Začíná se nám rozpadat vztah?

Ahoj, přišla jsem se sem svěřit a taky poptat. Mám skoro rok vztah s přítelem, už spolu i bydlíme. Máme nebo měli jsme donedávna nádherný vztah, ani žádné hádky, spjaté názory pohled na svět..teď jsem změnila práci a chodím po letech do práce od pondělí do pátku, mám docela špatný směny tak že dělám odpolední už od 1 do 9, doma bývám až v 10, takže než se umyju a logicky chci mít něco z večera jdu spát třeba v půlnoci a chci nebo potřebují se vyspat, takže ráno než vstanu chci v klidu snídat, vypít kafe tak mám co dělat abych něco málo stihla a letím do práce kde musím vyjíždět o hodinu dříve..takže čas nula, pak noční kdy taky nemám moc času. Víkendy jsou volné. Práci moc nezvládám, je na mě i těžká, ale bohužel si nemůžu vybírat protože jsem hledala práci skoro tři měsíce, a byla jsem ráda že se něco našlo a to si musím držet než si aspoň najdu něco jiného a našetřim, prostě nouzovka. Z práce chodím unavená makám tam fyzicky, mám takový směny, mezi kterými fakt nestíhám, stojí mi doma prádlo úklid, sotva mám čas na to abych byla upravena, a vypadala jako člověk. Přítel mi prostě moc nepomáhá, ne že by vůbec ale prostě hrozně málo, například máme hrozně problém s nádobím, není schopen ho dávat do myčky prý protože myčka pak smrdí (mi to nepřijde) a tak mívame horu nádobí ve dřezu já z toho denne chytám nervy a začínám hádku, nevypere sám od sebe, a ještě takové ty chlapske perličky tipu že tam vezme ručník navíc co nemusel aj. Nedávno mi dokonce vyčetl že poslední dobou málo vařím atd. A kdy asi, nemám čas. Max. O víkendu. Přes prací si nedovedu představit že mám čas stát a vyvařovat pak to ještě umývat, a pak zas lítat mezi směny..už začínám být unavená fyzicky i psychicky a jdou z toho na mě deprese protože mě nebaví žít z práce do práce, doma vaření a úklid za dva.. takže nám začínají neshody a začínám se bát že to bude začátek našeho konce. Jediná možnost změnit práci ale tu teď v brzké době úplně asi jen tak nenajdu protože byla krize najít i tuhle. Tehdy jsem dělala tak že jsem měla třeba po dvou směnách dva dny volno celé, atd takže to bylo trošku jiné. K tomu všemu se nemám ani čas vídat s rodinou takže to mi je taky líto..prostě to celé začínám nezvladat a mám pocit že kvůli tomu padne i náš vztah a já se bojím že už bych takového chlapa (v jiných věcích úžasný) nenašla, že zůstanu sama a bude to pro mě asi hrůza. Nechci o něj přijít ale ty hádky trvají už skoro týden vkuse a denně, vytočí mě jen příchod domů když vidím že zas vytáhl skleničku navíc a já ji pak po něm nudu mýt. On mi k tomu všemu samozřejmě řekne že ,,já když jsem byl sám pral a myl jsem nádobí jednou týdně a nic se mi nestalo" jenže to je chlapska záležitost, já bych ani neměla co na sebe týden neprat a týden neklidit nádobí tak se asi pobliju. A on si ještě neuvědomuje že to já dělám za dva. Fakt nevím jak tohle dál řešit, a chtěla bych znát názory, myslíte si že jsem já moc přehnaná a moc hrotim úklid? Jak zvládáte třeba dělat na směny a chod domácnosti vařit starat se o další než jen o sebe?