit, že není vždy po jeho, na druhou stranu - trestat dítě za to, že se vzteká, je druhý extrém a klidu ho to stejně nenaučí. Velmi zjednodušeně - přijmout dětský vztek, akceptovat ho, ale zároveň ho učit, že dupáním nožičkou svého nedosáhne..
-
3.5.2019 10:49
Pořídit sourozence
-
3.5.2019 11:10
Též mam zavislacku od začátku. Ted ma pres 2roky. A musim rict, ze mela obdobi, kdy me vubec nepotřebovala a jina, kdy jsem ji mela u zadku furt. Jako treba ted. Ale beru to tak, ze je to jen obdobi. Ale nesmi to být na ukor tebe. Kdyz potřebuji neco udelat, tak proste musim. Muze být u me, ale nevenuju ji pozornost. Taky jsou chvile kdy se chci, taky jen natahnout a nic nedelat. A kdyz po me neco chce, tak ji reknu, ze ted potrebuju chvilku pro sebe. Nekdy to vezme a nekdy se vztekne, ale to ma kratne trvani a pak se zabavi sama. Jako nejsem otrok, abych ji byla nonstop k dispozici. Taky se musela naučit, ze tu nejsem vzdy jen pro ni a bez trochy vztekani se to nekdy neobešlo. Ale zas jako poznam, kdy tahá pláč az z paty a kdy me skutečně potrebuje.
-
3.5.2019 22:19Je to jen období a obojí přejde
. Syn se začal vztekat taky kolem roku a vydrželo mu to do zhruba dvou s tím, že měl období, kdy se vztekal víc, pak zas míň, pak zas víc. Nejvíc mi pomáhalo jednat v klidu, jít mu příkladem - já se nevztekám, když není po mém, když se mi něco nelíbí, když se mi nelíbí, že ty vztekáš. A zároveň mít pochopení, slovně vyjádřit třeba takto: Jsi naštvaný a smutný, že tě nevezmu do náručí. Já ti ale teď připravuji jídlo, nemůžu tě vzít, mrzí mě to. Časem synovi vyhovovalo, když si mohl sednout ke mě na klín. Vlastně jsem ho na to naučila. Když jsem nerozuměla tomu, proč se vzteká, nebo mu nemohla/ nechtěla vyhovět, posadila jsem ho na klín a nechala ho vybrečet. Svým způsobem jsem prošla jeho bolestí s ním. Ze začátku trvalo dlouho, než se uklidnil (ale už s sebou nepráskal aspoň o zem) a časem mu stačila už jen chvilka.
A ta závislost? S tou nemám zkušenost v tomto věku, u nás byla u prvního syna od půl roku do roka a pak od dvou let a u druhého jede od půl roku (teď mu je 9 měsíců a rostou zuby, v náručí ho mám pomalu i na záchodě
). Prvního jsem od toho půl roku nechávala s manželem a chodila sama na nákup ( v zájmu mého duševního zdraví) a ukázalo se, že mu to prospělo. Od roku a půl ho už hlídali dopoledne bez problémů prarodiče. Možná není od věci dítě připravit na to, že budu teď chvilku jinde. Já se na ty nákupy vždy loučila, nevykrádávala jsem se tajně.
U staršího pak pomohlo na to druhé období narození sourozence, celkově strašně vyspěl. -
3.5.2019 22:58Jasné, že je malé.
Všetky fázy vývoja majú význam.
Všetko prejde samo.
Moja bez nás nechcela ostať ešte v lete s takým a to už mala rok a pol.
Nič som nikdy nemenila, neučia
